Avgust Maj - koukejme - příběh

koukejme – příběh: odjíždí vlak za vlakem,
na dlani šmouha zanechaná prachem –
průvodčí neutřela madla, čaj není, natož káva,
na každém nástupišti zoufalství mi pohotově mává,
cedule s názvy nádraží, vystoupím a běžím,
straší mi trochu ve věži,
bez soudu odsouzen do věčnosti a její sněhu –
severní kamenné a mlčenlivé břehy
vítr odnáší do tmavé říše žalů –
tvůj vlak zatroubí a odplouvá pomalu –
snažil ses naskočit a věřil, pošetilý –
poslední šance ale trvala jen chvíli –
tam... oceán... tam vlny ocel drtí.
tam z propasti na tebe hledí oči smrti.