O lidech, bez lidí

Je leden – u pánaboha přestali topit

poněvadž neplatil účty

Je zima jako v márnici, a město

nadto ještě čoudí – tomu pánubohu

rovnou do oken

 

Na vymrzlé ulici se právě stal jeden

ještě vymrzlejší notýsek

obětí múzického přepadení

a píše:

 

Komíny po dlouhé noci

zase dávají si pauzu na kouření

Okna těch vysokých rouhačských hotelů

zase omývají se od ptačích hoven

 

Dole v ulici na sebe štěkají volanty

jako by to byly nějaká psiska

Do růžku se zametá odpad

a zrovna se vynesl koš

 

V kavárničce přemýšlí sešit a tužka

nad úlohou – co je to H2O2?

Bohužel, jednička uniká o půlku bodíku

Zatímco peníze z kasy létají dovnitř

a ven, jako kdyby jim šlo o život

Dveře obchodu cinkají –

jednou na pozdrav

dvakrát při odchodu

na rozloučenou

 

O železné zábradlí opodál

típla se cigareta se rtěnkou ztřísněným

filtrem

 

Notýsku se zdá, že pánbůh ten svět

šikovně sestrojil

ale nevšeptnul mu skoro žádnou poezii

Docela hezky to všechno běží:

Město duchů

– město bez duchu

---