Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
v domě plném beránků
datum / id06.03.2018 / 485889Vytisknout |
autoragáta5
kategorieVolné verše
zobrazeno242x
počet tipů17
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
v domě plném beránků

zvláštní klid rozčesává schody do tenkých čar
ještě před minutou bych dala ruku do ohně za to
že vzduch u země zarotoval křídly
ale to jen periferně vidím vytrženou řasu u oka...


dům je plný beránků     
každý dvakrát otočený v dlani

zase je neděle a do pondělka tisíc vteřin
čas visí na vlásku u slunečních hodin
a hraje mariáš


usínám čím dál hůř
ale co na tom záleží má milá
když řežu další plát jako bych řízla dva životy
a jeden zapouzdřila

venku se zase dějí ty jarní věci
všemi směry nesou střechy     ploty      vlažný otisk zimy
do kádí klape snící břeh
vítr utichl 
                   a hlasy vyrazily na pouť ulicemi

 

vzpomínkám těžko utečeme  
vidíš je?
jak svlékají své prokousané boky a převracejí oči
po dlaních ani stopy
jen obzor za nebem     

tam někde vyklopí zapouzdřený život
a potichu ho zkrotí

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

08.03.2018 10:22:51Umbratica

Takové moderně psané náladovky mám ráda.  Tip.

08.03.2018 06:07:43agáta5

Dodola, jj, je to zvláštní, ale možná je to tím, že na konci zimy jsme tak nějak vyčerpaní z toho neslunce a na konci léta zase ze slunce :))

07.03.2018 15:33:04Dodola

Konec léta je vždycky smutný... a konec zimy - nevím proč, ale taky

07.03.2018 09:22:39agáta5

Evžo, závidím :) to já spím jako zajíc

leraku, děkuju :)

¨lastgaspe, zneklidněnou duši určitě nemám a nikdy jsem takhle neuvažovala, rozhřešení? ale to já už dávno našla :)) beru to tak, že se člověk vrací ke vzpomínkám, protože tam jsou věci, které ho utvářely a vlastně žijeme strašně málo přítomností - čím jsme starší tím víc žijeme minulostí a občas trošku budoucností... ale té je opravdu trošku ... no tak nějak ve zkratce, protože tohle je na delší povídání a to bys číst nechtěl hihi :)  díky, že mě čteš...

06.03.2018 21:30:09lastgasp

Vzpomínky se valí až za hranice, kam můžeme dohlédnout. Tam se sklidníme. Úžasné verše zneklidněné duše, která hledá rozhřešení.

06.03.2018 21:10:34Lerak12

Pěkné a výstižné.

06.03.2018 20:54:20Evženie Brambůrková

Beránci jsou milí. Začnu počítat 1 2 3.....a spím. :-) /T

06.03.2018 17:44:22agáta5

lnice, nikdy jsi nepočítala ovečky před spaním? to by tě nebavilo mít je plný dům a pořád nespat :)

milý a2a2,

se tady usmívám a uznávám, že ten čas je takovej přepálenej... no jo, ale vezmi to tak, že si představuju starýho dědka, co určuje naše bytí, měl by už dávno trochu polevit (tedy aspoň já to tak cítím, jak je ke mě pořád víc a víc nemilosrdnej) a on si klidně ještě s takovou tou pokrovou tváří hraje karty.. dala bych poker, ale ten mi nešel do rytmu, mariáš se tam víc hodil.

no a ten břeh.. beru jako smetiště - co všechno se v něm zachytí a jakoby do těch kádí (u domu) padalo to všechno z něho a klapalo .. než utichne vítr a přijde další .. verš?  je to spíš takové moje propojení pocitů a někdy nedává smysl :)

se polepším a díky moc, jsem ráda, když se zastavíš s komentářem

 

06.03.2018 17:07:08a2a2a
redaktor poezie

Máš odvážnou, ale také někdy nezvládnutou obraznost, např. sloka s časem visícím na vlásku a mariášem, zdá se mi to v rozporu, také obraz s mariášem tak nějak jen nahozený bez návaznosti a jen s rozpustilosti. Podobně to cítím se snícím břehem (samo toto spojení zavání kýčem, navíc zesílený utichlým větrem, také v závěru znovu potichu) a klepáním do kádí (ty kádě si neumím zapojit, ale věřím, že ty ano).

Ovšem zřetelně převládá ta zvládnutá, odvážná a krásná obraznost, první dvě a poslední dvě sloky naopak perfektní.

 

06.03.2018 16:31:35Lnice
Mít tak dům plný beránků:)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.