Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
Dopisy prapotomkům IX.
datum / id14.02.2018 / 485416Vytisknout |
autorkorloid
kategoriePróza na pokračování
témaRodinné
upřesnění kategorieDopis devátý
sbírkaDopisy prapotomkům,
zobrazeno114x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Dopisy prapotomkům IX.

Ahoj Jáchyme!

Uteklo to jako voda a máš za sebou půlroční narozeniny. Proklubaly se Ti první zoubky (dolní řezáky), shodou okolností pár dnů po návštěvě zubaře. To jsou teďka nařízení - půlroční mimča musí na první návštěvu zubaře. Sedět neumí, tak je rodiče drží v náručí, a pan doktor šátrá v pusince. Taky jsi nám pěkně vyrostl - máš 74 centimetrů a osm a půl kilogramu. Maminka Ti začala dávat zeleninové příkrmy. Baštíš bez problému všechno. Jsi i nadále velmi zvídavý - cokoli máš v dosahu, pevně uchopíš, a snažíš se to dostat do pusinky. Na poslední návštěvě jsem si k Tobě lehla na zem na deku, a ukazovala nám leporelo s pohádkou. Očička Ti rejdily po obrázcích a pusinka by už ráda mluvila. Překvapilo mi, že minimálně deset minut v pohodě vydržíš soustředěný - u knížek je trpělivost potřeba. Hudební nadání se nyní projevuje tím, že máš kousátko s tlačítkama a jedno z nich hraje hezkou taneční melodii. Jakmile ji slyšíš, začneš aspoň jednou ručičkou mávat s tím, co držíš, nebo plácáš do země, když zrovna ležíš na bříšku. Krásně projevená radost z příjemných zvuků. Podtrženo sečteno, jsi naše učebnicové půlroční miminko. Táta s mamkou jsou zdraví a spokojení, a uvažují o novém bydlení, rádi by domeček. Všichni pečlivě sázíme Euromiliony i Eurojackpot, ale zatím naše čísla nevylosovali; snad se brzy polepší.

A co je jinak nového? V lednu jsme měli prezidentské volby. Obě kola vyhrál ing. Zeman, kterého jsme celá širší rodina volili, takže za nás spokojenost. Také v lednu tiskem proběhla zpráva o smrti spisovatelky Ursuly Le Guinové. Krom dalšího napsala povídku Ti, kteří odcházejí z Omelas (v originále The Ones Who Walk Away From Omelas), na netu jsem sehnala překlad od Petra Kotrleho. Slušná povídka s velmi silným námětem: utrpení jednoho zajistí spokojenost ostatním. Podobný námět byl i v nějakém dílu Star Treku - vždycky jedno dítě pomohlo k rozvoji celé společnosti dobrovolným vzdáním se intelektu a znalostí. Na netu jsem o povídce Ti, kteří odcházejí z Omelas četla názor, že by mohlo jít o motiv spasitele. Ano, s tím souhlasím. Křesťané i židé si myslí, že lze žít rozmařile na dluh s tím, že se obětuje jedinec, který ten dluh svým utrpením zaplatí. Jenže kdo z nich si položil otázku: Co když tím jedincem mám být já sám? Šli by s úsměvem na rtech na porážku? Asi ne. Jsou ochotni obětovat kohokoli jiného, jenom ne sebe. Proto jsem bez náboženského vyznání, a žiji bez dluhů. A pozoruji. I kdybychom přijali názor, že jsme v simulátoru, takže vlastně nezáleží na tom, co kdo udělá, protože je to jenom hra, stejně je tady otázka: Proč tu hru hrát tak, abychom byli spokojení všichni? Přece by to šlo. Mohli bychom vybudovat ráj pro všechny. Pro každého jedince, takže by nikdo nemusel být obětován. Ať už se nacházíme v simulátoru nebo v kvantovém světě, oboje jakožto uživatelé a pozorovatelé můžeme ovlivňovat. A ovlivňujeme. A výsledek k dnešnímu dni? Máme prostor ke zlepšení se. Ale zpátky k povídce, která nastoluje hejno otázek, přesně jak kvalitní dílo má: První z nich jsem už zmínila: co když jsi tím dítětem, jehož neštěstí má zajistit štěstí ostatním, právě ty sám? Co když je tím dítětem duše každého z nás tj.kousek tebe samého? Pak jsou tady otázky další: Kdo vybírá to konkrétní dítě, které má trpět? Co se stane, pokud označené a připravované dítě najde sílu se vzepřít? Místo naplánovaného spasitele vznikne neplánovaný bůh s mocí opačnou tj.k jeho štěstí je zapotřebí neštěstí ostatních? Co se potom stane se světem, pokud bůh rozhodne se neomezovat, nebo když si dítě ani nevšimne moci, kterou najednou získalo? 

Zajímavé otázky, co? Jdu k něčemu lehčímu, a tím je slovo časoprostor, jak si ho vysvětluji k dnešku já: Termín časoprostor se používá proto, že čas je jedním z rozměrů našeho světa, kterým lze putovat. Dopředu i dozadu. Vpřed to umíme každý - stárneme, čas přibývá. Dozadu to umíme jen v duchu - vzpomínáme. Ale pozor: čas, který uplynul od příhody, na kterou vzpomínáme, do doby, kdy vzpomínáme, jakoby zmizel = kvantové myšlení (nevracíme se postupně časem do minulosti, nemyslíme na všechny události, které předcházely či následovaly, ale myslíme rovnou na tu událost, o které chceme přemýšlet) neboli při vzpomínání děláme časoprostorové skoky. Nedávno se mi v noci zdál sen, jak jsem chodila budovama a u jedněch dveří jsem potkala stojícího člověka, který komentoval rozhlasové vysílání, a na slova "tenhle svět byl stvořen pro umělce" jsem se mu podívala do očí, a přikývla jsem. Umělci mají bujnou fantazii, proto svět patří jim, proto ho formují, protože jejich fantazie je silnější než u ostatních lidí. Ano, ve své podstatě jsme umělcem každý z nás, ale většina lidí si to neuvědomuje, a tuto sílu využívá jen velmi málo čili podvědomě. Proto svět patří silnějším = umělcům. Jakmile si umělec (tj. každý z nás, ale u umělců je to nejzřetelnější) například spisovatel dokáže představit určitou situaci, jakmile si připustí, že je to možné, začnou se mu posouvat vlastní duševní hranice, a když se mu stejně jako většině z nás stane něco neobvyklého, neřekne si "to není možné", ale přijme danou věc jako realitu, jako něco normálního. Žijeme v kvantovém světě a stavíme si vlastní hranice svého omezení - jakmile řekneme "to není možné, tohle člověk dělat nemůže", skutečně přestaneme danou věc brát na vědomí, a dále možnosti, které skýtá, nerozvíjíme. Čti dobře: věc se děje i nadále, ale člověk ji přestane vnímat, ignoruje ji, a tak se v jeho životě jakoby neděje, ale ona se děje, jen ji dotyčný odmítl vnímat. Pokud danou věc do svého života člověk přijme, musí si dát majzla na závist. Nejde jen o prostou závist (jeden to neumí, tak chce, aby to druhý taky neuměl), jde i o sofistikovanou, kdy slabší umělec má jinou vizi než silnější, a snaží se zaútočit přímo, poměřit si síly v boji (přičemž boj nemusí být poctivý, vzpomeňme na španělskou inkvizici a jiné pronásledování). Dát si majzla na závist znamená zamyslet se na zednářským mlčením. Proč se některé věci nazývají tajným učením? Protože je jejich iniciátor dělá skrytě kvůli vlastnímu bezpečí. Lidé mají svých starostí dost, proč je zatěžovat vysvětlováním toho, čemu oni říkají náhody? Ale vraťme se ke světu, v němž žijeme, kvantovému světu. Jakmile umělec přijme za svou myšlenku, že se cestovat časem dá, nepřekvapí ho, když se mu podaří přeměnit se na tachyony, opustit tuto realitu, a pak se zase vrátit a změnit se zpátky. Pokud je šikovný, dokáže se vrátit do stejného okamžiku, jaký opustil, takže si běžné lidské vědomí ničeho nevšimne. Pokud tak šikovný není, vzniká časová dilatace. Je dost těžké to popsat - i spisovatelé s tím mají problém.

Opatruj se mi

Tvá babička

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

15.02.2018 20:17:34korloid

OK, dejme tomu, že si vše řídí to dítě samo. Potom by výběr byl vlastní volbou jeho masochistické stránky, a vzbouření se by bylo dílo jeho sadostické stránky. To by už šlo? :-))

V tomhle dopise jsem to psala z pohledu dítěte, které týrají dospělí. Každý z nás minimálně slyšel o týrání dětí - a kolik z nás si řeklo, že je to volba toho dítěte, že si do života přitáhlo násilníky a nechává se týrat?

Navíc tím, že máme kvantový svět, respektive svět plný kvantových bytostí, otevírá se zde klasická otázka, zda bylo dříve vejce či slepice alias spousta lidí potřebuje k dokonalému orgasmu sadistickou představu, a je otázka, jestli ty představy spouští to násilí nebo se uskutečněné násilí odráží v těch představách. Pokud by totiž násilí spouštěly ty představy, stačilo by, aby každý dostal své představy pod svou kontrolu tj.žádné násilí by si nepředstavoval a byl by klid. Prostě by se lidi naučili mít orgasmus s příjemnými představami nebo zcela bez představ. 

15.02.2018 20:08:43dormance

V sedmém dopise píšeš, pokud se dobře pamatuji, že si jednotlivé mozky promítají svou realitu do nanoprojektorů samy sobě. Jak by tedy mohl ono dítě někdo vybrat, když si to řídí samo to dítě?


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.