Tautologie lásky

Tautologie lásky

"Bez lásky láska není. My všichni jsme stejní," zpívá Jitka Zelenková. Malá velká tautologie lásky. Řeč je patrně bezmocná před takovou věcí, jako je láska, a nezbývá jí než motat se v kruhu. Přesto možná někde na dně slov pravda o lásce leskne se jako prstýnek v řece. A básníci stále sledují hladinu..

Pod závojem vyprávění

Pod závojem všech vyprávění, jakými se lidé už od jeskynních dob opájejí, je svět holou pravdou. Nelze se k ní ale dostat, neboť i věda je jenom rejstříkem metafor; objektivita není než jedna z pohádek. Přesto nám život občas do cesty postaví pravdu. Obvykle nepříjemnou, jako když (těsně vedle) uhodí blesk. I Hérakleitos měl zlomek: Vše osvětluje blesk.

Ex officio

Sobota večer. Telefon. Jedu na policii. Na služebně už čeká někdo, kdo překročil tu tenkou hranici práva. Nevím, z čeho je viněn, to je malé překvapení, které mi uchystal stát. A on jistě bude tvrdit, že ničím vinen není, protože všechno je jinak; a bude mít i trochu pravdu, protože všechno je nakonec jinak.

Obával jsem se, že jenom ukradl žvýkačky v Tescu, ale ne, tulácký milenecký pár se nepohodl a on jí dopoledne před nádražím "nejméně pětkrát dupnul na hlavu". Boys will be boys..

A teď, cestou zpátky domů, v tramvaji z I.P.Pavlova dvě cikánky a jejich tlustý kamarád kouří heroin z alobalu. Ony ho kryjí svými vyhublými těly, aby nebudil příliš pozornosti. A někde na kraji města se gladiátoři právě chystají utkat v drátěné kleci. Budou do sebe bít pěstmi a kopat, dokud jeden takříkajíc neusne. A možná, že kdesi u dálnice na benzínové pumpě ještě stoupá kouř z drobné díry v hlavě pumpaře, a v kase chybí asi tak pětadvacet tisíc. Usnul.. Svět je pestrý.

Něžný šachy

Z koutku levého oka mu kanou slzičky. Přesně dvě. Modré, vpité pod kůži. Vyjel si tramvaji jen v gumových bačkorách, bez ponožek, a v teplácích s tygřími pruhy; i ty má jen tak, naholo. Jede na Karlovo náměstí, kde po setmění nebude sám. Možná doma dětem rozbil prasátko a jde hrát automaty a možná "s dívkou svou něžný šachy".