Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Poeta
datum / id09.01.2018 / 484574Vytisknout |
autorZajíc Březňák
kategorieMiniatury prozaické
témaPsychologické
zobrazeno239x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Nevím, zda označení tématu jako "psychologické" je přesné, v každém případě mi z nabízených charakteristik přišlo jako nejvhodnější. Text jsem napsal v lednu 2018.

Poeta

Znal jsem jednoho mladého pěvce lásky. Jeho básně jevily v sobě ráz jisté zádumčivé krásy, takže i on sám se mi tehdy zdál být pravým romantikem s vnitřním „ale“. Četba jeho děl mi způsobovala mimořádné potěšení a zaplňovala utěšeně můj čas.

Scházel jsem se tehdy s mnohými z těch, kdo se považovali za nadané v literárním snažení. Všichni do jednoho ve svém spisování zkoumali smysl bytí a usilovali alespoň poněkud slovy ohmatat naší cestu nikam.

Neváhal jsem dlouho a také onoho nového nadějného písmáka pozval na literární sraz a básnické čtení do jedné milé vinárny v hlavním městě.

 

Když poprvé zrak můj uzřel podezřelou existenci, jež vecpala se do našeho klubu a kruhu, mou duši zaujal strach a pocit, že mě ten mladík přišel zabít.

Muž místo tváře nosil jen zlověstnou masku neproměnnou. Masku, jež jevila jak nepřátelství tak bolest jakousi, bol, který procházel samým středem jeho vesmíru a na dvé dělil jej. Tehdy promluvil ke mně tiše a s přízvukem, jenž nabýval tvářnosti řeči nedospělé, podvyvinuté, dětinské. Krátce: mluvil patlavě, šišlal a kolem úst mu neustále vyvstávala pěna jak na půllitru plzeňského piva.

Pozdravil mě. Byl jsem poněkud zaražený jeho vzhledem, pohlédl jsem naň tázavě a tázal se jej: „My se známe?“ Odpověděl téměř nesrozumitelně. Byl to básník onen, jenž prve sklízel tak velice mnoho obdivu mého, nyní však stál přede mnou rozechvěle a s pěnou u huby.

Podiv v mém srdci vzrůstal, když mých uší ponejprv dotkly se verše, jež druhdy jsem tak miloval. Nyní autorem samým vyslovené zněly pokaženě až k nepoznání, žalostně.

Konečně dospěl svým drmolením ke konci nekonečného žalu srdce svého. Lidé naň civěli, někteří napodobovali jeho řeč, jiní tvářili se zarputile. Však poeta onen neustále se dožadoval potlesku, jehož se mu nedostávalo. Klaněl se až k zemi a doufal, že někdo zatleská a strhne tak ostatní k milosti nepatřičné.

Já však do země díval se. Lidé se rozcházeli a házeli po neblahém pisálkovi i po mně vším, co poblíž rukou jejich byt svůj nalézalo. V té chvíli pohlédl básník ke stropu sálu, jako by šlo o nebe poseté tisícem zlatých hvězd. Pěna u úst mocně mu vyvstala, s křikem a řvaním jako lvím skácel se k zemi a líbal ji, slintal po ní.

Když toho večera dorazil jsem tam, kde nacházelo se bydlo mé, vzal jsem všechny verše nebohého slintáka a do kamen hodil je.

Brzy poté doslechl jsem se, že spisovatel onen neschopný ocitl se v důsledku úradku Božího na uzavřeném psychiatrickém oddělení pro pokus samovraždy ohavné.

Tehdy konečně pocítil jsem velikou úlevu v srdci svém.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.01.2018 19:06:23Zajíc Březňák

Děkuji za komentář a jsem rád za návštěvu. Tak nějak jsem to myslel - jako absurdní humor.

23.01.2018 16:19:44Lakrov
redaktor prózy

Téměř po celou dobu čtení se nedokážu rozhodnout, jedná-li se o svérázný humor  nebo o jakousi podobnest se skutečným zážitkem, na konci snad pod vlivem  zvláštního slovosledu se pak přikláním spíš k první možnosti, takže snad  se autore naurazíš, dám-li tip za jízlivý humor, dovedený až do absurdna.  Tip.  

10.01.2018 19:59:47CHT

​Blatný byl nejprve fešák a když onemocněl - nevysvětlených 10 let života!! - zachránili jej Britové. Ne, že by jejich tehdejší přístup k duševně nemocným byl dokonalý, ale ani zdaleka paternalistický.

P. S: Co kdybychom si pomohli Salierim ve filmu a tvrdili, že to promlouvá on, zneuznaný? Neodporovalo by to vyznění těchto odstavců: 

"Konečně dospěl svým drmolením ke konci nekonečného žalu srdce svého. Lidé naň civěli, někteří napodobovali jeho řeč, jiní tvářili se zarputile. Však poeta onen neustále se dožadoval potlesku, jehož se mu nedostávalo. Klaněl se až k zemi a doufal, že někdo zatleská a strhne tak ostatní k milosti nepatřičné.

Já však do země díval se. Lidé se rozcházeli a házeli po neblahém pisálkovi i po mně vším, co poblíž rukou jejich byt svůj nalézalo. V té chvíli pohlédl básník ke stropu sálu, jako by šlo o nebe poseté tisícem zlatých hvězd. Pěna u úst mocně mu vyvstala, s křikem a řvaním jako lvím skácel se k zemi a líbal ji, slintal po ní."? Opravdu jen on viděl to zhroucení?

 

10.01.2018 17:09:28qíčala

Když já nehledala diagnózy:) Já to vzala tak, jak je, obraz doby. A vzpoměla jsem si na Blatného

Každý máme svou pravdu, jsme přeci čtenáři, ne?:)))

10.01.2018 16:57:18CHT

​Rozumím, ale nemyslíš tím ten samý psychický mechanizmus jako já.

Sebekritika pomocí karikatury je něco jiného.

Stojím si za tím, že text neposkytuje oporu pro zaujetí nějakého osobního stanoviska vůči vypravěči a jelikož autora neznám, nepídím po tom, co tím myslel. Je mi to jedno. 

Jako čtenář se sice mohu smát tomu, že se vypravěč zesměšnil, ale v takto krátkém textu bez kontextu většího celku je to čirá spekulace.

Copak těchto pár písmenek poskytuje nějaké vodítko např. k interpretaci typu "egomaniakální psychotik na uzavřeném oddělení sní o internaci svého dvojníka"?

10.01.2018 16:39:28qíčala

CHT, já se ztotožnila se slintákem:) Ten styl pro mě paroduje samotného vypravěče - je to převrácené - proto mě to bavilo:) Uznávám, že by se dalo vypilovat do dokonalosti, ale i tak, pro mě zajímavý počin.

10.01.2018 16:35:25Zajíc Březňák

Děkuji za komentář!

10.01.2018 15:55:16CHT

​Nápad dobrý, provedení ne. Nadsázka a odstup nedomrlé, zvolená stylizace působí parodicky, ale neparoduje onoho slintáka. Těžko si umím představit čtenáře, jenž by se tak snadno ztotožnil s vypravěčem bez opory v obsahu textu, jen proto, že hlavní postava "je divná". Vlastně divná. Ano, byly doby, kdy "normální" autor BYL "svědomím společnosti" a já nechci, aby se vrátily.

Dám avi jednomu autorovi, kterého tohle téma nadobyčej zajímá, jo? Ta nedobrovolná hospitalizace pro něj určitě bude šťavnatým soustem!

10.01.2018 10:26:35Zajíc Březňák

Qíčalo, líbí se mi tvůj komentář, myslím, že jsi to dobře vystihl. 

10.01.2018 10:21:25Zajíc Březňák

Agáto, plně souhlasím s tím, že důležité je dílo a také to, co je uvnitř jeho tvůrce. :-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.