Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na Slavomíra

22. 01. 2018
2
1
314
Autor
Musiké

V parku se drží včerejší sníh, světlý jako příslib zítřka, bílý jako listy nepopsané knihy. Oslepující.

Vytahuji sáně, ale nevezu se: jsou obtěžkány dvěma rolničkami, po cestě zvoní, cinkají, švitoří, smějí se.

Pokračuji v cestě sama. Sníh zůstal venku za oknem. Opouštím ho pro myšlenky na zakázané ovoce. Co naplat, teď není jeho sezóna.

Vracíme se se sáňkami i rolničkami. Sleduji stopu: koleje, které se v dálce zdánlivě setkávají, toužebně natahují ruce, ale přesto zůstávají osamoceny. Každá jde po boku té druhé, i když svou vlastní cestou.

Poslední nesmělé pohledy na tající sníh. Taje v mých očích. Jedna z kolejí právě vyryla červenohnědou pruhovanou vzpomínku.


1 názor

Dodola
22. 01. 2018
Dát tip

Definice říká, že i rovnoběžky se protnou. V nekonečnu.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru