Jen pro mne!

Jen pro mne!

 

Prozatím neklid tlumím

Zastírám přede všemi

Že někde v hloubce mojí ženy

Lopatky roztahuje zvíře v dechu

 

Předstírám, že vlastně nevím

Že se mne netýká ten pohyb

Hlubokých vod

Kameny vláčíc

Dnem temné řeky

Která se stáčí

Do ústí

Tomu se bráním

A silou vůle

Zpět skálu tlačím

Jak dlouho vydržím?

Jak ještě stačím?

Udržet napjaté svaly z hrůzy

Že jednou povolím

Že se smáčím

Do nekonečné hloubky vpadnu

Ponořím

Svou duši k pláči

 

…a už se nevynořím

 

Zůstanu v proudu

V tom živlu

Zahlcena svou vlastní vášní

Jak ryba po svobodě za sklem lační

A neví

Že k ní nemá klíč

Předchozí život, že je pryč

Byl to život? Či předstírání?

Že jsem jen svou svobodnou paní?

Že to co dělám je z mé hlavy?

Z hlavy co časem prochuravý

Churavé je i tempo moje

Srdeční rytmus ochabuje

Po dechu ani známka není

Jen šepot

Vánek k zamyšlení

 

…kam jsi to holka došla?

Kde je tvá cesta?

Kdo vlastně jsi  holčičko z těsta?

Z plastelíny

Barevných plátků

Ozdobných vzorů na památku

Odrazů

Stop

Slov

A cizích přání

Těžko Ti bylo mezi námi

Kameny

Těžkými jako olovo

Které tě včera, dnes a znova

Formují k obrazu svému

Ztepilému

Tak každý vidí mladou ženu

Plnou síly, úsměvu, ochoty

Ovládající vše co muž

A chce to ona? Chce jím být?

Ten předobraz ji dával klid

Podoba jeho rozteklá

Níž a níž nese ji do pekla

 

…a již nikdy křídla nezvedne

 

A z běhu laně nevzlétne

Nad okraj hory

Kde tiše

V radosti si žijí

Bytosti z jiných galaxií

Ne, jen duše staré jak lidstvo samo

Jak šťavnaté ovoce ráno

Utržené k snídani skromné

Jen pro mne

 

 

 

/2015/

 

 

---