Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+5 neviditelných
Film Kingsajz jako alegorický a mytologický obraz komunistické společnosti – 3. díl
datum / id08.03.2018 / 485965Vytisknout |
autorkvaj
kategorieRecenze i neliterární
zobrazeno301x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Film Kingsajz jako alegorický a mytologický obraz komunistické společnosti – 3. díl

Mýtus čistého prádla a Coca-coly jako symbolu blahobytu a dobra

Reklama v tržní společnosti plní vedle funkce informovat o nabídce zboží či služeb, které uspokojí určitou potřebu, jejíž existenci mnohdy předtím sama nastolila, řadu dalších poslání. Jedním z nich je upevňování dominantní ideologie, která podporuje životní styl, jenž zase produkuje potřeby, co zadavatelé reklamy umí svými produkty uspokojovat. Tím se v podstatě vytváří mýtus, že člověk nutně potřebuje ten a ten výrobek, aby mohl být dokonale šťasten, nebo aspoň spokojen, protože bez něho nebude jeho štěstí nikdy úplné.

Názorně to postihl Roland Barthes v Mytologii ve stati Prací prášky a detegenty už v roce 1954. Píše: „Prášky (míněno prací na rozdíl od chloridů a čpavků) jsou naopak oddělujícími substancemi; jejich ideální úlohou je osvobodit předmět od příležitostné nedokonalosti: špína je zde „vyháněna“, a ne již zabíjena. V rámci imaginace rozvinuté kolem prostředku Omo je špína zlomyslným šotkem, který horempádem prchá z krásného čistého prádla – stačí jen pohrozit božím soudem ze strany Omo. (…) Říci, že Omo čistí do hloubky, znamená předpokládat, že prádlo je hluboké, na což člověk nikdy předtím nepomyslel, a nepopiratelně to rovněž znamená prádlo zveličit, ustavit je jako předmět lichotící všem těm temným touhám po zaobalení a hebkém laskání, které dřímají v každém lidském těle.“ Dlužno dodat, že podstata reklamy tohoto druhu se od časů citovaného textu nezměnila, jen se zdokonaluje zobrazování čistoty, hebkosti a vůně prádla a také slastných pocitů, které dokonale čisté prádlo v hospodyňce vyvolává. Lze říci, že tu už dávno vznikl a zdokonaluje se mýtus čistého prádla. Jenomže tento mýtus je pouhým odleskem mýtu limonády Coca-cola, coby synonyma blahobytu a dobra.

To už parodoval finský spisovatel Marti Larni v humoristickém románu Čtvrtý obratel, v němž se typická americká dívka ptá hlavního hrdiny, finského vystěhovalce Jerryho Finna, zda mají ve Finsku Coca-colu a žvýkačky? Když ji ironicky odpoví, že ne, dívka vážně řekne, že už se nediví, že tam lidé trpí hlady. Jisté je, že se Coca-cola stala symbolem amerického snu a s ním spojené představy o blahobytu. A jelikož tato firma vytvořila i Santa Clause coby bodrého obtloustlého, a tudíž blahobytného a přívětivého, usměvavého dědy v červeném kožešinovém obleku s červenou špičatou čepicí s bambulí (ačkoli tato podoba byla ustálená už před užitím Santa Clause v reklamě na Coca-colu), a to z neurčitého vánočního mužíčka Sinterklaase holandského původu, je Coca-cola spojena i s Vánocemi a obdarováváním, které představují přece jednoznačně dobro. A je tu řetězec: coca-cola znamená blahobyt a Santa Clause, který nosí dárky, a tedy i Vánoce a Vánoce jsou láska a dobro, čili i blahobyt je dobro, blahobyt je láska, čili i coca-cola je dobro i láska i blahobyt a bez ní nemůže být žádná z těchto hodnot úplná.

Tvůrci filmu »Kingsajz« využili pověsti coca-coly k vytvoření limonády Polo-Cockta, která coca-colu zcela jednoznačně evokuje a přisoudili Polo-Cocktě zázračnou vlastnost prodlužovat účinky zvětšovacího elixíru „kingsajz“, takže pokud ji trpaslíci budou v pravidelných intervalech pít, mohou ve vytouženém Kingsajzu zůstat neomezeně dlouho coby lidé. Dokonce ti trpaslíci, kteří díky Polo-Cocktě žijí v Kingsajzu trvale, jsou v Šuplandii nazýváni polococktovci, jako příslušníci nějakého hnutí, či vyznavači konzistentního přesvědčení.

V podání tvůrců filmu jde v případě nápoje Polo-Cockta o několikanásobnou alegorii a parodii. Například když agenti z Šuplandie vyhodí do povětří jedinou výrobnu Polo-Cockty v Kingsajzu, referuje o tom televizní zpravodaj: „Tato nehoda se obešla bez obětí, ale dnes ráno zapříčinila útoky na obchody, kde tento nápoj naší produkce prodávají.“ Zcela zjevně je tu parodována licenční výroba oblíbených západních produktů, která byla v komunistickém Polsku, ale i dalších zemích sovětského bloku v 70. a 80. letech oblíbená. Proto reportér také hovoří o „nápoji naší produkce“ a název Polo-Cockta pak ukazuje na to, že nejde o Cocktu jako takovou, ale jen o poloviční, tedy něco, co je jen přibližně Cockta, anebo se tak jenom tváří.

Zcela v duchu parodického zbožštění Polo-Cockty je i rozhodnutí Velkého Jedlíka zničit její výrobnu, když chce zasadit emigrantům a renegátům smrtelnou ránu. Když se o explozi továrny dovídají Ala s Olem, který se nachází v trpasličí velikosti, Ala říká: „Co teď bude s našimi v Kingsajzu?“  Olo kontruje: „A co teď bude se mnou?“ Ač je to v té chvíli, kdy se jim nedaří vyrobit podle Adašova vzorce kingsajz, pochopitelné, projevuje se i v tomto momentě lehce sobecká Olova nátura a je i připomenuto, že on bojuje za trpaslíky v Šuplandii až jaksi v druhé řadě.

Prototypy a mýty v postavách a scénách filmu

Pokud Jerzy Stuhr dokázal velmi plasticky přiblížit řadu tváří dokonalého padoucha a Olo se projevil jako nepříliš statečný, trochu sobecky a poněkud požitkářský a lehce poťouchlý kladný hrdina, prostě hrdina v trpasličím provedení, byl v podstatě pravdomluvný, až na situace, kdy předstíral před Velkým Jedlíkem, aby se vykroutil z jeho moci.

Zejména ve vztahu k ženám se snažil nic netajit. Hned na začátku filmu, když ve spánku navázal magické spojení s právě pronásledovaným Adašem, proběhl po Olově probuzení následující rozhovor s Ewou, jeho snoubenkou.

Olo: „Ewo!“

Ewa (obléká se): „Co je?“

Olo: „Musím ti něco říct.“

Ewa: „Konečně.“

Olo: „Ještě jsem o tom nikomu nikdy neřekl.“

Ewa: „Žádné ženě?“

Olo: „Žádné. Ale slib mi, že se nebudeš smát.“

Ewa: „Neboj se.“

Olo: „Já... já... já nevím, jak ti to mám říct. Já jsem... Já jsem zkrátka trpaslík.“

Ewa: „Moc pěkná nabídka k sňatku,“ řekne naštvaně a zklamaně, když celou dobu čekala, že právě s nabídkou sňatku Olo přijde.

Podobný rozhovor vede potom Olo s Alou, když ta ho odveze z tržiště, kde se pokoušel v trpasličím oblečení získat spojení na Šuplandii, kde absolvoval poněkud trapné setkání s Bombalínou a kde ho zbili dva jemu neznámí muži.

