Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+7 neviditelných
Tichá úřednická pošta
datum / id02.01.2018 / 484390Vytisknout |
autorUchoNaKoleji-
kategoriePovídky
zobrazeno183x
počet tipů7
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Tichá úřednická pošta

Tichá úřednická pošta

 

 

Milé užitečné ministerstvo,

 

v přiloženém balíku zasílám svoje kalhoty. Domnívám se, že jdou jednoznačně za Vámi!

 

Událost se má následovně. Ráno jsem spěchal na autobus, který mne stál třicet pět korun českých, ačkoliv jsem Vašemu úřadu svatosvatě slíbil, že nemám ani halíř, ba ani kopějku. Jestli existuje Bůh, je snad milosrdný. Ba musí být milosrdný, neb nezatratil ty, co prodávali odpustky. I proto nemůže zatratit nebohé křivopřísežníky, již se upíšou Vašemu úřadu, že nic nemají, aby dosáhli na dávku v hmotné nouzi, a pak jsou nuceni jet dvacet kilometrů, aby si je mohli vyzvednout, coby papírový Antabus. Kdo zaplatí převozníku? Kdo má krev dost temnou, aby se na prohlášení podepsal?

Satane, otiskni razítko!

Jako milosrdný Bůh nutil své papeže lhát, tak je milosrdné i naše - Vaše milé ministerstvo. Koho zajímá, že věřící nic nemá a přitom platí měsíční jízdenku, aby dosáhnul peněžní dávky, podmíněné absolvováním několika cest, a zároveň vyžaduje absenci třiceti stříbrných na uskutečnění oněch cest? Za další podmiňuje mrzký peníz absolvováním kurzu, kde anděl poslaný úřadem vysvětluje počítačovou gramotnost lidem, kteří by mohli učitele písmem Excelu učit? Ministerstvo je milosrdné. Ministerstvo je všemocné, i z vína dokáže vodu udělat. Vodu, po níž naučí asociála tančit. Ba i lži podepisovat.

 

Ministerstvo řeklo: „Budiž slovo! A svatým slovem zaplň formuláře a prohlášení.“ A tak vznikla práce. Jenže lidí přibývalo, až Bůh lidstvu daroval počítač a úřadům řekl: „Zde máte stroj na agendu, ale jeho účelem není usnadnit lidem práci! Kdepak! S mašinou (Deus ex machina), kterou jsem lidstvu seslal, můžete sebe - druhé důsledněji kontrolovat. Můžete znásobit dotazníky, prohlášení, evidenci a tím šířit slovo. Mé slovo Boha!“

 

            Abych se vrátil ke kalhotám.

Jak píši výše, byl jsem donucen utrácet peníze, abych si mohl vyzvednout stravenky. Je hezké, že Bůh se stará nejen o své ovečky, ale i o slepého vola, aby v kostky nehrál! Pomeranče, citrony, víno ve válcích nehonil. Fortunu mezi pysky nelechtal! Před chrámem pracáku lichváři kačky neklopil, nebo rudé víno chřtánem neprolil, aniž by se najedl, pohanku spásal. Všemocný si stvořil svá hovádka k obrazu svému, přirozeně blbá. Vůl i ovce nedokáží myslet, a co dokáží, to dokáže ovládat. Božsky manipulovat… By se jinač nadřel, že jó!

 

Jen co jsem dostal papírový Antabus do ruky a vypadnul před portál chrámu, přiskočil ke mně chlápek v teplákovce Adidas.

            „Bony! Bony. Nechceš bony, vole?“

            „Tady, hned před posvátnou půdou? To snad ne?“ odseknul jsem a snažil jsem si přivodit na tváři úraz - výraz staré panny, která byla omylem chycená za piču.

            „Dám je levně, za osmdesát pět, vole!“

            „Bon za osmdesát pět bývalo drahý. Svý bony asi neudáš!“

            „Když se ti to nezdá, nech bejt.“

„Bony nabízíš?“

„No co, co?“

„Bony?“

„Co se ti nezdá, frajere?“

„Bony?“

„Ty vado, já su blbej,“ prozřel zestárlý vekslák. „Jasně že kačáky. Vosudmdesát pět pravých chechtáků za stovku antabusovejch. Za stravenky, chceš, vole?“

 

Zde bych rád zdůraznil, všemohoucí úřade, že jsem se opravdu snažil nepropadnout hříchu. Dokonce jsem chtěl ďábla hnát od Tvého chrámu. Jenže jsem hovádko slabé a pokušení je mnoho. Ba ono rafinované zlo si vybírá cesty nepřehledné. Jednomu se zdá, že přivede zbloudilého ke spáse, a zatím?

Běda!

Posuď samo, naše –Vaše Ministerstvo, nakolik jsem klopýtnul! Upadnul. Zuby si o dlažbu vyrazil!

 

Už jsem byl na schodišti chrámu, když lichvář za mnou zavolal.

            „Hele, nejseš nasranej kvůli těm bonům?“

            „Nejsem!“

            „Lidi dneska chápou veksláky divně. Pokřiveně. Nevděčně.“

            „Ale né...“ Zalhal jsem před Tvým chrámem a dokonce i mimo božské směrnice úřadu práce. Odpusťte, pane Bože – ministře!

            „Víš, kámo, já dlouho s ničím nekšeftoval. Kámoši se na mě vysrali, až dnes… vono mi přeskočilo to, no však víš. Postaru…“

To, že vekslák byl nějaký čas odstavený od zrní, mne zaujalo. Vždyť po Sametu se z nich stali – stala úspěšná ruka trhu. Ba dlouhá, hodně dlouhá ruka v trhu. Co si urveš…

            „A co dělají tví kamarádi, že tě tady zapomněli?“

            „Čoveče, víš, kde já mohl bejt?“

            „Nevím.“

            „Ty vado, já. Já jsem se mohl dívat na moře plný žraloků, kdyby byl parťák uznalej. Hezky v Jihoafrický republice jsem se moh slunit. Nebo jezdit v mezinárodním spoji - a zadarmo. Zadarmo, vole, jsem mohl!“

            „Ne?“

            „Jó, moh sem bejt bílej plnokrevník a řehtat se. Ze mě by byl krásnej kůň, vole. Hezky na dně cisterny vod topnýho voleje bych pendloval světem. Praha, Bratislava, Budapešť. Celou Evropu sem mohl vobjet. A ty kurvy…“

            „Nebo ses mohl hloubkově potápět.“ Nedalo mi a rýpnul jsem.

            „No a co jako?

            „V sudech v Orlíku.“

            „A to zas ne. Moji kámoši jsou extra třída. Se sráčema, co voddělaj člověka za tisícovku, by nezkřížili klacky. Ani na sto kiláků by je nepustili. Stejně, ty vole, když něco dělám, ty vado, ne, si nechám pořádně zaplatit. No né? Bych mohl chodit rovnou na pracák a neživit se takovou dřinou. Víš, jakej bordel udělá takovej podělanej člověk?“

            „A kde ještě jsou tví kámoši?“ snažil jsem se odhodit sud plný představ.

            „Jména ti neřeknu, vole, ale abys věděl, i ve vládě jsou. Třeba tomuhle chrámu šéfoval, hele, řeknu krycí jméno, jo. Jistej Drápek. Nebo jeden nejmenovanej, a už ti neřeknu ani agentskou přezdívku, a ten má ty úrodný lány s kolektorama. Jinej kámoš protlačil parlamentem zelený dotace a ještě jinej mu přiklepnul povolení ke stavbě na černozemi.“

            „Sis mohl žít, kdyby se na tebe kámoši…“

            „Jó, mohl. Až nedávno si jeden vzpomněl. Konečně, vole! Tak ten uznalej vlastní tiskárnu a kšeft na ty stravenky, cos dostal, ty vado. Zavolal mi a povídá, budou kupóny a budou se měnit za kačky, prostě co už znáš. Jsi v tom machr. Jsem machr, povídal ten uznalej kámoš. A ještě prý se mám stavit v Gottwaldově pro nějakej líh, co tam skladuje další kámoš. Prej ho mám za ty vyměněný kačky rovnou nalejvat. Hele, nechceš si cvaknout?“

 

Ach Bože, proč jsi dopustil? Proč jsi dopustil, aby mi tvůj vyvolený vyprávěl? Ministerský chrám se nemůže divit, že jsem byl slabý. Bože, já se ještě optal na metanol a loknul si. A Bůh mne za trest neoslepil! Jen když jsem cestoval domů Malou Hanou, zrovna když jsme míjeli sluneční kolektory. Zrovna když vysvitlo slunce a vekslák se pootočil, aby lépe chytal boží světlo. Tak tam… Snad proto, že nejsem zvyklý pít alkohol… No, prostě jsem se posral.

 

Proto k dopisu přikládám svoje posrané kalhoty. Jistě dobrotivý Bůh uzná, že moje posrané kalhoty jdou na správnou adresu. Byl bych rád, kdyby sám nejvyšší vlastní rukou. Kdyby sám pan ministr mi vypral posraný kalhoty, zabalil a poslal… Jsem asi naivní. Tak kdyby paní ministrová vlastní rukou vyprala…

 

Že jsem stále naivní?

 

S pozdravem krádeži čest

asociální chromák

 

 

 

     

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

15.03.2018 14:57:02Lakrov
redaktor prózy

Zpočátku se to trochu hůř čte kvůli oněm zvláštně pokrouceným slovním obratům,  které se však ke zvolenému "srovnání" náramně hodí. Dobře se bavím,  místy skoro nahlas, v mnohém se (nebo nás?) poznávám. Tahle se povedla.  Tip.  

09.01.2018 07:57:50Fruhling

Stejně to časem smažeš, tak já jen řeknu, že tentokrát mi to přišlo až moc vydřeněné.

02.01.2018 14:14:12upupa

Pekná irónia, občas ma to bralo, len škoda, že som dosť nerozumel. Trocha náročný štýl.

02.01.2018 07:29:00Zdenda

Stává se z tebe klasik - už dostáváš tipy bez komentářů. Mě to tentokrát naopak zas tolik nebavilo, asi je tam na mě příliš mnoho frustrace a příliš málo sexuální frustrace.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.