Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Když při mně stál III.
datum / id08.04.2018 / 486793Vytisknout |
autorOmněněmě
kategoriePróza na pokračování
upřesnění kategorieAutobiografický příběh
zobrazeno135x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

O tom, jak je těžké, žít ve vztahu s depresí. Jaké je čelit předsudkům, okolí a nepochopení. Otevřeně o tom,  jak je těžké přežít svou vlastní smrt.  Ale také o tom, že nic není nemožné a že i ten nejtmavší tunel má svůj konec. O víře, osudu a vděčnosti. 

Když při mně stál III.

Ta smrt byla blažená. Sen každého z nás. Jen usnout a už se nikdy neprobudit. Bez bolesti,bez utrpení. Byla jsem klidná. Smrti jsem se nebála. Vždycky ve mně konečnost života vzbuzovala spíše uklidnění. Věřila jsem přesvědčení, že to je správné. Pomalu a v klidu jsem zapíjela jeden prášek za druhým. Lehla jsem si do postele. Bylo mi tak lehce. Cítila jsem úlevu. Už se nemusím bát. Už není třeba bojovat.  A pak jsem usnula. Čekajíc na smrt.

Konec.

Je těžké psát o tom, že jste se rozhodli zabít. Je těžké odhadnout hranice. Kolik informací lidé dokážou snést a kolik už je příliš? Spousta lidí sebevraždu odsuzuje. I já taková byla. Nechápala jsem, jak někdo může dobrovolně ukončit svůj život. Přišlo mi to tak zlé a nezodpovědné vůči ostatním. Nikdy by mě nenapadlo, že i já jednou budu stát před tímto rozhodnutím. Že zapomenu na to, jak se asi budou cítit ostatní. Že nebudu přemýšlet o tom, zda je to správné či ne. Že uvěřím tomu, že má existence stejně nikomu neprospívá. Mohla bych se držet zpátky. Ale cítím, že musím psát dál. Tohle je můj životní příběh.

Bylo to stejně, jako když jdete večer spát. Žádné světlo na konci tunelu. Žádný rozdíl oproti běžné tmě. Probudila jsem se na oddělení Jednotky intenzivní péče v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Má první vzpomínka je několik doktoru nade mnou a zmatek ve mně. Nechápala jsem, kde se nacházím. Nechápala jsem, proč nemám na pokoji žádné spolubydlící. A pak to přišlo. Nekonečné otázky od doktorů, proč jsem to udělala. Jak na svůj čin pohlížím a zda se mi chce dál žít. Jak asi odpovědět, když ještě včera jste byli rozhodnutí, že už tu nikdy nechcete být. Že už nechcete dýchat. Jenže já jsem náhle měla dobrou náladu. Vlastně jsem nechápala proč přesně jsem to udělala. Tvrdila jsem, že chci dál žít a že to byl jen zkrat.

Deprese je zbabělá. Vzala nohy na ramena a byla náhle pryč. Proč jsem najednou cítila tak velkou úlevu? Snad že jsem byla v bezpečí? Snad proto, že se mi to nakonec nepovedlo? Nebo to byla už tehdy mánie? Náhle jsem cítila nával energie, byla jsem euforicky natěšená na život a plánovala si, jak opět v pondělí nastoupím do práce.

Na Jednotce intenzivní péče jsem strávila necelé dva dny. Poté jsem byla povinně převezena na uzavřené oddělení psychiatrie. Byla jsem zvědavá. Jaké lidi tam asi potkám?

Čekala jsem to nejhorší. O to příjemnější bylo, že se nic hrozného nekonalo. Normální lidé. Někteří smutní, jiní veselí, staří, mladí…prostě mix jakéhosi vzorku z ulice.

Na psychiatrii mi spolupacienti říkali, že nechápou, proč jsem tady, když se pořád usmívám. Věřila jsem, že půjdu brzy domů. Jenže ne nadarmo se říká, že nic netrvá věčně. A tak i má euforie měla svůj konec.

Po pár dnech se úzkost začala vracet. Vše bylo zpět. Bylo mi zle. Bylo to jako by vás někdo obvázal silným provazem. Měla jsem stažený žaludek, špatně se mi dýchalo. Zpět bylo pusto v hlavě. Paměť selhávala, city chyběly. Už jsem nevěděla, zda to, co se děje, je reálné nebo zda si to vymýšlím. Ptala jsem se sama sebe, zda je mi opravdu tak zle, nebo se mi to celé už jen zdá. Doteď si pamatuji, jak jsem to jednoho večera už nemohla vydržet.

Nemohla jsem to vydržet ve svém těle.

Spolupacienti mě přemlouvali, ať si s nimi zahraju karty nebo Scrabble. Nešlo to. Nechápala jsem pravidla. Nemohla jsem vydržet u ničeho, ani u omalovánek. Mé kresby byly strašidelné. Šla z nich cítit bezmoc. Sestřička mi zavolala pana doktora. Tehdy sloužil vedoucí lékař. Vím, jak jsem mu vykládala, že já zkrátka do tohoto světa nepatřím. O tom, jsem byla přesvědčena. A on mě tehdy ujistil slovy. „To tu slyším často“. Mám vydržet nebo mě mohou nabídnou elektrokonvulzivní terapii.

Elektrošoky?

To je snad metoda někdy ze středověku ne? Dělá si ze mě legraci? Ne nedělal. Padla jsem na kolena a nemohla se zvednout. Zdá se to nepochopitelné. Celé mi to přišlo až příliš drastické. Tuto myšlenku jsem zpočátku zcela odmítala. Bála jsem se. Rodina mě však přesvědčovala, ať do toho jdu. Což mi přišlo ještě více banální.

Svět je občas vážně vypočítavý. Téměř po dvou měsících bez jediného zlepšení se už situace nedala vydržet.  Podala bych ruku komukoliv, kdo by v tu chvíli nabízel nějakou pomoc. Také jsem viděla, jaké zázraky elektrokonvulzivní terapie dokázala u mé spolupacientky a tak jsem kývla a řekla jsem rozhodné ano. Chci to zkusit také.

Podstoupila jsem celkem devět elektrokonvulzivních terapií.

Stav se zlepšil, deprese odešla a já byla po nějaké době, zhruba dalších dvou až třech týdnů, propuštěna.

Rychle jsem pospíchala do práce, a ještě v den propuštění jsem měla sraz se svým nadřízeným. Chtěla jsem se co nejdříve vrátit do normálního života a na tuto etapu zapomenout. Ten mi však oznámil, že si nemohou dovolit co půl roku moje dvouměsíční výpadky a že jsem propuštěna. Nechápala jsem to. Jak se to mohlo stát? Znovu jsem padla. Jen těžko jsem rozdýchávala takovou ránu.

Rozbrečela jsem se. Načež odvětil,
že si myslel, že už jsem vyléčená.

Jelikož jsem člověk, co všechno dělá srdcem a svou práci miloval, totálně to mou tehdy jemnou a sotva slaboučce zalepenou duši, pošramotilo. Ještě ten večer jsem se pro jistotu dobrovolně vrátila zpět do Ústřední vojenské nemocnice, jelikož jsem cítila, že do toho opět padám. Že mě znovu začíná objímat mně již důvěrně známá žena v černém plášti.

V nemocnici jsem si pobyla znovu asi zhruba čtrnáct dní, kdy po nějaké době, kdy jsem se cítila docela dobře, jsem podepsala revers. Přišlo mi, že nemocnice mi už nemá co více dát, a že se mohu léčit v klidu a pohodlí domova.

Nebyl to dobrý tah.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

11.04.2018 16:17:28Magdalene
Popis maniodepresivní psychózy

Maniodepresivní psychóza je charakterizována jako závažné duševní onemocnění, při kterém dochází k periodickým změnám nálady, vitality, psychických funkcí a celkového normálního fungování organismu.

Tyto změny se střídají po tzv. cyklech. Při bipolární afektivní poruše se objevují čtyři různé druhy období, které jsou rozděleny dle typů a intenzity příznaků. Jedná se o období hypomanické (mírná forma, „hypo“ pochází z řečtiny a vyjadřuje předponu „pod“), manické, depresivní a smíšené.

Touto duševní chorobou trpí přibližně 1% dospělých lidí. Tomuto onemocnění mohou předcházet varovné signály, ale není to vždy pravidlem. První známky onemocnění se mohou objevit už v období puberty nebo v období rané dospělosti.

Rizikové faktory maniodepresivní psychózy

Maniodepresivní psychóza patří mezi psychické poruchy, u kterých je obecně známo, že jejich výskyt v rodině může být dědičný, a tudíž, že je vázaný na geny. Avšak je nutné si uvědomit, že člověk dědí pouze vlohy (predispozice) k určitému onemocnění a nedědí onemocnění samotné. Riziko se zvyšuje s bližším příbuzenským vztahem. Riziko také roste s vyšším počtem příbuzných, kteří trpí bipolární afektivní poruchou nebo depresemi.

Dalšími faktory, které mohou podnítit vznik maniodepresivní psychózy, jsou například silné emoce (úlek, děs, smutek, duševní útrapy, strach atd.), fyzické a psychické vyčerpání nebo dokonce roční období.

Prevence maniodepresivní psychózy

Toto onemocnění spadá pod psychické poruchy, kterým bohužel nelze nikterak zabránit, protože jsou většinou vázány na dědičný přenos (rozumějte přenos vloh k této chorobě).

Ku prospěchu vám může být zdravý životní styl, dostatek fyzické aktivity, vyhýbání se stresovým a psychicky náročným situacím a faktorům, pravidelný a dostatečný spánkový režim a zamezení konzumace alkoholu a jiných psychoaktivních látek (např. marihuana, LSD, kokain, pervitin apod.).

