Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Ego
datum / id13.01.2018 / 484642Vytisknout |
autorMumík
kategorieVolné verše
zobrazeno145x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Ego

 

Realita je pojem o čase.

Dnešní vnímání sebe sama se mi zdá celkem bez nedostatků.

Pěkná pitomina, ale mně to v hlavě zní krásně.

Překvapí mě dohledem blízká budoucnost.

Je jako zhoubný nádor a opět upadám do apatie všedního dne.

Zmar nedožitých požitků dusí molekuly mých čarovných snů.

S hlavou pod hladinou věčně nestálého moře egocentrismu utrácím s plnými pěstmi čirou nemohoucnost za možnost žít bez strachu uvnitř čtyř stěn bezpečného bungalovu.

Nejdříve si píchnu příchod s domovní schránkou.

 

Život a smrt.

Jedno končí, druhé začíná.

A pořád dokola.

Ego nás podvádí.

Není to ale úplně jedno?

Vnímám současnost jenom jako životní role a uspokojování svých nezkrotných potřeb.

Jak se jim ubráním, aniž bych nahradil, něco „špatné“ něčím novým a dobrým, i když se stejnými následky?

Odpověď je Ego.

Věřím, že má moji mysl v plné moci.

Duše vítězí nad marnivostí již jen v hlubokém bezvědomí.

Pochybovače, resp. nervová zakončení o „neutralitě “ propouštím lusknutím prstu.

Chtěl jsem mít nad egem navrch.

Místo toho jej stále krmím čím dál víc nejzbožnějšími laskominami a vytvářím si tím skvělou představu o pocitu nesmrtelnosti duše, která neskončí dříve, než se uspokojím další blažeností.

 

Touhou po konečné Nirváně je nabytý osud všeho lidstva.

Dá-li se uvažovat o pozitivním zaměření mysli a spáse duše, naučím se panáčkovat slizu a veškeré špíně cítění nekonečna.

Do bahna společnosti koupil jsem si noviny a stříhám si z nich články o předurčenosti a psychologii sebevědomého člověka.

Věším je na stěny svého „hajzlíku“.

Vážná hudba.

Koně co mají páru.

Ukážu světu odvrácenou tvář vesmíru.

V hvězdných válkách najdu klid.

Vlastní dokonalé bojové sklony předvařím veteránům, ale tím pádem nedopadnu násobitele promarněného času.

Konec je nový začátek.

 

Ego je také zrození a skončí až s fyzickou smrtí.

Duše pak znovu potká nedotknutelnost.

Podaří se jí najít na své cestě to, co je dál, než za zatáčkou do brány pekel, očistce či samotného nebe.

 

Dnes už neznám nic, co by se podobalo úmyslu opustit tento den, hodinu, minutu nebo sekundu, místo toho lehce proplouvám časoprostorem na lehátku z živých sytě zelených kopřiv.

Žahavé doteky vytváří pupínky nesoustředění.

Ego opět zvítězilo.

Tělo, jež mi Bůh zapůjčil, se opět stálo nástrojem jeho moci.  

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

14.01.2018 14:47:14Mumík

Dodola: Jeho dílo (E.) neznám a nikdy jsem se s ním nesetkal. Uvažuji takto: vnější podoba (projevy) zbožnosti ega se odráží v našem vnitřním světě, kde se může vytvářet jako vnitřní instituce, navenek se profilující v osobnost, snad základ samotného vnímání Ega vnějším světem, či se zpětnou vazbou na svědomí atd. 

14.01.2018 14:21:26Dodola

To "vnitřní" úplně nechápu, ale jestli je to to, o čem mluvil Mistr Eckhart, tak jo...

Ano, vystřízlivění z naivních náboženských představ o posmrtné blaženosti duše (ega maskovaného před sebou samým) je skutečná smrt, včetně ztráty iluzí o posmrtném setkání s blízkými, to je skutečná hrůza smrti. Dokud nepřijde to, co je dál, než za zatáčkou do brány pekel, očistce či samotného nebe. Naděje vypadá jinak, než by člověk čekal...

14.01.2018 14:01:09Mumík

Dodola: "že by jen další finta ega, ..." Přesně tak jsem to myslel a napsal. (Navíc) "Žeby zbožnost či její institucionalizovaná forma ego paradoxně posilovala?" Ano, pointa básně!  .... "Institucializová forma zbožnosti"  - "vniřní" či "vnější"?? (Může existovat vniřní i vnější podoba Ega, jak ho neznáme?) Pro mě velmi psychologicky i filozoficky inspirativní ve všech ohledech. Moc děkuji za kritiku :-)

14.01.2018 13:22:09Dodola

Krmím "nejzbožnějšími laskominami a vytvářím si tím skvělou představu o pocitu nesmrtelnosti duše" - že by jen další finta ega, jak se udržet, namísto odevzdat (nežiju už já...atd.)? Žeby zbožnost či její institucionalizovaná forma ego paradoxně posilovala? (jen má domněnka živená tak trochu nedůvěrou k institucím, ale možná jsem mimo mísu) 

14.01.2018 10:43:41dormance

Tělo, jež si ego vytvořilo z molekul a energie, dodané mateřskou krví. 

Bůh je absence Ďábla. 

Pokud je ďábel poznání, bůh je nevědomost.

Nevědomost těla nemaje, nemá co půjčovat.

13.01.2018 18:57:20Mumík

atkij: vůbec ne :)))

13.01.2018 18:51:25atkij
Jj a snad se pro mou troufalost nezlobis. Jen nazor:)
13.01.2018 18:46:09Mumík

atkij: snad to zbystření bylo k něčemu dobré ... !?  :-)

13.01.2018 18:34:23atkij
U nekterych casti jsem zbystrila...

Napr.

pod hladinou egocentrismu utrácím s plnými pěstmi nemohoucnost za možnost žít bez strachu uvnitř čtyř stěn bezpečného bungalovu.

Nejdříve si píchnu příchod s domovní schránkou.
Dá-li se uvažovat o pozitivním zaměření mysli a spáse duše, naučím se panáčkovat s

koupil jsem si noviny a stříhám si z nich články o předurčenosti a psychologii sebevědomého člověka.

Věším je na stěny svého „hajzlíku“.

Vážná hudba.

Koně co mají páru.

Ukážu světu odvrácenou tvář vesmíru.

V hvězdných válkách najdu klid.


proplouvám časoprostorem na lehátku zelených kopřiv.

Žahavé doteky vytváří pupínky nesoustředění.

Ego opět zvítězilo.





13.01.2018 17:29:16Mumík

Děkuji za Tvou kritiku. Potěšila mě hodně. O.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.