Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jde o svobodu, ne o sekularismus

31. 12. 2017
1
2
804

Překlad příspěvku Thomase Szasze k sympoziu „Přežije sekularismus?“ v časopise „Free Inquiry“ z roku 2005.

 

Jde o svobodu, ne o sekularismus

Webster definuje sekularismus jako „pohled na život nebo na určitou záležitost založený na předpokladu, že náboženství a náboženské úvahy by měly být ignorovány nebo záměrně vyloučeny“. Je snadné používat výraz „sekularismus“ jako souhlasný slogan k pochválení osoby za to, že odmítá věřit náboženským vyprávěním. Avšak nestačí vědět, čemu osoba nevěří; musíme také vědět, čemu věří.

Moderní sekularismus nevznikl prostě jako intelektuální odmítnutí mytologie zjeveného náboženství, ale spíš jako politický odpor vůči absolutistické teokratické vládě. Odporovat náboženství není to samé jako podporovat svobodu. Sovětský svaz bylo sekulární politické zřízení a zdroj obrovsky nesvobodné společnosti. Srovnejte to s programovým prohlášením Secular Coalition for America „chránit a posilovat sekulární stát jako nejlepší záruku svobody pro všechny“. 1

„Přísahal jsem před Bohem věčné nepřátelství vůči každému druhu tyranie nad lidskou myslí“, prohlásil Jefferson. Nepřátelství vůči tyranii znamená odporovat jí bez ohledu na to, kdo je tyranem. Historie nás naučila, že sekularismus neposkytuje žádnou ochranu vůči nadvládě nad myslí – a bohužel ani tělem – člověka. Pokud si ceníme svobody jedince víc než sekularismu, pak jediný druh sekularismu, který si zaslouží naši podporu, je ten, který uznává a ochraňuje svobodu věřit a svobodu nevěřit stejnou měrou.

Dnes je hlavním západním sekulárním světonázorovým systémem psychiatrie: víra v mytologii duševních nemocí dodává medicínskou a morální legitimitu její koercitivně-represivní praxi. To je „náboženství“ těšící se přízni humanistů, sekularistů a skeptiků.

Velcí osvícenští sekularisté odporovali teokratické tyranii. My musíme odporovat terapeutické tyranii.

 


Originál je zde: http://www.szasz.com/secularism.html

1) Secular Coalition for America je nátlaková skupina sídlící ve Washingtonu. Podle vlastních slov „zastupuje zájmy ateistů, humanistů, volnomyšlenkářů, agnostiků a dalších neteistických američanů“. (Wikipedie)
zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Secular_Coalition_for_America
Jejich web: https://www.secular.org/


2 názory

Svoboda jistě není logicky nutně v rozporu se sekularismem, ale může to tak být, protože sekularismus zase neznamená svobodu. Např. sekulární Sovětský svaz. Prostě prosazování sekularismu není prosazování svobody. Proto to nabádání, aby sekularisté mysleli víc na svobodu jedince než na sekulární stát, neboť o to původně v sekularismu šlo. V současném sekulárním hnutí, jako jsou např. Ateisté ČR, nepochybně otázka sekulátního státu otázku svobody jedince úplně vytlačila. Sekularisté jsou proto hluší a slepí k omezování svobody, které není prováděno ve jménu náboženství. Jako je psychiatrie. Faktem je, že dnešní Češi mají asi takovou svobodu nevěřit psychiatrii jako měli v 15. století svobodu nevěřit křesťanství, ne-li ještě menší. Můžou tak sice smýšlet, ale nemají žádnou možnost podle toho přesvědčení žít.

Ohledně psychiatrie a psychologie určitě existuje ve společnosti pojmový zmatek (ostatně ohledně čeho ne). Na tohle téma chci taky něco napsat, snad už tento měsíc, takže teď do toho nebudu zabrušovat. 


a2a2a
10. 01. 2018
Dát tip

Pokud si ceníme svobody jedince víc než sekularismu... zde té větě nerozumím, nechápu, proč by se svoboda měla stavět jako konfrontační hodnota proti sekularismu. Svobodu vnímám jako stěžejní hodnotu, zřetelnou a očekávanou všemi, zatímco sekularismus spíše jako skupinovou postojovou orientaci. Pokud už předkládáme, že sekularismus má tendenci svobodu potlačovat, pak snad prvoplánově už nejde o sekularismus, ale spíše o doktrínu.

Rozhodně zajímavá a v dobrém provokativní úvaha, zvláště pak její část o současné psychiatrii. Jsem vůči psychologii  (a potažmo vůči psychiatrii) jako vědě ve střehu, ten však vychází z různorodé praxe vůči jednotlivcům. Nicméně se setkávám, zejména v oblasti psychoterapie s progresivními postupy, které spíše pomáhají uspořádat myšlenkový svět do lépe použitelných kontur, aniž by ho jakkoliv omezovaly.

Ale to se už pouštím na tenký led a zřejmě i pojmové změti.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru