Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Když při mně stál II.
datum / id03.04.2018 / 486656Vytisknout |
autorOmněněmě
kategoriePróza na pokračování
témaPsychologické
upřesnění kategorieAutobiografický příběh
sbírkaKdyž při mně stál,
zobrazeno217x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

O tom, jak je těžké, žít ve vztahu s depresí. Jaké je čelit předsudkům, okolí a nepochopení. Otevřeně o tom,  jak je těžké přežít svou vlastní smrt.  Ale také o tom, že nic není nemožné a že i ten nejtmavší tunel má svůj konec. O víře, osudu a vděčnosti. 

Když při mně stál II.

Nezvaný host

Přišlo to a já se neuměla bránit. Neprošla jsem kurzy karate. Neměla jsem zbraň. Nepomohl ani sebelepší make-up. Vybrala si mě, aniž by se zeptala. Zničila zajeté rituály. Neodpovídala měřítkům. Dala mi do ruky závaží, které jsem jen stěží mohla unést. K čertu se vším, co bylo dříve důležité. Zastav se a stůj. Byla jsem zavřená v těsné bublině, z níž nebylo úniku.

Mezi mnou a realitou se vytvořila skleněná zeď.

Byla jsem pouhý pozorovatel života, který už do něho nepatřil.

Nikdy mi nebude líp. Copak to nejde zlomit silou vůle? „Vzchop se, podívej se, co všechno máš, važ si toho a přestaň být tak negativní.“ Zněly rady mému já. Jenomže byly zbytečné. Těžkopádné a příliš vzdálené tomu, abych jim v danou chvíli mohla porozumět. Nešlo to. Ano, logicky jsem pořád věděla, že nemám důvod k tomuto stavu. Jenomže deprese se neptá, zda na ni máte čas, chuť. Deprese nezvoní. Rovnou přichází dovnitř.

Sedím v autobuse a prchám.

Přemýšlím, zda půjdu do nebe či do pekla.

Cesta se zdá být nekonečná. Vzpomněla jsem si, jak jsem v jednom horoskopu četla, že má smrt bude klidná. Jaká ironie. Konečná stanice. Dejvická. Pro mě to bude konečná navždy.  Nikdy bych nevěřila jak tenká hranice mezi životem a smrtí je. Stačí překročit žlutou čáru a bude po všem. Stačí jeden krok a všechno tohle trápení skončí. Ne ale dnes. S brekem se vracím domů. 

S obviněním, že jsem to nedokázala.

Nechápu, že jsem právě dokázala mnohem víc.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

05.04.2018 17:58:46Omněněmě

Díky za reakci Irčo. Pokusím se ty "efektní" věty do budoucna nějak rozvinout. Bohužel tak to skutečně bylo, možná proto jsou mi tyto věty tak blízké a pro mnohé budou tolik nepochopitelné. Líbí se mi tvá věta o přesažení osobního rámce, aby si z toho čtenář odnesl něco pro sebe. To bych si moc přála :) 

05.04.2018 17:10:13Gora
redaktor poezie a prózy

První část tvého textu o depresi se mi četla docela dobře, ale v této druhé už jasně vidím ony nedostatky, o nichž se zmínil Lakrov:

Neprošla jsem kurzy karate. Neměla jsem zbraň. Nepomohl ani sebelepší make-up.

Například tyto věty mi připadají postavené na efekt, bez nějaké hloubky.

Zde překlep - depresE nezvoní

Jistě je obtížné popisovat svůj zdravotní stav, dát se všanc čtenářům, a to zas oceňuji, tu odvahu. Jde o to, aby text přesáhnul osobní rámec a čtenář si mohl odnést něco pro sebe.Jistou terapeutickou úlohu určitě plní. Pisatel má možnost srovnat si myšlenky do slov a "svěřit se" okolí,na Písmáku se myslím podobné tvorně věnuje Petronela a jednooká panenka.

Držím ti palce a určitě budu dál číst tvůj příběh.

.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.