Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Škvíra ve zdi

19. 02. 2018
16
14
819
Autor
Dodola

 

Ten den, kdy zmizela půda pod nohama

a přece tu někde bylo snad...                    

ten den, kdy se ukázalo                    

že bránu nikdy nikdo nehlídal

ten den, kdy obě znesvářené strany mince

ve věčném klání svých partů                                                

čtyřručně přednesly Bachovu Toccatu                                                                                                    

ten den, kdy jsem konečně popadla za klopy

a viníkem bylo prázdno

ten den jsem ztratila zrak a sluch

a všechny věci řekly:

Vítej mezi námi!

konečně tě naučili zdravit..!


14 názorů

Umbratica
22. 02. 2018
Dát tip

Myslím,že krize někdy přestane být krizí už proto,že si třeba uvědomíme,že jsme prohráli(například v nějakém vztahu),cit se projeví jako cosi,co se neosvědčilo a my racionálně analyzujeme svůj vztah,svoje chyby(nebo taky chyby toho druhého). Někdy se třeba mýlíme v hodnocení minulosti,ale už dojem ,"že jsme to pochopili", nás může uklidnit.


Dodola
21. 02. 2018
Dát tip

Danny, Evo, Štírko, díky za odezvu:)


Štírka
20. 02. 2018
Dát tip

Velice zvláštní styl... 


zvedavec
20. 02. 2018
Dát tip

zaujímavé


Danny
20. 02. 2018
Dát tip
:) dobré, tip

Dodola
20. 02. 2018
Dát tip

Díky za návštěvu, Evži


Velmi vydařené. /T


Dodola
19. 02. 2018
Dát tip

Umbratico, chápeš správně. Každá krize přestává být krizí, když je odhalena příčina, a příčina té příčiny atd. až někde "k Adamovi", a když chce člověk na konci toho řetězu příčin popadnout za klopy (nebo jánevím za pačesy) toho primárního viníka, s překvapením máchne do prázdna. Je to jak říkáš, s tím filtrem vlastního já, i když bez něj by hra asi nebyla hrou...


Dodola
19. 02. 2018
Dát tip

 Karle, Čudlo, to mě těší, díky


Umbratica
19. 02. 2018
Dát tip

Mně ten verš "ten den,kdy jsem konečně popadla za klopy " nedává příliš smysl. 

Nevím,jestli text chápu správně ,když ho chápu tak nějak budhisticky. Možná po nějaké krizi jsi skutečně uviděla věci takové ,jaké jsou ,"všimla si jich" a byla jsi schopná žít jen přítomností.  - Dle budhismu totiž většinou přes vlastní já nevidíme svět a přes minulost a budoucnost nevidíme přítomnost.  Tip.


Čudla
19. 02. 2018
Dát tip

/*


Lerak12
19. 02. 2018
Dát tip

Hezké, hezčí, nejhezčí, to je Tvá dálší perlička. Mám rád tvé verše!  


Dodola
18. 02. 2018
Dát tip

Já bych to taky chtěla umět:-) Dobrou!


Gora
18. 02. 2018
Dát tip

Zase tvůj zvláštní styl, Dodolo, hodně se mi zamlouvá jednoduché -

ten den, kdy jsem konečně popadla za klopy

a viníkem bylo prázdno

 

neboť to bych chtěla umět:-)  Dobré!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru