Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NĚCO MÁLO O KAMARÁDSTVÍ II

28. 12. 2017
9
14
767
Autor
srozumeni
Zahlédla jsem ji v Taku. Uplynuly už tři a půl roku. Kontakt nula. Už to přebolelo. Ale občas jsem si představovala situaci, že se někde v Plzni potkáme. Přeci jen není město tak velké. Tu a tam jsem o ní v práci zaslechla nějaký střípek z jejího života. Vždycky se najde někdo, kdo někoho zná a ten zná zas někoho jiného... Svět je malý. ,,Holky, tak jsem mluvila se starým Jankovcem. Ta jeho mladší dcera odcestovala na Srí Lanku" - pravila naše uklízečka, znalá mnoha lidí z vesnic okolo. ,,To asi myslíš Janu. Ta u nás ve středisku pár let také pracovala" - nechala se slyšet vedoucí. Trhla jsem sebou, neznatelně. Vždy se mě jakákoliv zmínka o ní dotkla. Uvrhla mě na krátký okamžik v myšlenkách k momentu našeho zvláštně ukončeného přátelství. Nikdy jsem to pořádně nepochopila, ale život šel dál. I bez ní. ,,A představte si, že se ta malá Jankovcová vdala. Přivezla si nějakého z té Srí Lanky" - povyprávěla nám uklízečka asi po půl roce, u kávy po obědě. ,,No, to jsem zvědavá, jakou barvu bude mít jejich dítě" - podotkla kolegyně a chvilku se tou představu v duchu probírala. Nevím, k jakému došla závěru. Ještě chvíli tak kolegyně tlachaly a já jen zpovzdálí nezúčastněně poslouchala. Opět se mi zase o kousek víc zhmotnila představa našeho náhodného nečekaného setkání někde v Plzni. Tedy spíš potkání. Jaká by byla asi reakce? Dělala bych, že ji nevidím? Nebo ona by mě okázale míjela jak krajinu? Nebo by se raději vyhla mému pohledu? Vlastně jsem z té představy měla nepříjemný pocit. Z té nejistoty, jak by se člověk měl zachovat, aby to nebylo příliš křečovité. A nakonec k nám po delším čase zabloudila informace i o jejím narozeném miminku. Tehdy jsem si poprvé uvědomila, že zmínky o ní už ve mně nebudí téměř žádné emoce. Přeci jen uplynulo tři a půl roku. Mimino jí přeji. Na druhou stranu, představa skoro čtyřicetileté mámy prvního dítěte se mi nezdá až tak záviděníhodná. Určitě to má své kouzlo pro člověka toužícího po dítěti. Já už s odstupem spousty let vidím ty probdělé noci, únavu, obavy a to vše, co k malému dítěti patří. ------------------------------------------------- V tom Taku jsem ji zahlédla, ale neběžela jsem k ní. Proč také.... Šla jsem do Sportissima, koupila si bundu a na Janu už zapomněla. Zadumaná nad svým zlevněným úlovkem v podobě zimní bundy, vyšla jsem do haly před obchodem. Narazily jsme na sebe. Ani nešlo dělat, že se nevidíme. Čekala jsem, co bude. ,,Ahoj, budeme se spolu bavit?" - položila nejistě otázku první. ,,To záleží na tobě" - odvětila jsem s mírným úsměvem. Měla s sebou kočárek s malou osmiměsíční Miou. Trochu hnědá hezká okatá holčička. Prohodily jsme spolu pár vět. O ní, o jejím manželovi, o jejich holčičce, o jejich plánech na cestu do jiné země. Samé ,,jejich". Po pár minutách jsme se rozloučily. Vlastně se mě nezeptala vůbec na nic. Možná právě i to napomohlo úplně nejvíc k tomu, že se pro mě celá tato životní kapitola definitivně uzavřela. Znova jsem si přečetla své původní dílo ,,Něco málo o kamarádství" z 31.8.2014. Hlavně diskuse pod dílem byla zajímavá. Každý si do toho dal to své. A mně už se teď úplně ulevilo a vyjasnilo.

