Artefakty

Báseň se snaží o jistou civilnost (hlavně druhá sloka) a zároveň o živoucí metafory trochu ve stylu Václava Hraběte (první sloka). Konec při opakovaném čtení působí svou nedořečeností. Ve druhé sloce mě ruší výrazy "noutbuk", "nedokoukaný", "pauzuje", nepřipadají mi příliš poetické a tak celý začátek druhé sloky oslabují (alespoň v mém vnímání). Prostě místy je té civilnosti na můj vkus až moc, ale chápu, že podobný typ poezie je dnes vcelku oblíbený. Kontext tvé tvorby na rozdíl od a2a2a neznám a tak jej nemohu zhodnotit a nemohu posoudit ani oprávněnost zařazení do výběru. S jistými (snad alespoň trochu srozumitelně popsanými) výhradami přidávám i tip. F.V. 

Dávám výběr, protože jsem četl i tvé předšlé verše a rozhodně chci na ně tímto způsobem upozornit.

I když si poslední sloku vysvětluji možná jen po svém, faktem je, že mi to umožňuje, nabízí a to je dobře. I jinak báseň působí formálně úhledně, první sloka hezká lyrická s neotřelým využitím měsíce, ve druhé rytmicky poskládané ranní okamžiky, snad mám jen u kocoura pocit, ale neumím to řádně odůvodnit, že na mne působí klišovitě, snad proto, že kočky jsou symbolem domácí pohody, ale je to jen pocit. Příjemná momentka.

Pěkný výběr artefaktů všedního dne. Oslovilo.