Zatváram vrátka

zvedavec,gabi,

jako zahradnice mám taky problém s likvidací plevele a škůdců. To, že plevel a škůdce likviduji si omlouvám tak,že kdybych se nestarala o své(vzácné a krásné) rostlinky,plevel a škůdci by je zničili. Vím ale,že je to jen racionalizace. Člověk prostě v celoplanetárním měřítku ničí přirozené ekosystémy a zavádí ty své - přísně účelové.Možná nás za to planeta potrestá. Pravděpodobně nás začíná trestat už dnes.

zvedavec,veď hej, ale ozajstný spisovateľ fabulovať vie, preto bohužiaľ, ale aj našťastie - veď zopár ľudí ma predsa len v obľúbených má a na tých mi záleží

Gabi - prečo "bohužiaľ"? mám Ťa v obľúbených... :) rada čítam!

čo si myslím ja? v prvom rade som nadšená, že som spustila tento dialóg...čítam, premýšľam, vo vašich príspevkoch nevidím nič, čo by sa navzájom vylučovalo, skôr sa dopĺňate...autori sa vžívajú do rôznych postáv, fabulujú, ak by mali iba úprimne písať o sebe, literatúra by bola plná životopisov...ja bohužiaľ nemám schopnosť fabulovať, a tak sa uberám takým denníčkovým smerom, kde zaznamenávam svoje pocity a snažím sa preniknúť do mysle blízkych ľudí a odovzdať aj tie ich, mojimi očami...a úprimnosť? tá sa pozná v komentároch a tie vaše -Um a zvedavec za také považujem

Súhlasím s Tebou naprosto, Umbratica, páči sa mi Tvoj komentár, kedysi som čítala knihu o Albertovi Schweitzerovi a jeho filozofii "neubližovať nikomu živému, ak nemusíme" - dosť ma to odvtedy ovplyvnilo 

čo sa týka vzťahov medzi živými bytosťami, hm, i ja to tak beriem, i keď ani tu nie je jednoznačné, čo robiť ideálne - aj komár je živý a chce žiť, čo ja  nepodporujem

alebo v záhradke taká burina,

aj mäso jedávam

a na jar doplácam na "vzťah" so sadeničkami paradajok a paprík, lebo neviem, koľko mi vyjde zo semiačok rastliniek, musím mať rezervu a potom mi je ľúto vyhodiť ich, tak ich presádzam, pestujem, nosím hore-dolu na deň na slnko, v noci do domu, aby nezmrzli, polievam a keďže mám nadbytok, ponúkam kadekomu, niekedy je dosť problém zbaviť sa ich, lebo nie každý z mojich známych má úžitkovú záhradu

....

a k tomu neporiadku - pravda je tá, že neporiadok v dome zase nevytvára krásny a útulný priestori a aj moji blízki v nom musia spolu so mnou žiť

čtu zajímavé komentáře.. :)

Já si nemyslím,že nepořádnost je nějak fatálně špatná vlastnost.(Já jsem nepořádná tak nějak výběrově. V něčem jsem pořádná v něčem ne. Pořádná jsem v tom,co se týká péče o živé bytosti. ,zatímco prach na nábytku a neumyté nádobí mě až tak neiritují.) Já myslím,že špatné vlastnosti začínají až tam,kde jeden druhému ubližuje. Tady nem,usí jít jen o lidi,ale třeba i o psa nebo kočku,nebo dokonce o rostliny.

Myslím ,že vždycky jen o vztahy mezi živými bytostmi. Na pustém ostrově,kde by byl člověk sám,by jakékoli ctnosti nebo hříchy ztratily asi smysl. - I když to je vlastně taky otázka. - Co třeba odpovědnost k vlastnímu tělu a duši ?

Umbratica - na základe Tvojich slov si myslím, že sa snažíš o maximálnu úprimnosť a či sa svojou tvorbou robíš lepšou, než si? Proste premýšľaš, preciťuješ - a áno, hľadáš cestu. Nehľadáš cestu akúkoľvek, ale takú, ktorá vedie - k čo najlepšiemu.

Myslím si, že (aspoň čiastočne) platí, čo si napísala - "Když se třeba někdo dlouhodobě snaží být morálnější nebo citlivější zpočátku jen ve svých básních,třeba se pak takovým v reálném životě i stane."

Úprimne môžem priznať napr. že som exemplárny bordelár, poriadok a ja - to nejde k sebe. Ak poriadok urobím, to sa zato dosť často stáva, o chvíľu je po ňom. Kedysi som s tým bojovala. Dlhodobo. Pre mňa kopec energie, ktorý sa strácal v bezodnej diere. A oberal ma o energiu, ktorú môžem vynaložiť lepšie. Mám už dosť rokov na to, aby som sa zameriavala na veci, ktorými naozaj urobím svoj život a možno aj svet lepším.

Vidíš, nepíšem o tom (i keď teraz Tebe áno, lebo niečo chcem povedať) a robím sa lepšou?  Nemyslím si, že je to neúprimnosť. Jednoducho sa zameriavam na oblasti, ktoré mám šancu zmeniť, ak vynaložím energiu.