Olo: „Musím ti něco říct. Ještě jsem to nikomu neřekl.“

Ala: „Žádné ženě?“

Olo: „Žádné. Ale slib mi, že se nebudeš smát... smát.“ (Olo sice zalže, ale v této chvíli je to nepodstatné.)

Ala: „Slibuji.“

Olo: „Já jsem totiž... já jsem totiž...“

Ala: „...trpaslík?!“

Olo: „Jak to víš?“

Ala: „Protože jsem taky trpaslík.“

Olo: „Ženy nemohou být trpaslíky.“

Ala: „Můj otec byl trpaslík. Taky bojoval za »Kingsajz pro každého«. Myslíš, že jsem byla v tom hotelu jen tak náhodou? Adaš zavolal taky mně.“

Olo: „Zkoušelas mě.“

Ala: „Nebyls ke mně upřímný. Neřekls mi, že představenstvo má elixír už dávno, ale poskytuje ho jen zasloužilým. Styděl ses mi to říct, protože jsi byl taky zasloužilý. Jinak bys ty kapky nedostal.“

Olo: „To je dávno pryč. Teď stačí pít pravidelně Polo-cocktu a jseš v Kingsajzu natrvalo.“

Ala: „Vím, přišel na to můj otec, ale tvrdil, že někde existuje Kingsajz, kde nemusíš pít Polo-cocktu. Tohle je můj otec (krmí králíka a ukazuje na něj). Šiškovník Velký Jedlík ho za to proměnil v králíka.“

V této chvíli je Olgierd vtažen do hnutí „Kingsajz pro každého“, na které má Ala spojení, i když se původně chtěl jenom pokusit zachránit svého přítele Adaše. Brzy se setká se superspecialisty hnutí Kwintkem (Jan Machulski) a Kramerkem (Leonard Pietraszak) a zjistí, že jsou to titíž, kteří ho zbili na tržišti a oni mu vysvětlí, že ho považovali za provokatéra Velkého Jedlíka. Kwintek a Kramerko jsou ve filmu zobrazeni přímo jako mytologičtí členové hnutí odporu, jejich barety a kožené kabáty evokují polské agenty či piloty v britských službách bojujících proti hitlerovskému Německu. Olo jim předává ampuli s kingsajzem a oni na to řeknou „Kingsajz pro každého“, Olo namítá, že to pro všechny nestačí a oni mu s převahou odpoví, že je to heslo, a tak se Olo dovídá vlastně o hnutí „Kingsajz pro každého“. Když Olo vyjádří obavy, jestli se jim třem podaří osvobodit Adaše, vezme Kramerko do ruky láhev od limonády a v dlani ji rozmáčkne. Kwintek k tomu podotkne, že to samé potkalo nadšiškovníka Ticha. Oblíbená průpovídka Kwintka a Kramerky je – „buď klidnej, mladíku, všechno je pod kontrolou“. Když se pomocí injekcí se zmenšovací látkou zmenší na trpasličí velikost, aby pronikli do Šuplandie zachránit Adaše a neublížili nevinným, poctivým a užitečným trpaslíkům, oba dva se coby trpaslíci i s Olem začnou radovat a tancovat, ač se jim do zmenšení moc nechtělo.

Cestou do Šuplandie zemře Kwintek v pasti nastražené z ploché baterie (vysoké napětí) a od ní visících spojených kancelářských sponek. Kwintek se naivně chytne sponek oběma rukama a je zabit.

Olo: „Sami to nezvládneme.“

Kramerko: „Jen klid, mladej. To se stává. Stanou se i horší věci. My musíme pokračovat v boji. Naše věc si žádá oběti.“

Olo: „Ale on byl náš průvodce.

