Man With Gift

The Trials of Van Occupanther - Midlake  -  Supradémantický Nót

Pohádka

Vkradl se Stín do zahrady a to ne do ledajaké. Do zahrady Adamovi a Eviny. Oni totiž První lidé neměli stín a vůbec Ono v Zahradě nebylo Tmy. Tak zpět ke Stínu. Vkradl se do zahrady když Ti Dva spaly. Vibroval a zprvu odolával ale oddal se vánku z hospodinova chřípí ač zprvu bojácně získal jistotu a vzlétl k nebi a tam se rozprostřel. Tak byla první tma kojnou dvěma lidem.

POHÁDKA

A STÍN NA OBLOZE VPIL SE DO MRAKŮ, ZATEMNIL HVĚZDNÉ MAPY O VŠEM ŽE SNIL ŽE SNAD VŠE ZATEMNÍ, ALE TO SE PROBUDILA EVA A PROMLUVILA PRVNÍ SLOVO. DUCH. ADAMOVI VYTEKLA SLZA. TISÍCE LET TRVAL TENTO OKAMŽIK. ROBOTŮM Z TRESTALÓNU ZAČALO DEMOHYBERNO. ZEMĚ TEHDY VELMI ZÁŘILA A NEBYLO CHVÍLE KDY BY STÍN NEOBJEVIL ČÁST CELKU JÍŽ BY NEVNUTIL SVÉ TREMORO. TMA TEHDY BYLA RYCHLEJŠÍ NEŽ PARASTATICKÉ SVĚTLO. STÍN SE POZASTAVIL AŽ U EVINA HLASU. ZJISTIL ŽE MŮŽE BÝT JEŠTĚ RYCHLEJŠÍ A POZNAL OZVĚNU A VZPOMÍNKU.

Pohádka

Eva hluboce a pomalu dýchala a pozorovala jak se stín objevuje a mizí. Adam otevřel oči a otřel si slzu, pohlédl na Evu. Jeho první slovo bylo Anděl. Tak nazval Evu. Eva vzala Adama za ruku a šla v místa contratektuální vůči chaosu stínohry. Stín s přibývajícími možnostmi explikace měl o čem přemýšlet a rozhodl se být jako jeho tvůrce spravedlivý a usmyslel si že bude tvůrci ve svém malém i velkém uspořádání vetou byl by proti jeho existenci. Vesmír byl tehrd ještě malý a ovlivňování ke kterému docházelo rozumíme pro nedostatek historických pramenů málo. Byl to krásný čas. Adamovi a Evě však s přibývajícím stínem začala býti zima a špatně se orientovali, i zbloudily. Tu k nim přišel Bůh.

Pohádka

A tak Bůh znaje ran jichž spatřil na dětech prohlédl.

Pohádka

Bůh pro teď nejsvrchovanější entita pochopil že stín usiluje o moc a postavil se do jeho středu a použil své jediné a atrimitní právo, vložil Adamovi a Evě duši do centra embrenity Adam a Eva se na srázu času objali a vytvořili duchovní slunce do kterého bůh vstoupil a objevuje se jen ve spojení dvou lidí jako hodnota kladná

Pohádka

Trvalo věků set než naši hrdinové jednou pro vždy ztratili pouto mezi sebou. Na jejich paměť Bůh zjevuje se stínu tak mocně a podivuhodně jako stín lidem