Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Zpověď skladatele minnesangu
datum / id12.02.2018 / 485354Vytisknout |
autorZajíc Březňák
kategorieMiniatury prozaické
témaPsychologické
zobrazeno186x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

https://cs.wikipedia.org/wiki/Minnesang

Zpověď skladatele minnesangu

Každý den se několikrát dívám do obou e-mailových schránek, na literární server, na facebook, na seznamku atd. a zkoumám, zda-li existuji. Vycházím z premisy, že existence člověka, zvířete či květiny vždy vyvolává nějaké reakce ve svém okolí. Na mou existenci však nikdo nereaguje. Mám proto důvod domnívat se, že nejsem.
Jsem unavený roky marného hledání, neustálých pokusů, vzletů a pádů. Cítím se tak osamělý.
Poslouchám romantickou a sentimentální hudbu, píšu lyrické verše; a je to všechno k ničemu. Den za dnem, rok co rok to samé!
Z jednou narýsovaného kruhu není východiska.
Slova jsou jako mříže, řeč jako vězení. Vězni jsou odsouzeni a nikdo je nenavštíví. Jsou jako malomocní. Zhynou jen tak mezi kamením a květinami. Za mřížemi, v okovech, které nelze rozlomit. Jako staří králové-vyhnanci dávnověku.
Zhynu ve své knihovně, na svém hřbitově, na svém vlastním hrobě ověnčeném vavřínem zasloužilého pobudy. Však bez oněch slz, bez potu a krve.
Pochybuji však, že se někdy zmohu na vlastní hrob. I kdyby, tak nebude nikoho, kdo by se o něj staral.
Ach, pyšná marnosti, pohleď na Olšanské hřbitovy!
Ano, na počátku bylo Slovo. Jenže věčné Slovo je příliš dokonalé pro ústa, jež je ani neumí vyslovit a napsané může být jen tak z poloviny svého významu.
Jsem odevždy a navždy odehnán od stolu života.
A tak zbývá touha, oheň, žízeň po životě, žízeň, která nikdy nevyhasne a věčně spaluje. Touha usednout ke stolu, rozlomit své okovy, zbavit se svého malomocenství. A touha není sprosté slovo, poněvadž drží při životě i dávného kralevice, i básníka, jenž je pouhý hráč se slovy, i pobudu, jenž hledá nocleh na příští noc a nemůže za to, že musí jít dál, protože on a Bůh a cesta a směr jsou jedno.
Musí v tom být vždy právě to něco božského, to něco navíc, co činí sny nesrozumitelnými, neuchopitelnými, krásnými.
Dlouhé verše jsou jako dlouhé vlasy dívek! Právě proto nám nikdy nesmí dojít dech, nám, jimž nezbývá než opěvovat z podlahy gotické síně a hryzat kosti z hostiny lásky, jež milostivě panstvo odhodí jako pamlsek pro věrné trubadúry, truvéry a pěvce minnesangů. My pak hryžeme se o kost, dokud nám ji neseberou.

To je úděl těch, kdo putují od dvora k dvoru a hledají, kde by se ohřáli u krbu lásky veliké a hřejné. To je úděl těch vydědenců světa, těch neumělců života, těch, kteří byli prokleti a vyzvednuti jako had na poušti.

To je úděl můj! Být sám, být šaškem, jenž pro obveselení maloměšťácké honorace hraje sám sebe, rytíře smutné postavy, být člověkem, člověkem odsouzeným, protože miluje více než sama láska snese.
Tak bloumám světem, tak bloumám internetem, tak bloumám labyrintem i srdcem i trudnou komnatou, jakou básníkovi vždy svět musí být. Komnatou s výhledem k západu.
Prudký výdech touhy! Ohnivého oře, jenž na souvrati úhor oře. Úhor prázdného papíru, nekonečného vesmíru, nezměřitelné hloubky existence, kde čarodějnice pořádají sabat a hrozivé orgie pera ochotného spustit se do temnot hydrauliky noci a nevědomí.
Starý dobrý Bohumil Hrabal se na to dívá a kroutí hlavou, tak málo výřečná je má řeč, má slova, jež kupí se v hvězdokupy hvězdného smetí v příkopech u silnice, kde lehávají opilci jako takový Edgar Allan Poe, s nímž Kryl škubal Havrana na cucky, na malé kousíčky jako Iana Curtise, jehož láska roztrhala na části, částice světla a času, prostoru a touhy.
Neboť nikdo neví dne ani hodiny, musím do toho mlátit jako zběsilý...


 


 


 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.03.2018 16:09:07Zajíc Březňák

Děkuji moc za návštěvu a za názor projevený v komentáři, Lakrove.

23.03.2018 14:27:57Lakrov
redaktor prózy

Cosi jako sebelítost z toho čiší. Sebelítost a její intelektuální rozbor.  Přeju lepší čtenáře, takové, kteří tuhle náladu a "polohu" ocení.  

12.02.2018 23:05:50Zajíc Březňák

atkij, Lerak12, zvedavec, děkuji za čtení a komentáře.

12.02.2018 22:32:56zvedavec

všetko je späté,

keby skladateľ minnesangu neskúmal, či niekto na neho reaguje,

ale otvoril by okno do sveta, porozhliadal sa, či tam nestojí povedzme iný skladatel minnesangu (zúfajúci, pretože na jeho existenciu nikto nereaguje) a so záujmom by zareagoval by na jeho prejavy existencie,

snáď by sa zbavil pocitu, že je sám

a pocítil by, že je užitočný, čo jeho životu môže dať zmysel

- dokonca ľudia by ho začali vyhľadávať a prahnúť po jeho reakciách

12.02.2018 20:50:10Lerak12

Až "horror vacui." Strach z prázdnoty. Vůle potřebuje cíl. Zajímavé zamyšlení.

12.02.2018 20:32:49zvedavec

všetko je späté,

keby skladateľ minnesangu neskúmal, či niekto na neho reaguje,

ale otvoril by okno do sveta, porozhliadal sa, či tam nestojí povedzme iný skladatel minnesangu (zúfajúci, pretože na jeho existenciu nikto nereaguje) a so záujmom by zareagoval by na jeho prejavy existencie,

snáď by sa zbavil pocitu, že je sám

a pocítil by, že je užitočný, čo jeho životu môže dať zmysel

- dokonca ľudia by ho začali vyhľadávať a prahnúť po jeho reakciách

12.02.2018 15:45:00Zajíc Březňák

Zkusím s tím něco udělat.

12.02.2018 15:34:52atkij
To pismo bys mohl zmensit,nebo zvetsit mezery mezi radky...obtizne se cte.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.