Kramerko: „Už jsme skoro na místě. Jediné, co můžeme pro Kwintka udělat, je uctít ho minutou ticha.“

Kramerko pak sám zahyne přiskřípnutý v nastražené pasti na myši, když se sám zabije se slovy: „Dej sem ten špendlík, živýho mě nedostanou. Musíš splnit úkol. Jdi pro Adaše. Kingsajz pro každýho!“

Oba superspecialisté tu představovali zkušené bojovníky za svobodu, co svou rutinu dovedli ad absurdum a zahynuli vinou své naivity a nedbalosti. Oba však byli vedle bohorovnosti i velmi odvážní a ochotní přinést oběti své věci, dokonce za ni položit životy. Splnění úkolu pro ně bylo posvátné. Tvůrci filmu v nich vytvořili karikovaný prototyp odbojářů a pak ho uvedli do kontrastu s poťouchlým a mazaným, ale ne tak statečným Olgierdem.

Adašova povaha se nejvýrazněji projeví, když v cedníkovém vězení, když vypráví spoluvězňům, z kterých se vyklubou provokatéři, o Kingsajzu.

Adaš: „A především je tam nebe, sníh, vítr, tráva.“

Nosáč: „To znamená, profesore, že tam není tak zle, jak se tady říká.“

Adaš: „Nevím, co se říká. Tam je to prostě jiné.“

Prcek: „Já taky jednou viděl nebe. Celý modrý, malou dírkou v šuplíku.“

Nosáč: „Ty hloupej. Já vím, co myslíš. To nebylo nebe. To byl kýbl. Kýbl tam stál.“

Třetí vězeň: „Ale když jsi v tom Kingsajzu byl, k čemu ti jsou všechny ty problémy? Proč jsi patlal ten elixír? To nemá představenstvo rádo.“

Adaš: „Chtěl jsem ho pro druhé, aby si každý mohl vybrat, jestli chce být velký nebo malý.“

Prcek se potom ptá na ženský, Adaš mu potvrdí, že jsou příjemné a milé, ale že on pro samou chemii na ně nikdy neměl čas.

Nosáč: „A já nevím, jestli bych do toho Kingsajzu vůbec chtěl. Je mi tu zle? Přece jen bejt velkej je strašný riziko. Jak říká básník – malé je pěkné.“

Z uvedeného Nosáčova (Ryszard Kotys) vyznání zaznívá a hovoří pouze strach a obavy z neznámého. Podobný postoj zaujal ve filmu ještě jeden trpaslík, ale ne kvůli strachu, on byl prostě spokojen a smířený se svým údělem, který chápal jako danost.

Když Olo prchá ze Šuplandie pronásledován agenty a halapartníky, narazí u psacího stoje, kde řada trpaslíků obsluhuje jednotlivé klapky a starý trpaslík diktuje: „...milujeme své šuplíky, své malé a útulné příbytky...“, na přítele Paragrafa, s nímž se obejme a on ho před pronásledovateli schová do šuplíku ve stole. Následně ještě odláká agenty a když se Olo zase chce vydat na útěk, napadne ho vzít Paragrafa sebou.

Olo: „Paragrafe, uteč se mnou. Mám tu nedaleko velkou láhev s kapkami. Stačí i pro tebe. Za deset minut jsme v Kingsajzu.“

Paragraf: „Já už jsem tam kdysi byl. Pro mě je to tam moc velký.“

Olo: „A tráva je pěkná?“

Paragraf: „Pěkná.“

Olo: „A co nebe, taky?“

Paragraf: „Ááá, pěkné.“

Olo: „Proč chceš zůstat do konce života v zatuchlém šupleti?“

Paragraf: „Je to přece moje vlast.“

Olo: „A proto chceš zůstat celý život trpaslíkem?“

Paragraf: „Mně to nikdy moc nevadilo. Někdo musí být malý, když jiní jsou velcí.“

Olo: „Rozmyslel sis to dobře?“

Paragraf (nakloní se k Olovi a polohlasem říká): „Já si taky myslím, že kapky kingsajzu by měli mít doma všichni, ale ani pak bych nechtěl být velký.“

Olo: „Ty, Paragrafe...“

Za zmínku v tomto směru stojí ještě jedna scéna, jež je jednak karikovaným prototypem zasedání a schůzí za časů komunismu, ve kterých se sice objevovala jakási kritika poměrů, co ale nikdy nemířila k podstatě problémů a vždy to končilo nadšeným skandováním. Jednak zde tvůrci také parodovali postavu zasloužilého starého vůdce, zatímco skutečným vládcem je Velký Jedlík, který se zasedání sice účastní, ale s nezájmem a když dostane informaci o dopadení Ola, okamžitě ze zasedání zmizí, aniž to ale vyvolalo jakoukoli pozornost.

