Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+2 neviditelných
O lustru, který chtěl být jako lampión
datum / id17.02.2018 / 485481Vytisknout |
autorbixley
kategoriePohádky
zobrazeno267x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Navazuje na pohádku o koberci

O lustru, který chtěl být jako lampión

V obývacím pokoji visel u stropu lustr. Večer lidem svítil a ve dne odpočíval. Díval se dolů na nábytek, na křesla, sedačku, koberec, knihovnu a televizi. Byli to všechno jeho dobří kamarádi. Rád si s nimi povídal, zejména s paní televizí, která byla velice moudrá.

Jednou se na něj paní televize zadívala a pravila: „Proč ty jsi vlastně celý bílý? Máš hezký kulatý tvar, ale ta tvoje barva je taková nevýrazná.“

„Myslíte?“ zastyděl se lustr, až celý zčervenal.

„Rozhodně bych se to pokusila vylepšit. Třeba takové lampióny, ty hrají všemi barvami.“

„Lampióny?“ podivil se lustr. „Ty neznám. Co to je?“

„Ukážu ti to,“ řekla televize a pustila na obrazovce lampiónový průvod. V průvodu šly děti a nesly velké papírové svítící koule, krásně barevné.

„To je nádhera!“ nadchl se lustr. „Taky bych chtěl být tak krásný!“

„Ale jak to uděláme?“ přemýšlela televize.

„Já myslím, že je to jednoduché,“ ozvala se náhle jedna z pastelek, která byla schovaná s ostatními pastelkami v krabici na knihovně. „My pastelky na tebe nakreslíme obrázky.“

„To by bylo úžasné!“ vykřikl lustr. „Ale jak se za mnou dostanete? Já nemůžu dolů.“

„Ale to je přece taky jednoduché,“ řekl koberec, „copak nevíte, že umím létat? Já tam pastelky zanesu.“

„To je nápad! Ještě že máme létající koberec,“ zaradovali se všichni.

A tak se koberec vznesl a letěl ke knihovně, pastelky na něj nastoupily a koberec s nimi vylétl k lustru. Pastelky vylezly na lustr a začaly malovat barevná kolečka, čtverečky, hvězdičky, květinky a zvířátka. Televize i ostatní kusy nábytku je s napětím sledovaly. Když byly pastelky hotové, zase nastoupily na koberec a snesly se s ním dolů.

„Už je to hotovo?“ ptal se lustr.

„Ano, teď jsi krásně barevný, máš na sobě hezké obrázky, moc se mi to líbí,“ pravilo jedno z křesel.

„Jé, chtěl bych vidět, jak vypadám.“

„Tak dobře,“ nabídl se koberec, „já zaletím do koupelny pro zrcadlo.“

A za chvíli opravdu zrcadlo přinesl a lehl si s ním pod lustr, aby se lustr na sebe mohl podívat.

„Teda, kamarádi, to je krása!“ Lustr se nemohl na sebe vynadívat. A nadšeně se rozsvítil. Všechny barvy a obrázky se hned rozzářily. I strop se zbarvil červeně, zeleně, modře a žlutě. Také nábytek byl nyní barevně ozářen.

„Hned je tady veseleji,“ libovala si béžová sedačka.

Paní televize byla spokojená a pustila jim pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Vždyť ti taky hráli všemi barvami!

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

04.05.2018 16:17:28bixley

Obyvatele jsem neřešila, ale myslím, že by se s tím nakonec smířili. :-)

04.05.2018 12:23:29Lakrov
redaktor prózy

Další milé povídání o oživlých předmětech. Jan mě napadá, zdali i obyvatelé  bytu ocenili "lustrovu" snahu vystoupit z šedi, odlišit se. A možná právě  na tom by se dala postavit pointa, či ponaučení pro děti, které často  ve snaze odlišit se, udělaji větší hlouposti, než jen změnit barvu povrchu...  

17.02.2018 20:05:10zvedavec

:)

17.02.2018 17:32:38bixley

Děkuju. 

17.02.2018 14:41:30Lerak12

Jsem jak malej Kája. Takže líbí.

17.02.2018 12:45:05fialka...

Pěkné pokračování :)

17.02.2018 10:52:55bixley

Díky. Snad ano. :-)

17.02.2018 10:08:32Gora
redaktor poezie a prózy

Příjemné vyprávění, myslím, že by se dětem líbilo:-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.