Jaro

Jakoby nemělo přijíti jaro
venku tma mrazivá a lidská pára
a všechno k vidění je, co se zdálo
březen si po vlacích srdíčka čmárá.

Protéká kolem nás času jen řeka
dny jak mé myšlenky mizí kdes v dáli  
a světlo neonů po domech stéká 
tam kde snad před válkou ještě tu stály.

A dětské myšlenky jak stopy ve sněhu
se stopou od krve prvního strachu 
v mé mysli putují ve věčném oběhu 
jak tělo míří mé k ohni a prachu.

Polib mne na ústa jak mráz tam v ulicích
vezmi si jazyk můj se slovy ticha 
mé srdce za tebe odbíjí v zvonicích 
po tuto vteřinu za tebe dýchám.