Smrž Vaječný: „Co si budeme nalhávat. Ne všichni trpaslíci musí být veselí a přátelští. Každý z nás musí poznat pravdu z obou stran, z té veselé i z té smutné. A proto jménem celé sekce křemenáčů žádám o nové vydání pohádek bratří Grimmů.“

Začne skandování: „Ať žije naše lidová trpasličí republika! Ať žije Smrž Vaječný!“

V této pauze Velký Jedlík odchází vyslechnout Olgierda a šplhá se a plazí ven.

Smrž Vaječný: „My, trpaslíci, stejně jako mandragora, musíme znát své kořeny. Kdo to nepochopí, je naprostý hlupák.“

Resumé

Hudbu k filmu Kingsajz složil Krzesimir Dębski, objevilo se v něm i několik písní. Obojí vyvolalo jednak nadšené a jednak záporné reakce diváků. Někteří hodnotí písničky Anny Jurksztowitcz jako chytlavé a líbí se zejména ta s názvem „Zmysly precz“. Další mluví o super hudbě, ale o té orchestrální, zatímco písně považuje za polské hrůzy 80. let.

Je zřejmé, že se polským tvůrcům v čele s režisérem Juliuszem Machulskim podařilo předestřít velmi zajímavou a odvážnou alegorickou komedii, vystavět i zbořit řadu mýtů, ukázat množství prototypů povah, chování a jednání prostřednictvím satirické zkratky a karikatury. A jak tato analýza, myslím, prokázala, film je především mnohovrstevný a doopravdy nikdo neví, jak je to nakonec doopravdy. To je samozřejmě zneklidňující a nutí diváka k úvahám a spolupráci. Jak ukazují zase reakce na film, onen neklid dokáže vyprovokovat poměrně hluboké zamyšlení, které obnaží vzpomínky a nastartuje řetěz asociací. Lze tedy s jistotou prohlásit, že se tvůrcům Kingsajzu podařil husarský kousek, a sice překlenout propast času a oslovit i po letech diváka tématem, ačkoli reálie, které paroduje a pomocí humoru kritizuje, už poměrně dávno zanikly.

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.03.2018 20:36:01Gora
redaktor poezie a prózy

 

Ve třetí části recenze filmu Kingsajz věnuješ několik rozsáhlých odstavců reklamě, světu a mýtu. Možná bych vypustila odstavec o pracím prášku, který mi připadá tak nějak navíc, i když zajímavý, a pokračovala rozborem úlohy reklamy na Coca-colu s návazností Polo-Cocktu

Vidím návaznost na /opět/ známou českou parodii Limonádový Joe, kde koloaloková limonáda byla rovněž hitem. To jen na okraj.

Tebou uvedené dialogy jsou jakýmsi zajímavým předělem v základní hmotě recenze. Zdařile přibližují například karikatury bojovníků za svobodu, odbojářů i "bafuňářů" - jelikož jsem pamětnice tohoto režimu a také nesmírně nudných schůzí, které končily skandovaným potleskem, tak vím, že jsi to přesně vylíčil a hlavně autoři filmu vystihli.

V závěru zmiňuješ ještě hudební stránku, a význam celého počinu natočení filmu nejen pro polskou kinematografii. Recenze šla do hloubky, možná až příliš detailně, ale mne tvůj námět zaujal a ráda jsem ji přečetla. 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.