Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zatrolený meloun

14. 03. 2018
9
16
1707

Mám já to ale neskutečně krutou maminku...

   K něčemu se přiznám. Mám rád hrušky. Nerad je kupuju, raději je dostávám. Není to tak dlouho, co jsem si je ale musel natrhat sám a přiznám se, že se při vzpomínce klepu ještě teď. Jelikož se má milovaná maminka, pro mě z neznámých důvodů, ve svých 75 letech odmítla vrhnout mezi větvoví, musel jsem popadnout žebřík a vetknout ho mezi kostrbaté větve sám.

   „Chceš hrušky?“

   „Pár bych si jich vzal.“

   „Tak si je natrhej!“

   Je na mě neskonale krutá. Je známou věcí, že nejlepší plody bývají na vrcholech stromů, kam se většinou odváží jen zpěvné ptactvo a loni i já.  Ptactvu to dělá dobře a oblažuje okolí svými trylky. Já z toho mám děs a udivuji náhodné svědky svou neobvyklou bohatou slovní zásobou. Větve jsou dosti nepoddajné, rostou všude a žebřík se jimi jen těžko prodírá, aby zaujal, alespoň částečně, bezpečnou polohu. Všude do vás ty dřevěné mrchy píchaj, lezou vám za košili a osahávaj vám zadek. Ani nechtějte vědět, kam všude se snaží dostat. Občas některá z nich povolí a uvolní tak místo žebříku zrovna v okamžiku, kdy se natahujete na tu nejvyšší a nejkrásnější buclatou krasavici. Nastává částečný propad do koruny a srdce se zastaví. Vám pak nezbývá než si zapálit a čekat, jestli naskočí. A to vůbec nemluvím o samotných plodech, které se čas od času samovolně oddělí a dopadnou vám s přesností na milimetr přímo na kebuli! Nebo, při vší opatrnosti, se člověk občas zase opře o nějaký ten shnilý kousek, který pak dokonale ulpí na šatstvu a drží se ho pak jako hovno košile. Ruce poškrábaný, vanilky rozklepaný a plný roztodivných křečí ve svalech, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Zážitek jako hrom. Všechno mě bolí. Mám divoké sny. Ruce se mi třesou. Dám se na melouny.

   Á propos, melouny.

   I zde se najdou úskalí a také je nelze zcela opomenout. Když jsem nedávno spatřil mamutí bednu plnou zelených melounů ve slevě, vrhnul jsem se na ni skokem pantera, popadl nejbližší a snad i největší a znalecky na něj poklepával a tvářil se jako odborník z melounových plantáží. Stejně jsem zjistil prd, krom toho, že i ve slevě by mne stál celé jmění a skromně popadl menší kousek. Vydal jsem se s nadšením toho „chlapíka“ převážit a označit etiketou pro paní pokladní, která mě minule pokárala za nezvážený zázvor a to způsobem, že by si ode mě pes ani kůrku nevzal. Trčel jsem ve frontě na váhu s melounem na vztyčené ruce jako číšník s platem piv.

   Jakási babka s položenými zelenými jablky na stříbřité podložce váhoměrky neskonale dlouze zírala na obrázky a hledala již dávno nalezené. Umně vymalovaný obrázek zelených jablíček na ni svítil z displeje jako stowattová žárovka. Nic. Dáma obrázek ignorovala a tvrdošíjně odmítala. Asi se jí nelíbil a hledala hezčí. V tom se má dobrotivá a dostatečně již nasraná dušička rozhodla nebohé stařence pomoci. Naklonil jsem se, ťukl na tlačítko se zelenými plody a zapomněl přitom na gravitaci. Meloun se na otevřené dlani zakymácel, pohnul vpřed a zamířil si to k nablýskané dlažbě. Měl jsem co dělat, abych ho divokým tancem těla zachytil dřív, než jeho rudý zrníčkový obsah vyhřezl na podlahu mezi pobavené zákazníky. V tom jsem si všiml zamračeného pohledu paní uklízečky od „rolby“. Zakroutila pomalu několikrát hlavou a její pevně sevřené rty nevěstily nic dobrého. Oddechl jsem si a rolbařka taky.

   Konečně jsem položil svůj meloun na váhu. A pak to přišlo. Hledání. Zíral jsem nechápavě a s úzkostí v pohledu plaché laně na pestrobarevná vyobrazení ovocí jako babka přede mnou. Meloun žlutý, ne...meloun cukrový, taky ne...meloun galia a už jsem na konci. Sakra! Někde jsem ho přehlídl. Tak znova. Meloun žlutý, ne...meloun cukrový, taky ne! Když už se to opakovalo potřetí a já bezradně dál zíral střídavě na váhu a na frontu co jsem vytvořil za zády, naklonila se ke mně dokonale namalovaná dáma s bohatými vlasy od Shaumy, s řasami od Rimmela a s dobrotivou a již dostatečně nasranou dušičkou překlapla s nalepenými zlatomodrými nehty tlačítko na váze a zmáčkla vodní meloun. Pak se znalecky, ale shovívavě usmála: „Meloun je zelenina...“

   Výborně! Tak ještě ke všemu jsem úplnej debil!! Pak si zvážila své dvě mrkve v mikrotenu a odkráčela kamsi k jogurtům se sníženým obsahem tuku. Takže, když nakonec zvážím pozitivum, že u melounu nemohu spadnout ze žebříku, pominu trable v řetězcích a to, že od stání, ohýbání a tahání mě z něj bolí záda a pak občas břicho a že v toaletní míse po nějaký čas plavou dokonale vyleštěná jadérka, tak je to opravdu velice chutná ZELENINA.


16 názorů

Oskar Koblížek
před 8 měsíci
Dát tip

8hanka: Ano, kolikrát si myslím, že na váze jsou jiné názvy, než na regále. Pak zjistím, že jsem idiot a neumím pořádně číst. :o)))


8hanka
před 8 měsíci
Dát tip

z výšok mám obavy, na stromy neleziem, aj keby na nich boli hrušky zlaté...to, že je melón zelenina UŽ viem, ale i tak sa pri váhe motám... preklikávam, keď hľadám rôzne odrody jabĺk, neznášam to, nevšimnem si, aké beriem a potom sa vraciam k regálu a hľadám názvy...


Ano, váhy v supermarketech dokážou člověka pěkně pozlobit. :-) Vítej do klubu! 


bixley
14. 11. 2018
Dát tip

Na hrušky sice nelezu, ale podobné věci u váhy v supermarketu se mi taky stávají. Takže mě to pobavilo a potěšilo zároveň, že v tom nejsem sama. :-)

Jinak kdysi jsem vidělapěknou scénku pána s melounem. Šel po kraji silnice a meloun neslnad hlavou. Nějakému autu to vadilo, asi chtělo, aby šel víc na kraj, tak za ním zatroubilo. Pán s melounem se tak lekl, že meloun upustil a za kutálejícím se melounem utíkal, při tom vychrlil asi pět sprostých slov... T.


MKbaby
06. 07. 2018
Dát tip
Rozhodně jsem s tebou neskončil, jak bude čas, budu pokračovat. A rád :-)

Tak to je paráda. Jiný ambice to ani nemá. Překvapil jsi mě, kolik porcí sis ode mě dal najednou. Moc mě to těší a doufám, že pokud vydržíš, budeš se bavit i dál. Krásný den, MKbaby.


MKbaby
05. 07. 2018
Dát tip
Mne jsi pobavil úžasně :-)

 No ano, přinejmenším tím člověk asi riskuje bolení. :o)) Dík za zastavení.


Lakrov
19. 04. 2018
Dát tip

Začátek s hruškami je zábavnější než druhá část s melouny a tak mě napadá  ono staré "množinářské" pravidlo: "Nemíchat hrušky s melouny :-)  


Lerak12, mám jen obavu, aby mé práce nebyly k smíchu příliš často. Tedy v tom negativním smyslu. :-)) Díky za reakci a tvou podporu. Ať se nám daří!


Lerak12
14. 03. 2018
Dát tip

Oba dva píšeme trochu odlišným stylem. Ale. Sem a tam se snažíme o vzácný úsměv u čtenářů. To mě těší! Je jisté, že zde humor nebude tolik ceněn a vítán, jako "dojímadla", díla vzletná a dramata. Tvořit (a dobře)žanr humorný není žádná sranda a na vyždímaného autora je smutný pohled. Ale co. I když nám to nějak nejde, tak hlavu vzhůru. Třeba se jednou zadaří a bude naše práce k smíchu. Tak do toho! 


Agáto pátá, jsi jistě veselá kopa. Takové tu vidím rád. Potěšilas. :-))


agáta5
14. 03. 2018
Dát tip

hihi, mě jsi pobavil


Gora
14. 03. 2018
Dát tip

Rádo se stalo...


Ano máš pravdu, Goro, všichni nejsme stejní a to je dobře. O tom by se dalo sáhodlouze psát a jistě bez uspokojivého výsledku.

Každý má svůj humor položen jinde. Ani já se zdaleka nesměji všemu a tady ať si každý vybere svůj úsek. Přiznám se, že se mnou to není jednoduché. Tyhle věci, které píšu, nejsou účelově vtipné, i když se tak občas mohou jevit. Já takhle prostě žiju a také vím, že každému můj humor nesedí. Ti, co mne znají si holt už zvykli. Museli. :-))

Jinak je to psané tak, jak to ze mě padalo. Nic opravdu není připsané dodatečně. Halt, všechno se nepovede. :-)))

Ovšem „macek“, tam být opravdu nemusí a odpálím ho nemilosrdně pryč. Jsem rád, že ti to stálo za rozbor a díky za něj. Díky i za típnutí. Budu rád, když ně zase někdy rozebereš. ;-) Hezký den.


Gora
14. 03. 2018
Dát tip

Oskare, občas jsem se při čtení pousmála, místy se ti daří legrace, ačkoliv každý má jiný pojem o tom, co je humor, ale celkově alespoň na mne miniatura neudělala moc dobrý dojem.

Začátek vypadá jako připsaný, je to takové šroubované a rádobyvtipné, např.věta, jejíž začátek jsem ti okopírovala...i ta další...nějak bych pozměnila, ale je to asi tak, že někdo se u toho bude válet smíchy, ale já zrovna ne...

Poslední větu, kterou vypisuji, a jim podobné, bych dala pryč...

Některé tvé dobré postřehy cením tipem.

Oskare, těším se na další tvá díla.

Jelikož se má milovaná maminka, pro mě z neznámých důvodů, ve svých 75 letech.....

Je na mě neskonale krutá.

Konečně jsem položil svého macka (meloun) na váhu.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru