Kocovina

pěkná kocovina :)

vďaka za poetický komentár, karol...tak hodně brzy, hm hm :)

Parádní ohlédnutí! Rozkoše a radost není nekonečný proud řeky. Stačí ze studánek upíjet a býti za osvěžení vděčný. Začal jsem upíjet hodně brzy a mladou žízňí nejčistší. Život jsme my a taky nemá čas ... nabízet dvakrát. 

toto je skromný úsmev , Ľuboš? to je strašne strašne namyšlený! :)

Ano Gabi, já tě naprosto chápu. Už mi to před tebou napsalo a řeko obrovské množství žen, že se mi prostě odolat nedá... (skromný úsměv)

tak aleši, moja mama bola v istom smere svätica, od 80-ky začala ľutovať, aká som ja bola sprostá...nahlas, možno potichu už skôr :)

to je otázka filozofie: lépe litovat to, co jsme zažili, než co jsme nezažili...

ty ty ty, Irča! :))

rda som ti pripomenula, Andělka :)

Já vždy měla hroznou duševní kocovinu za zakázaného ovoce...až nyní vím, že bolo hriech neochutnat...a že nyní až Navěky, až do Smrti - děkuji za připomenutí, Gábi,  tak úžasná - 

 

neľutujem tak či tak

 

väčší hriech

než bolesť hlavy

bolo by neochutnať

mám podobný názor:-)