Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tajemný kamarád

15. 03. 2018
6
27
2069

   Gorily jsou tvorové s neuvěřitelně moudrým krásným pohledem (Frencine „Penny“ Petterson)

   Siri vystrčil hlavu do mýtiny. Tenhle malý gorilák již delší chvíli cítil zvláštní vůni, která se kolem linula jako had. Zřejmě tu rozkvetly nějaké květy, které tu v posledních dnech ještě nebyly. Přivřel oči a tu nádhernou vůni si začal vychutnávat a představoval si ty květy, které ji mohly vydávat. Vtom byl odstrčen tak prudce, až se bočním kotoulem odvalil k dlouhým provazům starší liány. Kolem něj majestátně prošel vůdčí samec Wema jako těžkotonážní šedý tank. Musel přeci nejdřív zkontrolovat celý prosvětlený úsek a zajistit bezpečí své rodiny. Tihle prckové se pořád ženou vpřed zcela bez rozmyslu. Mámy by jim to měly už konečně řádně vysvětlit a případně jim výchovně nandat na ty jejich bílý prdelky. Rozzlobeně se otočil na samice. Dělaly, že se jich to netýká. Zamračil se a zahoukal.

  Siri se oddělil od skupiny, jak mu ostatně velela jeho dobrodružná gorilí povaha. Bylo mu za to často spíláno, ale on prostě nedbal. Bylo to v něm a nemohl si pomoci. Pořád hledal tu vůni. Odkud safra pochází? Sebral v trávě jakéhosi cvrčka a pochutnal si na něm jako na nějakém cukrlátku. Uvědomil si, že už se vzdálil moc a chtěl se vrátit, když tu si povšimnul záhadného tvora sedícího na osamocené uschlé větvi mohutného stromu.

   Byl celý černý, jen hlava byla jakoby bílá s lehkým nádechem slonové kosti. Seděl nehnutě zády k němu a soustředil se na cosi v okolí. Zvědavost mu nedala a opatrně se přiblížil ke kmeni. Černý k němu pohlédl, ale nijak nereagoval a zase se vrátil ke své pozorovatelské činnosti. Siri pomalu vyšplhal po okolních větvích až na tu, kde seděl neznámý. Necítil z něj pražádný náznak agresivity, či zloby.

   „Ahoj“

   To podivné stvoření se na něj smutně otočilo. „Ahoj“

   „Já jsem Siri.“

   „Já vím“ odpověděl tvor a kývl svou bílou hlavou.

   „Ty mě znáš?“

   „Znám. Všechny vás znám.“

   „Takže jsi náš kamarád?“

   „Jak se to vezme, ale myslím, že se to tak dá taky říct. Nerad bych to teď rozebíral.“

   „Aha, co tu děláš?“

   „Na někoho čekám.“

   „A na koho?“

   „Na někoho, kdo se mi bude líbit“

   Siri se zarazil. Prohlížel si záhadného se smutkem ve tváři. Chvíli sbíral odvahu a šťoural při tom prstem v nějaké puklině na větvi. Konečně se odhodlal.

   „A já? Já se ti nelíbím?“

  „Ne,“ odpověděl klidně neznámý a poprvé se trochu pousmál, „neber si to ale osobně. Jednou se mi určitě taky zalíbíš.“

   „Kdy to bude?“ vyzvídal Siri.

   „Nebuď zvědavej, a vůbec, nejsi nějak daleko od skupiny, co?“

   „Proč? Já se nebojím. Všechny kdo by mi chtěli ublížit, bych přepral!“ postavil se a mocně si zabušil do hrudníčku, přičemž mu bílé zrcátko na prdelce zazářilo v přímém slunci. Zaklonil se a chtěl předvést děsivý řev, když v tom mu ujela noha a začal se propadat. Instinktivně ještě sáhl po větvi, ale minul. Bylo zle a země tak daleko. Ucítil silný stisk na zápěstí. Černý tvor ho pevně držel a on se uchopen pohupoval v prostoru. Hleděl mu do jeho hlubokých tmavých očí a ucítil, jak je tažen zpět na větev.

   Seděl zahanben se sklopenou hlavou a srdce mu zběsile tlouklo. Nejraději by se neviděl.

   „Děkuju."

  „Ještě se mi tady zabij,“ zakroutil rozzlobeně hlavou cizinec, „nakonec tě snad budu zachraňovat. Jako bych neměl dost svý práce.“

   Siri seděl, ani nedutal. Proč se jen pořád takhle vytahuje. Díval se pod strom a na souseda  ani nepohlédl. Jeho ego bylo zlomeno.

   „Musím ti říct, že mi je líto tvé babičky.“ řekl neznámý, aby prolomil hradbu mlčení, kterou mezi ně nechtě postavil po své výtce.

   „Ty víš, že umřela?“ podivil se smutně Siri.

   „Vím. Mluvil jsem s ní, ale to víš, byla už moc stará a taky to zdravíčko jí delší dobu trápilo. Měla tě moc ráda.“

   V tom oba vyrušilo zapraskání větví na pralesní stezce. Očima pronikali mezi větvovím nižších keřů. Stále nebylo jasné, co nezvyklý šramot vytvořilo. Ještě chvíli a konečně ho spatřili. Měl maskovaný oblek a přes rameno pušku.

   „Pst,“  syknul Siri a naznačil bělohlavému, aby se přikrčil, „to je pytlák. Bývá jich tu i víc. Dává tady kolem na zem takový neviditelný dráty. Do jednoho se chytla moje sestra a on ji pak zabil.“

   „Já vím,“ Pohladil  ho černý po rameni. „viděl jsem to.“

   „Je zlej,“ dodal ještě Siri.

Z druhé strany se ozvalo lehké sloní odfrknutí a zatřásl se tam celý lesní porost.

   „Pytláci jsou prevíti,“ řekl tvor, „no, a vidíš, tak tenhle se mi zrovna líbí! Moc se mi líbí.“

   Siri nevěřícně zíral svýma velkýma očima.

   „Musím běžet,“ mávnul na rozloučenou tvor, „a dávej prosím tě na sebe pozor. Ať mi zase někam nespadneš. Nebudu na blízku věčně,“ a seskočil do vysoké trávy.

   „Uvidíme se ještě někdy?“ vyhrkl ze sebe ve spěchu Siri.

   Neznámý se otočil.

   „Určitě! To ti slibuju,“ a ukázal, aby se někam schoval.

   „Jak se jmenuješ?“ vykřikl ještě Siri než tvor úplně zmizel z dohledu.

   „Říkají mi,“ zarazil se, a pak opatrně pronesl, „Smrt,“ a zmizel v houští. Ještě v témže okamžiku se vyřítil na pěšinku rozdivočený slon a pytlák vytřeštil oči.

   Ozval se táhlý výkřik.


27 názorů

Oskar Koblížek
před 8 měsíci
Dát tip

Jinys Děkuji.


Jinys
před 8 měsíci
Dát tip

Pěkné, je co přečíst. :-)


MKbaby
06. 07. 2018
Dát tip
V pohodě, to se stane :-) Početl jsem si moc pěkně :-)

Potvora jedna měkká! Kde se tam vzala! Že oni si na klávesnici prohodily místa... Děkuji za přečtení i upozornění.


MKbaby
05. 07. 2018
Dát tip
Mámy by jim to měly, ne měli, ale jistě jde o překlep. Pěkně jsem si početl, dávám si tě do oblíbených :-)

No, měl jsem neskonalou touhu zlikvidovat aspoň jednoho pytláka a tak jsem ho dostal. :o))  Prašivce. Jsem rád, že jsem se trefil do tvého gusta. Díky za tip. Hezký den, Lakrove.


Lakrov
27. 04. 2018
Dát tip

Roztomilá, "záchranitelská" a na konci správně vygradovaná je tahle povídka,  zasazená do mně oblíbeného prostředí a protknutá mně oblíbenou náladou.  Přečteno jedním dechem a dnešní první  tip.  


No Agáto, já zas odcházím vysmátej po takový krásný "kritice". :-) Díky.


Stargazer: Fakt jo? Já to poznal až na konci. Asi mám delší vedení...:o)))   Dík.


agáta5
29. 03. 2018
Dát tip

i tady jsem si hezky početla... od tebe chodím vždycky s úsměvem


Fruhling, to asi ono. Snad příště. Díky.


Stargazer
23. 03. 2018
Dát tip

Velmi brzy šlo poznat, že se jedná o smrt. Doporučil bych to více zaobalit do tajemna.


:o)) Aha, bráchové. Úspěšný človíček. Jeden se pořád učí.


Fruhlingu, je pravda, že jsem se ot o mohl otřít víc. :o) Měl jsem chuť jen na malé "komorno".


Holomci … tedy pardon… Holomkové, byli dva a tuším oba z Brna. Ani nevím, jestli nějak patřili k sobě. :o))


Fruhling
17. 03. 2018
Dát tip
No jo, Zdenda ma asi pravdu, holomek jeden. Pekne napsano, ale vic neotrelosti by neskodilo.

Gora
16. 03. 2018
Dát tip

Gorily jsou tvorové, s  - tato čárka


Čárka? Vidíš, tak tuhle větu jsem zrovna okopíroval z netu a vůbec jsem o nějaký čárce nepřemýšlel. Takže jsem rád, že nejen já jsem "čárkově" nezodpovědný. :o))) - čárka vyhozena! ;-)


Zdendo, tak to mě taky cvrnklo, když jsem vložil, ale pak jsem si řek, proč vlastně ne. Jsem protě línej. : -)  Dík. (trochu jsem si nevšim).


Gora
16. 03. 2018
Dát tip

To mi taky cvrnklo, Oskare...ale brala jsem to jako lidové vyjadřování...a v prologu je čárka ve větě zbytečná.


Ano, Goro, tam jsem nějak zazmatkoval. Přehozeno.

Ona je to jen taková blbinka. Díky za nákuk a za pomoc.


Zato kočkodani se víc kočkujou. :-) 


Gora
16. 03. 2018
Dát tip

Oskare, bylo to milé čtení. Dokážeš zadrnkat i na melancholickou notu... Zde bych přehodila slovosled: na Mámy by jim to měly....

Měly by jim to mámy už konečně řádně vysvětlit  


Kočkodan
15. 03. 2018
Dát tip
Dobrá práce, kluci. A uznávám, že jsou gorily holt něco extrovnějšího než kočkodani. :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru