Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+2 neviditelných
Uroboros
datum / id20.02.2018 / 485586Vytisknout |
autorAlitoc
kategorieMiniatury, hříčky
témaMysteriózní
zobrazeno279x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Uroboros

"Zajímalo by mě co to s tebou je." potáhl jsem si z cíga.

"Co je se mnou?" ušklebek, který mi není úplně příjemný. Vypadám po něm jako negramotnej kretén.

"Nesnaž se. Ptám se znova. Co to s tebou je?" olíznu hranu whiskovky.

"Poslyš roztomilouši.. Ty jsi tady ten co mu v ruce doutná zapálená smrt. Koštuješ jemný pití, co ti nevidět pomotá palici. Rozhlédni se kolem. Stojíš tady a hraješ drsňáka. Ale já vím, co se ti v té makovici děje. Uvědom si to."

Krysí očka těch červů šmátraly po každém pohybu co jsem provedl. Sakra, jak jsem si toho nemohl všimnout. Ještě trochu tý tekutiny.

"Uh.." nadzvedl jsem sklenici a koukl skrze ní okem odborníka. "Vídím jak se koukají. Mám chuť je zabít pohledem."

"Proč to neuděláš?"

"Nejde to. Víš to."

"Tak jednoduše odejdi. Počkat.. Nejde to, že?" mávne čarovným pohybem.

"Přestaň. Nesnáším když si myslíš, že jsi něco víc. Jsi stejná jako my." Z nervu mi cukne ret.

"Hi,hi. Ale jdi ty.." pod červenou rtěnkou odhalí drobné zuby.

"Nechme toho už prosím." pevněji stisknu sklenku.

"Ještě chvíli prosím. Baví mě to. TY. Mě bavíš..." mezi našimi ústy nerušeně proběhne vánek. "Dokonce i oni mě baví. A to je co říct. Užívám si jak jsi křehký, krasavče." Rezavé prameny slíznou z pahorku ramen chuť červené blůzky.

"Promiň. Odpusť mi to."

"Ne, ne. Takhle né. Tohle na mě nezkoušej, rozumíš?!" Vidím jak se jí rozšířily zorničky.

"Z hlouby duše se ti omlouvám. Vše mi je tak líto." Kane mi slza. Zatínám zuby abych jí vrátil zpět.

"Řekla jsem ne! Ani. Náhodou. Slyšíš?!" Vlasy se jí rozhrnuly do prostoru.

"Co uděláš? Nezmůžeš nic... Jsi totiž nic." Upustím sklenici na dlažbu.

"Víš, že jsem tě neopustila. Udělal jsi to ty a nevíš jak mi to vynahradit. Utíkáš sám před sebou. Zbaběle se schováváš za bezcitnost, za alkohol. Ale sám dobře víš.. Nejde utéct sám před sebou i kdyby jsi hodně běžel. Nejde utéct ani ode mne. Koukni se kolem. Dívej se! Dělej!!!"

Stojím uprostřed dění. Kolem lidi. Čumí. Z očích cítím zmatek. Nehnutí přesně jako já. Jen tak stojíme. Nic se neděje. Drží si svoje drinky a cigára... Ticho.

Je po všem. Už tady není.

Lásko.. Promiň.

Je mi líto tvoje skonání.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

21.02.2018 08:40:18zvedavec

naozaj je Ti ľúto?


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.