Z planety Země

 

 

Z oblohy padá

barevná vločka

přímo

do měkkého prachu

tvých dlaní.

           Taje.

Tvé ruce žhnou

prudce

jak ohňostroje

 - máš zaprášené prsty,

   že s nimi

   na stěny výtahů

   můžeš psát básně.

 

Jizvou v paži

ti šeptám,

že už mi město

dávno

mravenčí v nohou,

  vzpomínám

na nepravidelné měsíčky

otisků

tvých zubů,

  noční oblohou

se dívám

na tvé polární tváře.

                      Žhnou,

jak hvězdy galaxie

a přece jsou bílé.

 

(Až přijedu

přivezu ti

tvou vlastní něhu,

vše totiž pečlivě

balím do úsměvu)

 

 

 

 

 

---