Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vemte mi smysly, nejvíc cit

02. 02. 2018
8
17
1670
Autor
Viviana Mori

Inspirováno, ale nikoli mým osudem. 

Můj synu, houpeš se
na stříbrném koni
dnes nejsem si přítomna
ani v krvi

mé prsty, jejich stín
osaměle kouzlí
s tichou poštou hodin

okolo ulice
obnaženy

v naší čtvrti
pekárnu za tabák vyměnili

dnes by sis stýskal
že svět voněl jinak

dokud jsme se měli

-

Můj synu, kadeříš
hvězdám plavé vlásky

sedávám sama u trati
znám muže, kteří milují
svoje ženy 
na ulici v láhvi rumu
ženy které vlastním potem
črtají svůj sen

každý den kdy nedosáhnou k nebi

je obzor stále svěží
avšak úzkost ve rtuti
olizuje mraky

a přízrak na mé hrudi
se děsuplně šklebí

-

Můj synu, obcházíš
své nekonečno s lehkostí

hned takhle po úsvitu
bych snídala raději
jen čtvrtinu svého žití
každý den, který se točí
v protisměru mládí

zůstávám hluchá k cizím hlasům
bez tebe jak chromá 
proti proudu jdu

živím naději

že nebolí tě spánek

že záříš a zlátneš
jak miliony žitných klasů

-

Můj synu, hřeješ
vzpomínky jak rozpálená pec

pokud se narodíš v jiné době
chci si tě umět

představit

jak pokoj voní sytým smíchem
zpoceným dětským pyžamem
vztažené ruce které hladím
když nechce se ti spát

na svém klíně
učit tě smát se pro mrtvé
desítky zázraků 
do hodiny vymyslet

ohňostroj citů
dívat se

jak tě baví svět

místo toho
pařát natrhl mi stín

a často prosím

vemte mi smysly
nejvíc cit


když se tak násilně
ve větru klaním


17 názorů

Cením si opětovné návštěvy i nahlédnutí do větší hloubky myšlenek čtenářů. :) Toho se mi již dlouho nedostalo, takže děkuji. 


Silene
07. 02. 2018
Dát tip

Ještě pro zajímavost, co se odehrává v hlavě. 

"Můj synu, houpeš se/ na stříbrném koni/ dnes nejsem si přítomna/ ani v krvi"

Vidím i linku s měřením hCG, od počátečních radostných očekávání až po zjištěnou ztrátu. V krvi by ještě byl, ale v lůně už nic...

"je obzor stále svěží/ avšak úzkost ve rtuti/ olizuje mraky"

Mateřský strach, když horečka stále stoupá. Rychlost zvratů, tak typická pro rané nemoci.

..................

Baví mě přemítat nad různorodostí, rozdíly mezi vznikající myšlenkou, jejím následným záznamem, přepisy, doroubovanými významy a čtenářskými výklady. 


Silene
07. 02. 2018
Dát tip

"dozvuk mateřství lyrické hrdinky vsakuje do způsobu psaní. a že odtud ty zdrobněliny, kolébavost, stylizace.."

Tohle je ohromná charakteristika.

Říkám si, že možná teprve stav zklidnění, na nějž dosud u hrdinky nedošlo, umožnil by jí ono "stejně ale pro mě by podobnému tématu víc prospělo trochu víc ticha, úspornosti, nenápadnosti.."

Jestli je pro rozbolavělost něco typické, je to protiřečení si v přímém přenosu. Na to mi pasovaly ty prudké přenosy nálad, k tomu mi seděl i ten závěrečný výkřik "odbolte mě, znecitlivte", jako role analgetik těsně po zákroku.

...................

Není mi zřejmé - a vnímám to tak, že ani nemá přesně být - kolik toho hrdinka se svým synem stačila...

Láká mě číst i umírněnější verzi, poznat rozdíly, posun.


Je skvělé, že někomu ještě stojí za to u něčího díla napsat tak obsáhlý komentář. Vážím si toho, i když si ho budu muset přečíst nejspíš ještě několikrát. Jinak nevím, co bych nyní odpověděla, ale vše beru na vědomí a děkuji! 


jolana.
06. 02. 2018
Dát tip

říkám si, že je v tom psaní hodně kudrlinek, ale dají se přijmout -- nejschůdnější pro mě je brát je tak, že dozvuk mateřství lyrické hrdinky vsakuje do způsobu psaní. a že odtud ty zdrobněliny, kolébavost, stylizace.. stejně ale pro mě by podobnému tématu víc prospělo trochu víc ticha, úspornosti, nenápadnosti.. ale samozřejmě nevím.

pár poznámek ke čtení: u většiny obrazů mi přijde že mají spíš nastínit náladu, naťukávat nevýslovné "něco", je to celé hodně symbolické, hodně zaměřené na smysly.. pocity kterým je nějak přiřazeno nějaké chování, tomu bych se spíš vyhýbala, přijde mi to jako až příliš snadný "program".. takový způsob konkrétno-abstraktní směsi se mnou už moc nemává -- obcházíš své nekonečno. úzkost ve rtuti olizuje mraky. pokoj voní smíchem. ohňostroj citů. -- atd. jasně, každá ta věc má jinou ehm "koncentraci", třeba ohňostroj citů je pro mě dost klišovité místo a třeba "pařát natrhl mi stín" zase takové dramatické, efektní.. ale nakonec jedno i druhé působí na mě málo důvěryhodně. ale přijde mi že je to jako celek psané pečlivě a tyhle míň důvěryhodné věci jsou používané záměrně a mají místo v té mateřskosti, tajemství, tragice.. že se to všechno obrací do jazyka, který potom je podobně rozporuplný.. ale stejně.. je to takový ozdobný jazyk a ten se vlastně odkazuje k tomu že bude znít ozdobně. -- na druhou stranu třeba "dokud jsme se měli" je moc hezký verš, takový přirozený. podobně dál "chci si tě umět představit". nebo se mi líbí poznámka "sedávám sama u trati / znám muže, kteří milují / svoje ženy" víc než potom navazující "vlastním potem črtají svůj sen" nebo víc než ty velké verše kde je obzor, úzkost, děsuplný škleb, nedosah k nebi..

ten název je nakonec zajímavý kontrast k tomu, že celá báseň je zaměřená na smyslovost a na cit a že vybízí spíš k citovému čtení -- ale zároveň tomu názvu moc nevěřím, té promluvě v závěru, vzniká z ní pro mě až moc rozporů -- je to jako variace na "zabijte mě, já sama nemůžu". nebo "zabijte mě napůl, budu jen napůl". (vzniká mi otázka co všechno by znamenalo "vemte mi smysly, nejvíc cit", jako by ta věta byla zároveň i sama proti sobě) -- je to pro mě jedna z věcí, co mi spíš zní jako že není důležitý dosah toho sdělení -- ale že důležitější je, že hrdinka v zoufalství potřebuje být slyšet. potřebuje být slyšet a přitom říká "vemte mi smysly". --- ne, prostě, ono to asi souvisí s i tou celkovou ozdobností. asi bych měla číst ten závěr jen jako vyjádření bolesti a odevzdání a podlehnutí ztrátě. že hrdinka už nemá co ztratit. jenže to je podobné, jako když někdo říká "už nemám co ztratit"


Silene
04. 02. 2018
Dát tip

Každopádně se k ní vracím, a co musím vyzdvihnout, nepoznala bych, že je inspirována.

Ano, líbí se mi - co do nápaditosti - právě přítomnost v krvi, úzkost ve rtuti a protisměr mládí. V kontextu pak název, který dokáže autenticky zprostředkovat intenzitu prožívané bolesti. Vystihnout zoufalou touhu trpící.

Trochu jsem přemýšlela, zdali protisměr a proti proudu byl, či nebyl cílený záměr?

 

Nemám dar sepsat přesvědčenou kritiku, jsem zamyšlený čtenář.


Mockrát děkuji za kladnou odezvu i připomínky. Pravda je taková, že se nechávám emocemi strhnout. A že ambice mám spíše v próze, kterou zatím na lit. webech nepublikuji. Poezie, nebo pokusy o ni byly dlouhá léta můj život. Dnes už to tak není, napíšu něco již jen jednou za čas. Proto jsem se i vrátila na tento web, abych zjistila, jestli mne to tu časem zase nakopne. :) Takže díky moc a co bude dál, se uvidí :)

a2a2a
02. 02. 2018
Dát tip

však to je dobře, já z obsahu mám také dobrý pocit.


agáta5
02. 02. 2018
Dát tip

určitě  tě nechci chytat za slovíčka :)  řídím se citem... a tahle báseň mě baví i na třetí čtvrté čtení -  to střídání ... ohňostroj citů (pche) a hned pařát natrhl mi stín(hmm)

namíchala to holka zajímavě :)


a2a2a
02. 02. 2018
Dát tip

agáto, chraň bůh, já jsem určitě nenapsal, že ty emoce zde nepatří. To jsi jen špatně pochopila.

...už dnes však máš jeden výrazný předpoklad, chuť vyjadřovat se formou poezie a neskrývat emoce....


agáta5
02. 02. 2018
Dát tip

myslím, že ty emoce do týhle básně prostě patří a jsou moc prima vyjádřené - sentimentální balast? njn, když vyjádřit tohle téma jinak ani nejde snad...


a2a2a
02. 02. 2018
Dát tip

Báseň má několik hezkých míst, obrazů, např. ...dnes nejsem si přítomna ani v krvi... nebo ...každý den, který se točív protisměru mládí..., těch zavánějících patosem je však zatím víc. Přesto, díky plynulému rytmu, se doobře četlo. Určitě tě čeká mnoho práce, pokud máš větší ambice, už dnes však máš jeden výrazný předpoklad, chuť vyjadřovat se formou poezie a neskrývat emoce. Avšak chce to zkušenost i čas, aby člověk, píše-li pro jiné, projevoval i odstup, oprošťoval emoce od sentimentálního balastu a nacházel pro ně takové vyjádření, aby splynuly s běžným jazykem.


agáta5
02. 02. 2018
Dát tip

skvělá báseň - toť moje hlubší kritika - hluboká jako Macocha :)


Děkuji, ale báseň je skutečně pouze inspirovaná osudy jiných. Takže klidně všichni můžete kritizovat, co hrdlo ráčí. :) 


Dodola
02. 02. 2018
Dát tip

Nelze než popřát hodně síly.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru