Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Jedna drobnička z let devadesátých
datum / id12.01.2018 / 484616Vytisknout |
autorGogin
kategoriePovídky
zobrazeno209x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Taková krátká povídka – či přesněji životní příběh  z období jak je uvedeno v názvu.

Jedna drobnička z let devadesátých

 

Ona ta devadesátá léta nebyla zas tak veselé nebo radostné období, ale lidé k sobě měli tak nějak blíž. Třeba se dávám náhodně do řeči s jedním chlápkem. A on, že je už v důchodě a přivydělává si jako černej šerif. „Jé, já taky dělám u hlídačky“ – povídám na to. Chlapík trochu znejistěl a dodal, že teda pracuje v jednom obchodě, a to na ulici, kterou velmi dobře znám.

„Prej máte u vás na ulici nový obchod, kde hlídá jeden chlapík se kterým jsem se nedávno bavil…“ dal jsem řeč na toto téma s jedním kámošem, kterého jsem zanedlouho potkal.

„To máme – akorát to tam kazí jeden protiva – co buzeruje, když nemám košík – to bude asi on“ děl na to kámoš.

„A co má na sobě – uniformu – nebo civil?“ zajímám se dál.

„Civil“ odpověděl kámoš a za chvíli ještě upřesnil „vetchý civil“.

 

 

Uplynul nějaký čas a s tímto kámošem jsme se znovu sešli a to v jedné hospůdce. A nepřišel tam jenom on, ale dostavil se ještě další kamarád. Byli jsme tedy tři.  No tři… Spolu se bavili hlavně oni dva – já byl poněkud odstrčen – upozaděn.  Protože jsem měl na sobě uniformu hlídací agentury – neb jsem se vracel ze služby – tak jsem koumal, jak svou autoritu zvýšit prostřednictvím tohoto poněkud obskurního stejnokroje.

A tu mě zaujalo počínání servírky za barem. Ta se právě pohupovala v rytmu jakési anonymní hudby, čepovala pivo a při tom pokuřovala. Jakmile dotočila půllitry, tak odložila zapálenou cigaretu na popelník a vydala se s pivem k našemu stolu. Nic netušíce položila sklenice na stůl a v tom okamžiku přišla chvilka pro mě…

„COŽE?! VY ROZNÁŠÍTE PIVO A PŘI TOM KOUŘÍTE?!“  zahartusil jsem co nejrasantněji na číšnici. Servírka však nebyla z těch – co si dají něco líbit a já schytal spršku slovních invektiv, jejichž podstatou bylo, že jestli budu drzý tak nebudu obsluhován, případně i vykázán z hospody.

Co naplat – tato akce mi vyšla jenom částečně, jen mí kámoši mě při těch několika dalších, asi dvou rundách velmi bedlivě pozorovali, snad abych se nedopustil  nějakého dalšího faux pas. Večer dál probíhal bez dalších komplikací – dokonce se mi zdálo, že ani číšnice na mě v rámci odchodu již nehází tak zlobné blesky – jako tomu bylo, kdykoliv prošla kolem našeho stolu.

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

16.03.2018 14:03:00Lakrov
redaktor prózy

Dočteno, takže komentuji, ač musím přiznat, že mě účinek tohohle textu nějak minul. Takže mě vlastně zaujal jen ten vzpomínkový začátek, zdělující, že "v devadesátých letech..." -- prostě že dřív bylo líp :-) Přeju lepší čtenáře.  

13.01.2018 03:19:06Gogin

díky Evži - měj se

12.01.2018 19:47:53Evženie Brambůrková

Každý měl svou demokracii a na tu ne nesmělo sahat. Pamatuji si to velmi dobře. :-) Někdy to bylo o nervy. /T


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.