Adagio šeptané Bohu | |||
datum / id | 26.02.2018 / 485700 | Vytisknout | | |
autor | Movsar | ||
kategorie | Miniatury prozaické | ||
zobrazeno | 425x | ||
počet tipů | 12 | ||
v oblíbených | 2x | ||
zařazeno do klubů | Dílo není v žádném klubu. | ||
Adagio šeptané Bohu | |||
Adagio šeptané Bohu Mráz hnal pozdní chodce domů, jen studenti postávali před podniky a nemilosrdní k svým tělům kouřili. Z výkladů dávno zavřených obchodů civěly figuríny, ve svátečních šatech, neboť večer. V automatu pár hladovců pořádalo italské žemle. A na náměstíčku u sv. Michala šel pootevřeným oknem zvuk houslí. Nešťastný kněz svým adagio šeptal Bohu, že touze uniknout nelze.
Olomouc už přiznala večer. Ulice utichají, zato zvony se mezi sebou začínají dohadovat podobné nervózním ptákům. Pod každým zvoník, kterému jak lano do dlaní samota vrostla do duše.
Nároží obsypaná kuřáky. Tabák a družný hovor mezi nimi utváří pouto. A jak tak mluví a vydechují modrý dým, tam uvnitř jim padá pěna. Já nekouřím a nevedu družné hovory, ale tam někde uvnitř mi padá pěna.
Jako fetišista zastavuji se u krámku s delikátním dámským prádlem. Satén, krajky, pásky a špagátky, průsvitná štěstíčka. Ale úzká výloha má varovat muže: tady ti ještě bude úzko! A on se raduje.
Věže dómu se tyčí proti mrazem šedému nebi, zrovna bili devět. Tady kdysi dávno zabili mladičkého krále Václava. Bylo léto, poledne a obloha byla patrně blankytně modrá. Dívky chodily nalehko a kořalka stoupala do hlavy rychleji. Zrovna v čase malin a her se mu asi umřít nechtělo.
Šli noční ulicí, kolem zbrojnice ke kolejím nad řekou. Student si vedl spolužačku na pokojíček. Usmívali se jak dvé blaženců. Tam za dveřmi s matným sklem, na palandě v erárních peřinách ona ho pak svede. A ráno budou vyhnáni programem svých seminářů. A vypravěč neví, zdali se ještě někdy potkají, neboť dny jsou jak vlny okeánu, co unášejí všemi směry..
Poetika hotelového pokoje. Těžké závěsy a tlumená světla. Postel, co toho pamatuje.. Pestré lahvičky, opilý koráb ledničky. Samota, co by se dala krájet. Na stěně velkoformátová černobílá fotografie New Yorku, dvojčat, po kterých taky zůstala samota. A na pečlivě složených ručnících malý pytlíček s gumovými medvídky. Kdyby náhodou přijeli Japonci.
Tolik kaváren, jako jich je v Olomouci, snad ani na Sicílii nemají. A v každé vám kávu připraví na oba způsoby, nediskriminují; a taky namelou a zabalí, když je zájem. Teď už zavírají, protože chtějí lidem dopřát sny, i na vrub vlastní kasy. Zas až ráno babičkám připraví turka a světákům ristretto z kyselé arabiky. A filosofům, kterých je tu tolik, speciální: ze zrnka pravdy.
Poetika vymrzlé nádražní haly. Je ráno; k nádraží patří ráno nebo večer, tehdy jsou svá. Muž s igelitkou se před automatem dlouho rozmýšlí, jestli šlehačíno, nebo čokačíno, protože dobrý start je zárukou úspěšného tažení do dne. Jiný muž prochází automaty a sahá do okýnek pro drobné, ale je neúspěšný. Hrozen lidí hledí k velké digitální tabuli s odjezdy vlaků, podobně jako brokeři hledí k tabulím s míhajícími se kurzy akcií. Každý potřebuje nasednout v pravý čas na správný vlak. | |||
Sdílejte dílo: |
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |< < > >| |
17.03.2018 06:49:42 | CHT |
Nějak na to nemám náladu, protože pěna mi spadla už dávno a já jen přežívám. Ledaže by olomćcké kafé bylo bez pěny a já unikl poezii pracákua totálního loserství. | |
15.03.2018 23:43:08 | Movsar |
Díky Stargazere. Potěšil mě tvůj zájem i zamyšlení nad texty. Ano, byl bych pro tu kategorii, jenže zatím tu není a myslím, že tahle se pro básně v próze vžila. Budu rád, když si zas u mě něco přečteš a já sluibuju, že zas navštívím tvou stránku. | |
13.03.2018 13:41:33 | Stargazer |
Má to svoji specifickou poetiku. Moc se mi líbí ty výkřiky, které mají sílu: „Nešťastný kněz svým adagio šeptal Bohu, že touze uniknout nelze.“ (…) „Tam někde uvnitř mi padá pěna.“ (…) „Každý potřebuje nasednout v pravý čas na správný vlak. (…) „Jak lano do dlaní samota vrostla do duše.“ Myslím si však, že ta forma je poněkud nešťastně zvolená. Klidně by to mohla být poezie v próze. Prospělo by také, kdyby byly ty kratičké sekvence spojeny ve větší literární celky. Ale to je pouze názor - jinak po textové stránce nadprůměrně kvalitní. | |
07.03.2018 08:25:04 | bixley |
Inu, každé město má svou poetiku, a Olomouc obzvlášť. Hezky zpracované, člověk ta místa vidí živě před sebou a chodí s tebou ulicemi. | |
05.03.2018 10:40:11 | Movsar |
děkuju, k3! moc, ponavadž srovnání s dobrou pralinkou v době gourmetského boomu vůbec není špatné. :-) kdysi jsem chtěl své vlakové miniatury, kterých byly snad už stovky, nabídnout českým drahám. za málo, stačila by třeba nějaká roční jízdenka. asi by to nepochopili.. člověk žije tady, uzavřen mezi svými, ale venku jsou lvi.. | |
05.03.2018 07:55:26 | K3 redaktor prózy |
Musí ti být asi dobře, když to napíšeš. Je to takové uklidňující, nostalgické. Viděl bych to na kartičkách v dobrých kavárnách místo pralinek a nebo spolu s pralinkou. Možná by to šlo na dračku:). | |
01.03.2018 17:49:09 | Movsar |
děkuju vám, přátelé. | |
27.02.2018 19:39:57 | Josephina |
Vlastně píšeš s obměnami pořád o tom samém, o životě, a to mě baví! | |
27.02.2018 15:23:39 | R. L. |
*/ | |
27.02.2018 00:39:55 | kvaj redaktor prózy |
Nemáš zač. Komu čest, tomu čest. Ale jestli tě má slova povzbudila, velmi mě to těší. |
|< < > >| Všechny kritiky na jednu stránku |
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.