Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
Zatrolený meloun
datum / id14.03.2018 / 486081Vytisknout |
autorOskar Koblížek
kategorieMiniatury prozaické
témaHumorné
zobrazeno390x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Mám já to ale neskutečně krutou maminku...

Zatrolený meloun

   K něčemu se přiznám. Mám rád hrušky. Nerad je kupuju, raději je dostávám. Není to tak dlouho, co jsem si je ale musel natrhat sám a přiznám se, že se při vzpomínce klepu ještě teď. Jelikož se má milovaná maminka, pro mě z neznámých důvodů, ve svých 75 letech odmítla vrhnout mezi větvoví, musel jsem popadnout žebřík a vetknout ho mezi kostrbaté větve sám.

   „Chceš hrušky?“

   „Pár bych si jich vzal.“

   „Tak si je natrhej!“

   Je na mě neskonale krutá. Je známou věcí, že nejlepší plody bývají na vrcholech stromů, kam se většinou odváží jen zpěvné ptactvo a loni i já.  Ptactvu to dělá dobře a oblažuje okolí svými trylky. Já z toho mám děs a udivuji náhodné svědky svou neobvyklou bohatou slovní zásobou. Větve jsou dosti nepoddajné, rostou všude a žebřík se jimi jen těžko prodírá, aby zaujal, alespoň částečně, bezpečnou polohu. Všude do vás ty dřevěné mrchy píchaj, lezou vám za košili a osahávaj vám zadek. Ani nechtějte vědět, kam všude se snaží dostat. Občas některá z nich povolí a uvolní tak místo žebříku zrovna v okamžiku, kdy se natahujete na tu nejvyšší a nejkrásnější buclatou krasavici. Nastává částečný propad do koruny a srdce se zastaví. Vám pak nezbývá než si zapálit a čekat, jestli naskočí. A to vůbec nemluvím o samotných plodech, které se čas od času samovolně oddělí a dopadnou vám s přesností na milimetr přímo na kebuli! Nebo, při vší opatrnosti, se člověk občas zase opře o nějaký ten shnilý kousek, který pak dokonale ulpí na šatstvu a drží se ho pak jako hovno košile. Ruce poškrábaný, vanilky rozklepaný a plný roztodivných křečí ve svalech, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Zážitek jako hrom. Všechno mě bolí. Mám divoké sny. Ruce se mi třesou. Dám se na melouny.

   Á propos, melouny.

   I zde se najdou úskalí a také je nelze zcela opomenout. Když jsem nedávno spatřil mamutí bednu plnou zelených melounů ve slevě, vrhnul jsem se na ni skokem pantera, popadl nejbližší a snad i největší a znalecky na něj poklepával a tvářil se jako odborník z melounových plantáží. Stejně jsem zjistil prd, krom toho, že i ve slevě by mne stál celé jmění a skromně popadl menší kousek. Vydal jsem se s nadšením toho „chlapíka“ převážit a označit etiketou pro paní pokladní, která mě minule pokárala za nezvážený zázvor a to způsobem, že by si ode mě pes ani kůrku nevzal. Trčel jsem ve frontě na váhu s melounem na vztyčené ruce jako číšník s platem piv.

   Jakási babka s položenými zelenými jablky na stříbřité podložce váhoměrky neskonale dlouze zírala na obrázky a hledala již dávno nalezené. Umně vymalovaný obrázek zelených jablíček na ni svítil z displeje jako stowattová žárovka. Nic. Dáma obrázek ignorovala a tvrdošíjně odmítala. Asi se jí nelíbil a hledala hezčí. V tom se má dobrotivá a dostatečně již nasraná dušička rozhodla nebohé stařence pomoci. Naklonil jsem se, ťukl na tlačítko se zelenými plody a zapomněl přitom na gravitaci. Meloun se na otevřené dlani zakymácel, pohnul vpřed a zamířil si to k nablýskané dlažbě. Měl jsem co dělat, abych ho divokým tancem těla zachytil dřív, než jeho rudý zrníčkový obsah vyhřezl na podlahu mezi pobavené zákazníky. V tom jsem si všiml zamračeného pohledu paní uklízečky od „rolby“. Zakroutila pomalu několikrát hlavou a její pevně sevřené rty nevěstily nic dobrého. Oddechl jsem si a rolbařka taky.

   Konečně jsem položil svůj meloun na váhu. A pak to přišlo. Hledání. Zíral jsem nechápavě a s úzkostí v pohledu plaché laně na pestrobarevná vyobrazení ovocí jako babka přede mnou. Meloun žlutý, ne...meloun cukrový, taky ne...meloun galia a už jsem na konci. Sakra! Někde jsem ho přehlídl. Tak znova. Meloun žlutý, ne...meloun cukrový, taky ne! Když už se to opakovalo potřetí a já bezradně dál zíral střídavě na váhu a na frontu co jsem vytvořil za zády, naklonila se ke mně dokonale namalovaná dáma s bohatými vlasy od Shaumy, s řasami od Rimmela a s dobrotivou a již dostatečně nasranou dušičkou překlapla s nalepenými zlatomodrými nehty tlačítko na váze a zmáčkla vodní meloun. Pak se znalecky, ale shovívavě usmála: „Meloun je zelenina...“

   Výborně! Tak ještě ke všemu jsem úplnej debil!! Pak si zvážila své dvě mrkve v mikrotenu a odkráčela kamsi k jogurtům se sníženým obsahem tuku. Takže, když nakonec zvážím pozitivum, že u melounu nemohu spadnout ze žebříku, pominu trable v řetězcích a to, že od stání, ohýbání a tahání mě z něj bolí záda a pak občas břicho a že v toaletní míse po nějaký čas plavou dokonale vyleštěná jadérka, tak je to opravdu velice chutná ZELENINA.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

06.07.2018 05:35:32MKbaby
Rozhodně jsem s tebou neskončil, jak bude čas, budu pokračovat. A rád :-)
05.07.2018 08:35:08Oskar Koblížek

Tak to je paráda. Jiný ambice to ani nemá. Překvapil jsi mě, kolik porcí sis ode mě dal najednou. Moc mě to těší a doufám, že pokud vydržíš, budeš se bavit i dál. Krásný den, MKbaby.

05.07.2018 01:48:34MKbaby
Mne jsi pobavil úžasně :-)
19.04.2018 15:47:30Oskar Koblížek

 No ano, přinejmenším tím člověk asi riskuje bolení. :o)) Dík za zastavení.

19.04.2018 15:04:23Lakrov
redaktor prózy

Začátek s hruškami je zábavnější než druhá část s melouny a tak mě napadá  ono staré "množinářské" pravidlo: "Nemíchat hrušky s melouny :-)  

15.03.2018 06:25:55Oskar Koblížek

Lerak12, mám jen obavu, aby mé práce nebyly k smíchu příliš často. Tedy v tom negativním smyslu. :-)) Díky za reakci a tvou podporu. Ať se nám daří!

14.03.2018 22:38:28Lerak12

Oba dva píšeme trochu odlišným stylem. Ale. Sem a tam se snažíme o vzácný úsměv u čtenářů. To mě těší! Je jisté, že zde humor nebude tolik ceněn a vítán, jako "dojímadla", díla vzletná a dramata. Tvořit (a dobře)žanr humorný není žádná sranda a na vyždímaného autora je smutný pohled. Ale co. I když nám to nějak nejde, tak hlavu vzhůru. Třeba se jednou zadaří a bude naše práce k smíchu. Tak do toho! 

14.03.2018 14:08:20Oskar Koblížek

Agáto pátá, jsi jistě veselá kopa. Takové tu vidím rád. Potěšilas. :-))

14.03.2018 13:44:41agáta5

hihi, mě jsi pobavil

14.03.2018 10:59:29Gora
redaktor poezie a prózy

Rádo se stalo...


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.