Som presvedčená o tom, že je lepšie sa zameriavať na svoje talenty. Nie hrabať sa v tom, čo mi nejde. Keď sa budem venovať dobrým veciam, menej času a príležitostí ostane na to, čo je skôr mojím debaklom.

zvedavec,

mohu jen souhlasit se vším , co píšeš. Když už jsme tedy u té upřímnosti a "svlékání se" : problém některých včetně mne je v tom,že se svou tvourbou děláme lepší,než ve skutečnosti jsme. Ale já se ptám ,jestli i to nemá své pozitivní stránky. Když se třeba někdo dlouhodobě snaží být morálnější nebo citlivější zpočátku jen ve svých básních,třeba se pak takovým v reálném životě i stane. To je ale jen moje představa. Psycholog by mě třeba přesvědčil,že se mýlím.

Co si o tom myslíš ty,gabi ?

:D :D  Umbratica, a ja tiež tvrdím, že som úprimná! Autentická a nie falošná.

Úprimná som v tom, že sa snažím svojím písaním vyjadriť svoj hodnoverný názor na svet.

Niekedy ale píšem za iného, ako hovoríš, vžívam sa do kože niekoho iného. NIe preto, aby som vystupovala ako lepšia, či zaujímavejšia, než som. Nie som, vďaka Bohu, bezdomovec, ale môžem písať v prvej osobe aj pribeh bezdomovca. Nechcem tým naznačiť, že sú to moje vlastné zážitky. Podobne by som mohla v prvej osobe predstaviť aj príbeh niekoho, kto toho bezdomovca stretne.

Svoju úprimnosť vidím v tom, že zahŕňam do textu svoje životné skúsenosti, pochybnosti, úvahy, poznania.  Aj zlyhania. Ak viem, že človek má svoje pokušenia a sama som čosi už zažila,  čo mi ukázalo, že svet nie je taký, ako vravia teórie, tak to priznám, a netvárim sa, že to ide inak. Do textov zahrniem aj zlyhania, ale možno aj víťazstvá.  Možno len očakávané víťazstvá, ak hľadám cestu.

Nejako takto si predstavujem úprimnosť pisateľa.

gabi,

mně se tady na Písmáku stala dokonce taková zvláštní věc. Kritizovala jsem tady milostnou básničku jednoho muže ,že je neupřímná a pak jsem měla v poště koment od bývalé přítelkyně toho autora, že mám pravdu , že si pan autor vymýšlí a že všechno bylo jinak.

tomuto rozumiem, Um a stotožňujem sa

zvedavec,

přečetla jsem si tvůj zajímavý komentář a chtěla bych ti k němu říct asi tohle :

Pro spostu básníků a umělců vůbec je samotné dílo jakýmsi převlekem.Bud' si jen zkouší šaty,které běžně v životě nenosí a nebo v divadelním kostýmu hrají velké představení. Já osobně v tom  nevidím nic zas tak zlého. Vždyt' každý druhý beletrista se vžívá do postav svých děl až tak,že se jimi skoro sám stane. Vadí mi jen to,když někdo přísahá , že je upřímný a ve skutečnosti ze sebe dělá někoho jiného.

vďaka, Dodola

Silný text bez silných slov

agátka :))))

dobře činíš :) já ty tvoje odhalený kosti miluju

Karolko :)

ďakujem, Silene!

Ať je to, jak chce, nepokrytě obdivuji tvou schopnost odhalovat se způsobem, které malicherné odzbrojuje, gabi.

Snad to není tak, jak mě napadá. Raději se spokojím Tvými hezky poskládanými verši, Gabi.

vďaka Irča a Jarko

Um a zvedavec - podnetné komentáre, mám o čom premýšľať...vďaka, vážim si

:) i keď dvaja ukázali prstom, že si nahá, naozaj sa mi nezdá, že by si sa musela za svoju nahotu hanbiť

jedna vec je, že vyzliecť sa na verejnosti môže mať aj dôsledky - dokonca pre iných

a druhá - ak by si ostala zahalená, o čom by si písala? o farbe šiat, o ich materiáli, o prostriedku na pranie, v ktorom šaty perieš, či o tom, ako sa iným páčia Tvoje šaty? Dosť nudné veci.

Všetko toto sa ťažko dáva na misku váh, ale ja by som si pri hodnotení vybrala jedno kritérium: neubližovať a písať

A můžeme se vůbec vnitřně svlékat donaha ? To,že například někdo píše odvážné básně o sobě , to ještě vůbec neznamená ,že je upřímný. Třeba se jenom rád předvádí. Dnes je dokonce velkou módou být exhibicionistou. - Ale je třeba Radovanův autor(viz Radovan Skromný - Tvořivý) opravdu ve skutečném životě odvázaný tak jako ve svých básních ? - Já to samozřejmě nevím,ale spíš bych typovala , že tady jen hraje roli,které by v běžném životě vůbec nebyl schopný.

Myslím si , že jenom ten,kdo nás zná doopravdy dobře , může posoudit ,zda se "svlékáme do naha" v tom , co píšeme nebo ne.  Tip.

Bez svlékání by tvá dílka měla o polovic menší sílu. Je dobře, že i to zvládáš. Svlékej se prosím dál.

Obdivuju, že to dokážeš, to - vyzliekam sa zvnútra...