Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Fiasko

02. 03. 2018
9
23
1062
Autor
Dodola

 

Chtěla jsem ti něco dát

abys na mě nikdy nezapomněl

aby vlákno ve světové síti

spojující právě teď nás dva

stalo se navždy poutem

 

chtěla jsem se s tebou podělit

o svůj smutek

tys ale zdvořile odmítl

můj dar na rozloučenou:

vždyť pouta všesítě přece vůbec nejsou pouta

ale horolezecká lana nekonečné délky

jistící nepřítele

stejně jako nejlepšího přítele

 

tak jsem zůstala stát ve všech reflektorech světa

s průstřelem srdce v natažené dlani

žebráka

který chtěl ve skutečnosti jen brát

 

Bože...  díky za to...

 

 


23 názorů

Umbratica
12. 03. 2018
Dát tip

Ano,v životě je to často jako v románech. Velmi stojíme o nějaký příběh,ale stane se nám pak příběh úplně jiný. I lidé,kteří si dlouho myslí,že řídí svůj osud,mohou rázem zjistit,že se najednou zapletli do jiného příběhu než byl ten,ve kterém chtěli účinkovat.


Dodola
08. 03. 2018
Dát tip

Díky za odpověď, Umbratico, plně souhlasím. Ale tak trochu v duchu předchozí diskuse zde - když někdo nestojí o naši (individuální) duši, pořád jsme součástí té univerzální. Kulisy bariér, masky a role jsou jen na povrchu :-)


Umbratica
08. 03. 2018
Dát tip

Velmi dobře napsaná báseň. Dávám tip za formu i za obsah. S obsahem básně se mohu ztotožnit. Často se stává,že někdo ,o koho bychom velmi stáli prostě nestojí o naši duši. Nemám ale ráda snahy udělat za nějakým vztahem tlustou čáru a odříznout se od něho. Nikdy nemůžeme vědět,jestli ten vztah třeba časem nebude pokračovat dál a taky ten vztah můžeme časem přehodnotit,když pochopíme,co jsme nechápali dřív.


Dodola
03. 03. 2018
Dát tip

Karle, ano, to je to vlákno, vzpomínky jsou asi pokračováním zvtahu. Tuto odpověď asi dlužím i zvedavcovi.

Evo, nejsi připoutaná:)


Lerak12
02. 03. 2018
Dát tip

Já to zase mám dané dvou fázovou energií (tří je patogení popularizmus, který mysl nepobere.) Ty rezonance, byť  pouhé chvíle okouzlení, je věcí úžasnou. Stejné je to s kotvičkami času sdílení, které přece nejde (někdy bohužel) vymazat ze života. Jednou jsem stál v marketu ve frontě u lahůdek. Přede mnou stála mladá žena, která se rozhlížela. Oslovil jsem ji. Během té krátké chvíle jsme si řekli otevřeně tolik podstatného "o našem životě," že je to až neuvěřitelné. Po, ani ne pěti minutách, byla u pultu obsloužena. Zaplatila a podívala se na mě takovým zvláštním pohledem ... Rozloučila se a pozvolna odcházela. U východu se otočila, usmála a zmizela v davu. Stál jsem u pultu a byl úplně vykolejený. Do dnes po létech jí mám v hlavě. Každou větu, její úsměv a pohyb chůze. Nikdy na to nezapomenu. Za ten okamžik jsme si projevili tolik souladu a myšlenek, kterých jsem si nedokázal projevit s býv. chotí za celé manželství. A to řečené vlákno pociťuji dodnes. To je tá moje zmíněná dvou fázová energie. Tak podobně sdílím s Tebou, Dodolo 

Bože ...díky za to ...


Dodola
02. 03. 2018
Dát tip

Zvedavec, Tvoje otázky otvírají další roviny věci, šlo by v tom otvírání zajít daleko, mezi láskou či sympatiemi a připoutaností je nepatrný a zároveň nebetyčný rozdíl. Kdybychom to rozebíraly dál, došly bychom až někde k individuální a univerzální duši, pokud něco takového existuje (doufám, že jo), a pokud neexistuje, mohly bychom dojít až ke kvantové provázanosti apod. :-)

Nežertuju, o "vztazích" na úrovni hmoty, subatomárních částic se vedou filosofické diskuse, hranice života a neživota a podobné pikantnosti se vážně řeší, viz dokument Kvantový aktivista na YT. Jde vlastně o hledání transcendentna a tím prapočátku vztahů vůbec na fyzikální, nejen metafyzické úrovni. Materialisté to považují za mimoňství, já třeba ne. A pokud jsi do těchto vod někdy zabrousila, považuješ to možná i Ty za otevřenou otázku.

Nechtěla jsem sice zajít až tak daleko, ale díky za podnětné otázky, mám skoro pocit, že k nim nešlo nedojít :-)


Dodola
02. 03. 2018
Dát tip

Díky Evži


zvedavec
02. 03. 2018
Dát tip

hm, odlúčením zato všeličo aj končí, inak by nám smrť blízkych mohla byť ľahostajná, či nie?

ľudská prítomnosť - vzťah - obohacuje, je to inšpirácia a prúdenie medzi zúčastnenými na základe spoločne prežitého, keď to prežívanie skončí, musíme si vystačiť s tým, čo už bolo

spomínam si na svoju prvú platonickú lásku, učiteľ na základnej škole, zotrváva v mojej mysli dodnes, som pripútaná? Ja som za svoju spomienku vďačná

S tým vlastnením a obmedzovaním  - tomu rozumiem


Je to k zamyšlení. /T


Dodola
02. 03. 2018
Dát tip

Evo, je to tak trochu o připoutanosti nebo vlastnění, které může být někdy velmi subtilní, a to na všech možných úrovních vztahu či vztahů. Nemyslím teď závazné osobní vztahy - rodinné např., kde člověka váže povinnost, ale vztahy v neširším smyslu. Ze své podstaty netrvalé, kde třeba jen něco nezapomenutelného zarezonovalo, nebo platonické, kdy ten druhý není "puštěn" třeba jen z hlavy. Může to být klidně třeba táborový vedoucí, nebo prostě nějaký "idol":) Je to tak trochu narážka i na toho Tvého "draka" - odloučením nic nekončí 


zvedavec
02. 03. 2018
Dát tip

zaujímavá sebareflexia

detaily nepoznám, neviem posúdiť, či nie si náhodou príliš prísna na seba, ale aj to možné je

vidím to tak, že vzťahy dôležité sú, bez nich je človek stratený

pri nadviazaní vzťahu, myslím si - záleží od motívu zúčastnených  a od toho, či niekomu neubližujeme (a dať na misku váh všetky dotknuté vzťahy býva často veľmi ťažké)


Gora
02. 03. 2018
Dát tip

Dodo, ne, vůbec, máš pravdu, snad bohužel:-(


Dodola
02. 03. 2018
Dát tip

Doufám, Goro, že ta moje otázka v reakci na tvá slova nevyzněla nějak tvrdě, já ten "vnější pohled" na tvou roli vidím v tvých příbězích a povídkách, jinak bys určitě nemohla psát, tak jak píšeš :-)


Gora
02. 03. 2018
Dát tip

No, co je nejvíc bolestné a ponižující, to je moje parketa, v tom se nemýlíš:-), že si člověk připadá jak ten žebrák...


Štírka
02. 03. 2018
Dát tip

Naopak, mam pocit, ze Ti rozumim do puntiku...:-)

 


Dodola
02. 03. 2018
Dát tip

Agáto, já myslím, že to nikdy není nedůležité, i když v tom "všeobjímajícím" kontextu, jakto řekla atkij

díky za empatii


Dodola
02. 03. 2018
Dát tip

Atkij, s tím nadpozemským všeobjímajícím jsi to řekla moc pěkně.  Ano, máš pravdu, i když i ta druhá varianta je správná.


agáta5
02. 03. 2018
Dát tip

hm... jak já tomu rozumím... líbí se mi jak jsi vyjádřila tu touhu v tom druhém něco zanechat, ne že si člověk odnáší to něco (intenzivního, bolestnýho) sám... nepřetrhat nitky..  a jak je to po čase nedůležitý  chválabohu za čas

povedlo se ti


atkij
02. 03. 2018
Dát tip
Kladu si otazku, jestli mam vnimat jako promluvu k pozemskemu ... ci onomu nadpozemskemu vseobjimacimu... nakonec, i kdyz se ze soukromeho duvody priklonim ke druhe variante a nebude tomu tak, nevadi. Poezie nepredurcuje chapat doslova, ale treba se jen zastavit a cekat, az vejde ...

Dodola
02. 03. 2018
Dát tip

Kdepak, děvčata, to přijetí vnější role přišlo najednou a bylo to vysvobození. Copak jste nic takového nezažily? Goro, u tebe bych se teda divila... 

Díky oběma za reflexi, vlastně je důležitá, ukazuje, že přijetí vnější role (s odpuštěním a se vším všudy, obvykle po letech) není samozřejmost 


Gora
02. 03. 2018
Dát tip

Metafory s lany a obsahově pěkné, jinak souhlas se Štírkou ohledně poslední sloky a verše...


Štírka
02. 03. 2018
Dát tip

Mám pocit, že to chce silnější naladěni ze tvé strany. V poslední sloce jako bys přijímala vnější roli. A asi by to měla být čistě tvá výpověď.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru