Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Odkud se bere to či ono

22. 03. 2018
0
0
213
Autor
Myhal

Nevážná návštěva prádelny znamená možnost si vyčistit hlavu od všech těch vážných věcí a myšlenek. Do téhle prádelny hodlám umístit víc podobných nesmyslů... takže se doufám někdo pobaví, nikdo neurazí a najde se i jeden, co se prostě jen zasměje. 

Odkud se bere trojčení a tančení?

V pohádkách vypráví se o královstvích, tedy časech minulých. Co jen vody uplynulo, sněhu zmizelo a luk rozkvetlo? V těch časech byly také pohádky, bájily ještě o starších dobách. Ale ani dřív, ani později se netrojčilo. To až teď, v téhle době se trojčí. Protože současnost si oblíbila všechno, co je trojí. Ať v politice, kde jeden je málo, a dva jsou proti všem. Nebo ve vztazích, kde třetí dřív byl na obtíž. Dnes je vítaným pomocníkem, co zaskočí, když druhý nemůže. Trojky potěší z matiky, trojky jako přednosti zaujmou, trojná monáda překvapí. A Tři sestry navždy.

Jenže v době, kterou popisují pohádky, se netrojčilo. Dvojčilo se, proto máme zprávy o královských párech a rytířských duelech. Ostatně i Honzové měli svá dvojčata, jenže pohádka o Hloupém Honzovi se vypráví líp, než ta o chytrém Janovi. Zatímco jeden šel do světa jančit, druhý musel doma dřít a večer mohl tančit. Kdo by asi chtěl usínat u pohádky o tom, jak Chytrý Jan ráno vstal a postaral se o zvířata, dům zvelebil, pole obhospodařil a večer byl tak sedřený, že sotva lehl, spal. Díky jednomu takovému Honzovi máme taky Znojmo. V dobách z pohádek se ovšem jmenovalo Dvojmo. Kraj Dvojemský byl úrodný a vinaři měli tu široko daleko vyhlášené víno. Sice se traduje, že kdo se zapomněl ve sklepě, viděl pak dvojmo. Ale tehdejší poddaní radši vzpomínali na dvojčata, kterým se tu dařilo. Měli tu dvě roční období, před a po vinobraní, dvojilo se i počasí. Bývalo buď hezky, nebo škaredě. Dvojky se nosívaly hrdě, tehdy dobývaly svět. Jednou Dvojmo objevil jeden takový Hloupý Honza a domů psal, že našel úrodný kraj, jaký svět neviděl. Ochutnával víno dvojmo, jak se sluší a patří. Pil červené i bílé, levou i pravou rukou, až mu oči dvojčily a šly šejdrem. V psaní stálo, že ve Dvojmo se pilo dnes a další den znovu. Inkoust rozpilo následně rozlité víno a tak se stalo, že všichni chtěli poznat Znojmo.

Konečně se dostáváme k dobám, o kterých se v časech pohádek vyprávěly pohádky. Tehdy lidé netrojčili, ani nedvojčili. V dobách pokrytých dnes už značným geologickým nánosem lidé jančili. Společnost tehdy tvořili především jedinci, kteří se starali hlavně sami o sebe. Hleděli si svého a jednou za čas se scházeli, aby si sdělili novinky. Na „jábavě“ pak jančili tak dlouho, až odpadl i poslední nejvytrvalejší. Z „jábavy“ se časem stala zábava, protože jak se jančení přesouvalo do hospod se zavíračkou, chodili se lidé bavit na „jábavu“ do „zavíračky“. Na zábavách taky vznikl pojem „tančení“. Na jábavě se bavící jedinci zprvu bavili sebe, v kořenu slova je patrné, že sestává ze slov já a bavím. Jak se tak bavil jančením každý jedinec zvlášť, viděl jiné jedince, jak si jančí po svém. Nebylo daleko ke společnému jančení, stačilo ukázat na tu, tady tu taky, tamtoho, říct jinému ty pojď taky… a z jančení stalo se pomocí tykání tančení. Jen v Japonsku se z toho stalo karaoke, protože lidi museli brzy do práce a o jábavách si jen vyprávěli. V jejich podání nešlo o zábavu ve smyslu „já se bavím, ty se bavíš“. Vyprávěli si o tom, jak se baví on (kare) či ona (kanodžo), tudíž nejančili, ale kančili. Díky tomu si dnes můžeme vybrat, jestli budeme trojčit na zábavě, nebo se na karaoke bavit jedničkama.

Z toho plyne, že až se jednou budou vyprávět pohádky o současnosti, budou lidé čtverčit. A dost možná na podobné ptákoviny nebudou mít čas. Příště se budeme věnovat třeba vysvětlení, kde se vzaly Kozojedy a Větrný Jeníkov.    


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru