Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+19 neviditelných
Cikánčiny nokturnely
datum / id07.01.2018 / 484537Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno283x
počet tipů10
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Cikánčiny nokturnely

Neznámá

Dveře protějšího domu zaskřehotaly, otevřely se a neznámá žena vstoupila do mlhy. Ulice už byla holá na ticho, měsíční světlo a nějakou trochu z lamp. Ta neznámá nešla se psem, patrně odcházela nadobro, snad přímo unikala. Od manžela? od milence? od otce? Šla směrem k tramvajím, s vědomím, že některá ji odveze daleko odtud, kam koleje dovolí. Na křižovatce u vodárny naléhavě sykla skrze sklo kabiny k řidiči: „Jeďte." Ale on čekal a pak jel. Ztrácela se i s tramvají v mlze nábřeží, a člověk, jehož zanechala v bytě protějšího domu, možná v duchu proklínal ženské plémě, možná je v duchu velebil.


Ostrý zlom

Mezi pohlavími není nenápadná hranice, již by bylo možno nepozorovaně překročit, nýbrž jen ostrý zlom. Pád do propasti. Neublížil sis, člověče?


Cikánčiny nokturnely

Uvězněná sedmým rokem začala mít neobvyklé návyky: spát jde v sedm večer a budí se už o půlnoci. Vstane, teplou vodou z kohoutku si zalije kávu, kterou pak dlouho popíjí; za tmy, pokud bachař nesvolí a nerozsvítí jí. A protože neumí psát ani číst, jen tak sedí celých šest hodin, než ji ráno sečtou na chodbě a do ešusu podají snídani. Dnes mi zase volala a já se zase zapomněl zeptat, k čemu je jí vlastně ten oheň lampičky? Je to na dně paměti ukrytá vzpomínka po prométheovském činu, který teprve z člověka udělal lidskou bytost?


Noční jestřábi

Za okny noční ulice. Stále jezdí autobusy a auta, mezi nimi většinou taxíky; noční jestřábi se ztěžklými křídly na cestě domů. V dálce řinčí koleje a na nich řidiči tramvají se svými bandaskami kávy. A v domech lidé se svými starostmi: někomu vyhrožují nadřízení, jinému podřízení, někomu se bortí manželství, jinému plány, někoho hledá policie a jiného nehledá vůbec nikdo.


Tma a Ruzyně

Tady už je skoro tma, ale za Ruzyní a ještě dál žhne obzor. Rudě, jako vlajka Sovětů. Tam někde je oceán. A v něm ostrovy se svými trosečníky, lidojedy a opálenými dívkami, které tak rád maloval pan Gauguin. A vane tam slaný větřík, ryby se dávají hladu a voňavé kokosové mléko žízni. A pod nohama hřeje písek. Tady je jen tma a kousek odsud Ruzyně.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

14.01.2018 20:21:35Movsar

díky, přátelé.

upupo, tobě díkvy zvlášť, poněvadž ta reakce mě zvlášť potěšila, i kdyby to byla jen nadsázka.

11.01.2018 12:26:31Yan73

Líbí, ahoj Y.

08.01.2018 01:47:23upupa

Tentoraz poetické a smutné (Noční jestřábi).

Tvoje Digital rovers mám vylepené na chladničke.

08.01.2018 00:32:40zvedavec

* - obsah i forma, bohatý materiál na premýšľanie (o všeličom - o bohatosti tém, o ich obsahu, poetickej forme, ale napr. aj o tom, skade plynie ten prúd námetov)

07.01.2018 19:36:37Lerak12

Pěkné prozaické mini-my. 5 = *

07.01.2018 16:42:59Movsar

díky, andělko

07.01.2018 16:31:28Andělka1

Krásné...

07.01.2018 15:19:40Movsar

tak dík. :-)

07.01.2018 15:18:00CHT

za ostrý zlom máš daili


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.