14 názorů

Lakrov
22. 01. 2018
Dát tip

Nevím, co je ...Tak... nebo ...Taku... ale to asi nevadí.  Text má zvláštní, takovou bezprostřední autentickou náladu,  že nebýt obsahu, tuším, kdo je autorem.... A tuším správně,  zjišťuji po závěrečné odhlédnutí na zprvu skrytý začátek.  


koloušek
05. 01. 2018
Dát tip

Je dobře, že sis ujasnila své pocity a už nemusíš nic řešit. Náhodná setkání po letech mohou být zajímavá, ale stejně si za chvíli není co říct. Naštěstí se už nikdy ani setkat nemusíte. Já jsem se setkala po čtyřech letech se synem a neměla si s ním také co říct a nevím, co dál. Musí mi stačit, že žije a je zdravý (aspoň na pohled), já vím...                                   

Měj se pěkně a hodně štěstí. T*

 


srozumeni
31. 12. 2017
Dát tip
Hezké srovnání s tím mořem. Je to tak. Díky za zastavení.

a2a2a
31. 12. 2017
Dát tip

Četl jsem s naprostým porozuměním, poněvadž jsem nedávno prožil něco téměř shodného. Setkání po třiceti létech, kamarádi od 11 let, několik hodin vyprávění a najednou cizí člověk. Život je jako moře, něco vyplaví, něco odnese a vy víte, že to tam bylo a že to tam někde je a nemůžete s tím nic dělat. Nakonec poděkujete.


srozumeni
30. 12. 2017
Dát tip
Máš pravdu, hani. Ale že mi to trvalo, než jsem to pobrala:-) . Díky a hezký večer.

8hanka
30. 12. 2017
Dát tip

prečítala som si znova  I. časť...podobných ľudí nepovažujem za kamarátov, len za známych...pozdraviť sa, prehodiť pár slov a ísť ďalej...

mám zopár známych, ktorí sa ozvú, len keď niečo  potrebujú, inak nie...priznávam, že ani ja s nimi nevyhľadávam  kontakt ...

potrebujem cítiť, že sme na rovnakej vlne...

 aj Ty a Jana ste rozdielne, všetko je tak, ako byť má...


srozumeni
29. 12. 2017
Dát tip
To máš pravdu. S obojím. Díky za návštěvu, nebo vlastně návštěvy.

Kočkodan
29. 12. 2017
Dát tip
To casové rozházení není jeste tak hrozné, hlavne ze te uz nerozhodí setkání s bývalou kamarádkou. (pujdu se juknout na tu jednicku)

srozumeni
29. 12. 2017
Dát tip
Třeba někdo někdy ty časy hodnocení vrátí a nastaví zpátky... Koukám, že zatím je to všechno u všech celé posunuté....

srozumeni
29. 12. 2017
Dát tip
Dianko, myslím, že takhle je to v pořádku. Ostatně- dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Já jsem ráda, že se to dostalo do polohy, že když se náhodou někde potkáme, pozdravíme se, prohodíme pár slov a jdeme dál. Že už se toho potkání nemusím bát. A hlavně jsem ráda, že už mě to celé přestalo zraňovat. Lerak12, děkuji. A Evženii také děkuji. Včera se to výpadkama na písmáku vše nějak časově rozházelo.

Tak to má být. Hodně se pak uleví. :-) /T


Lerak12
28. 12. 2017
Dát tip

Kapitoly uzavřené otazníkem - nic moc. Ta tečka je rozřešení. Pěkné dostaveníčko s pomíjivostí.


Diana
28. 12. 2017
Dát tip

Škoda každého přátelství. Snad by to šlo vysvětlit, odpustit, oživit... ?*


srozumeni
28. 12. 2017
Dát tip
Jo,jo. Díky.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru