Zakopnutí na cestě

Dnes útěchou už mi není ani snít,

chybí mi ta obyčejná vůle žít,

kéž mohla bych usnout a spát,

již se nikdy neprobrat,

tam někde v oblacích obklopena anděly být,

zázemí, lásku a rodinu zase mít,

houpat se v hojnosti hřejivého porozumění,

dotýkat se s důvěrou proudícího napojení,

pozorovat kapky deště i slunce žár,

už mít jen v dávné vzpomínce za co život kdysi stál,

odhodit bolesti stíny, nechat srdce utichnout,

jen dýchat a plout, 

na celý dosavadní život zapomenout.