Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
aventador no.2
datum / id06.01.2018 / 484500Vytisknout |
autorjolana.
kategorieOstatní nezařaditelné
zobrazeno113x
počet tipů12
v oblíbených3x
do výběru zařadilZbora, Elizabeta,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
aventador no.2

1
znají se šest let
a ještě se spolu nevyspali

v lednu

on zaleze pod postel
ona mu přinese jasanové listy

zapne varnou konvici
posadí se na podlahu
jakoby nevědomky
skládá hlasem oceán

ten zvuk ho vytrhne
vyleze na světlo
drží se za ruce
i ona

drží se pevně jako večer novoroční tramvaj
dívají se do očí, uhýbají očima

čím jsi blíž, tím méně tě vidím
čím jsi dál, tím víc se opájím sentimentální
trýzní z neúplnosti

štěstí nese ustavičný strach o druhého
nakonec i o sebe – jak ustát
kdyby se náhle stali neznámými
věcmi

 


2
možná některé věci vím

máš v sobě stejný strach jako já
abys mohl být

buď

 


3
skutečně se bojím jen ztráty zbytku paměti, citu
v prstech, plicích – že zůstanu viset
na krku jako úplně cizí
zavírací špendlík

apaticky nebo nesnesitelně
odpad z potrubí
vyleze na světlo

rozumný člověk by řekl, že nemám právo
myslet na takové věci

myslím

pokud se to stane
co po tobě můžu?
abys mě zabil
strčil do eldéenky
překročil navždy?

nebo zůstal nablízku
obrazu, který pochcali psi
že bys mu stejně přál zatmění

do prdele
pojď si se mnou zazpívat

 


4
možná nestihnu ani ten ikem
kde jsem se chtěla rozdat
ohryzek rodiny se postaví proti
uplatní právo pohřbít mě
aby mohl fňukat
(kolik to sežralo peněz)

všechna moje práce skončí ve spalovně
(v pohodě)

možná to bude tak:
sousedka mě najde pod nedokončeným plátnem
její děti z toho utrpí šok
ve snech je bude navštěvovat
rozkládající se tělo

ohryzek rodiny mě zpopelní a strčí do zavařovací sklenice
na ústřední hřbitov – do ráje
pro sociálně fobické duše

 


5 (místo vzduchu)
ocitli jsme se na cestě
nevzpomínám si, jak
nic se nedá vypočítat
nic se nedá

ten sen mi řekl
když neusnu, tak se neprobudím

byly tam ruce, které zmizely
zhruba jako v santa sangre – syn
musel stát za zády a hrát matčiny ruce
ale místo vzduchu byla
země k neotočení

probudily mě zuby
ve spánku jsem je tiskla tak silně
až vyrazily do celého těla

házíš mincí a pořád
padají orli

jednou dojde řada

 


6
nevím nic o duši – lidi si vymýšlejí
aby se jim zdálo, že něco mají
že se dokonce vrátí jako noví

nezapomenu, jak jsi vyprávěl
jak kavárenský léčitel xxlnoha
snad ze vzduchu sbírá duše
a sází je do zoufalých platících

nebo, jak ten-s-ametystem
řekl pětiletému ondrovi

to máš za to, jak ses choval
v minulém životě
asi to bylo sebepoškozování
ale máš na to
aby ses jednou
úplně
uzdravil
 
a ondra koukal

 


7
dominiku, naše město je plné
hajzlů

jsou funkční, splachují
čestně a spravedlivě

dostali jsme šanci
brodit se tou břečkou
jedinou šanci udělat
něco dobře, něco špatně
nevyznat se, zkoušet
skončit

tělo se rozpadne
netělo se rozpadne

bůh je
co nemá jinou možnost
jak zažít tvoje všechno
než skrz tebe

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

18.01.2018 10:39:12Umbratica

Když si čtu takovéto texty(věřím že upřímné a vydolované z rovrácené duše plné chaosu,strachu a bolesti),jsem vždycky strašně ráda,že nejsem moderní básnířkou. Musí to být strašné - nemít žádnou pevnou půdu pod nohama a nemoci se o nic a o nikoho opřít.

Ano - tohle asi je upřímná výpověd' a zpověd'. Ale co dál ? - Ty si myslíš ,že tohle už stačí ? Že tohle už je skutečné umění  ? A nebo skutečné umění dnes už podle tebe vůbec není potřeba  ?        Tip . 

10.01.2018 14:10:15Zbora
redaktor poezie

Vpodstatě texty působí dojmem taktrochu nahodilých, rychlých nepromyšlených poznámek do deníku. Tady to sedí. Není na nich znát nějaká upachtěnost. Senzačně lehce plynou, jsou přirozené a přitom je v nich toho tolik... To je dar. Vážně dobré.

 

 

10.01.2018 14:03:30Zbora
redaktor poezie

Přepychové texty. Šestka, sedmička - to je koncert...

Snad se vrátím až  bude víc času, abych něco napsal... ale ono vlastně asi ani není co dodávat...

 

 

 

06.01.2018 09:24:54Čudla

/*

06.01.2018 08:51:29Lerak12

Tak tohle má svaly. Uměl bych si to představit, jako dialog s umírňenou povahou  Smíření. Líčený život,  je souhrnem syrového konstatování. Jinak sdílím CHT.

Je to nádherná práce!  Takovou upřímnou přesvědčivost "zpovědi", jsem snad za svého života nečetl. Je to depresivní. No a ! Zasměji se někdy příště.

06.01.2018 07:36:36CHT

tak třeba mne zastoupí Advojka a SantiEuro.

06.01.2018 07:35:21CHT

to není jen psychoterapie, 10 T.

skutečně lituji, že nemohu Zkaťáka (ne stafylokoka), stojí to za to.

jazyk je pročištěn, žádné přehuštěné přívlastky, žádné křečovité rytmické zvraty, žádná intelektuálská póza, vyklidněná dikce a naléhavé sdělení. 

když mi řekneš do očí o ohryzku rodiny a abych mohl fňukat, nemám co dodat.

skvěle.

06.01.2018 04:08:30Dodola

Ješteže je tu poezie, kterou se to dá ventilovat, transformovat... v hudbu oceánu

06.01.2018 04:00:01Gora

 

štěstí nese ustavičný strach o druhéhonakonec i o sebe – jak ustátkdyby se náhle stali neznámýmivěcmi

skutečně se bojím jen ztráty zbytku paměti, cituv prstech, plicích – že zůstanu visetna krku jako úplně cizízavírací špendlík

pocity, které jsou tak blízko:-)

díky


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.