Příznaky a projevy maniodepresivní psychózy

Nyní je na místě popsat jednotlivá období bipolární afektivní poruchy a jejich příznaky.

Vyskytuje-li se člověk v hypomanickém období, má chronicky nadnesenou a dobrou náladu, nadměrné množství energie, zvýšenou psychickou i fyzickou aktivitu a obecně se cítí být v dobré kondici. Postižený je velice hovorný a snadno navazuje kontakty s ostatními, komunikuje bez jakýchkoliv zábran, je bezprostřední a nenucený.

Toto období zvýšené aktivity se může odrážet i v pacientově sexuálním životě, kdy může docházet k povrchnímu a lehkomyslnému navazování známostí a častému střídání partnerů.

Tyto známky se projevují i u pacientů, kteří jsou jinak ostýchaví, stydliví a zdrženliví. Osoba postižená tímto duševním onemocněním nepociťuje v tomto období potřebu spánku a stav ospalosti. K odpočinku této osobě stačí pouhá chvíle, po které se cítí naprosto odpočatá a plná energie, další polehávání a pospávání v posteli bere jako naprosto ztrátovou záležitost.

Začátek tohoto období přichází celkem náhle bez jakýchkoliv varovných signálů a je pacientem většinou dobře snášen. Protože v této době pacient nepociťuje žádné známky onemocnění, necítí se mizerně a není nikterak chorobou omezen, často přestane užívat léky a navštěvovat svého lékaře.

Manickou fázi lze charakterizovat jako období nepřiměřeně dobré nálady a markantně zvýšené aktivity. Nemocný se cítí být naprosto nejsilnější ve všech směrech, neporazitelný a nedostižitelný. Všechno kolem se mu zdá nesmírně jednoduché a snadné a neexistuje nic, co by se nedalo vyřešit.

Na mysl mu vytanou všemožné nápady, které okolí není schopno ani sledovat, natož je pochopit. S narůstajícími nápady, tempem a aktivitou člověk nechce ztrácet čas s názory ostatních a do svého projevu si nenechá vůbec zasahovat. Pakliže je někým přerušen, stoupne jeho podráždění a sebemenší podnět roznítí jeho agresivitu a člověk může jednat nepřiměřeně, zuřivě a nebezpečně.

Jindy zas pacient může překypovat žoviálností, kdy vypráví různé vtipy, často s vulgárním nebo sexuálním podtextem i ve společensky nepřijatelných situacích. Díky těmto příznakům pacient často není schopen souvisle mluvit, jeho vyjadřování nemá ani hlavu a ani patu, jeho projev je nesrozumitelný a překotný.

Postižený člověk není schopen jakéhokoliv soustředění, což se může navenek projevovat značnou roztržitostí. Člověk trpící tímto onemocněním často postrádá racionální myšlení i uvažování a má nadměrné sebevědomí, které se navenek projevuje přehnaným zveličováním svých schopností, znalostí nebo majetku a megalomanskými myšlenkami.

Pacient postrádá jakékoliv sociální zábrany, což dává najevo nezodpovědným, neadekvátním, nedbalým až riskantním chováním, kterými ohrožuje nejenom sebe, ale také své okolí. Své nápady a myšlenky okamžitě realizuje, aniž by si uvědomil jejich dopad a následky v osobní, společenské i finanční sféře. Pro příklad můžeme uvést časté nadměrné utrácení, kdy pacient skupuje všechny možné nepotřebné a zbytečné předměty, nebo kdy uzavírá naprosto nevýhodné ba dokonce podvodné smlouvy.

Vážné následky s sebou přináší i tzv. mánie s psychotickými příznaky, kdy se u pacienta objevují bludy a halucinace. U těchto osob se často vyskytují velikášské bludy, při kterých je pacient chorobně přesvědčen o své důležitosti a dokonalosti.

Megalomanické bludy mohou zasáhnout psychickou stránku, což se projevuje např. pacientovým tvrzením, že vystudoval všechny vysoké školy světa a že ovládá všechny světové jazyky, i fyzickou stránku osobnosti. Pacient si například myslí, že je nejsilnější na světě, že je nesmrtelný a že nikdy nemůže podlehnout žádné chorobě.

Mezi další psychotické příznaky řadíme i tzv. paranoiditu, která je typická neúnosnou vztahovačností, podezíravostí a kontrolovatelnými chorobnými myšlenkami.

Deprese jsou dalším obdobím, které je opakem manických stavů. Tento stav je charakteristický poklesem nálady, snížením energie a životní a psychické aktivity. Pacient v tomto období vypadá smutně, unaveně, ztrápeně a ustrašeně, což se projevuje v jejich mimice, gestikulaci či držení těla.

Tito lidé se často vyhýbají společnosti, jsou málomluvní a své pocity a myšlenky raději před světem skrývají. Často dochází k úplné rezignaci, kdy člověk ztratí jakýkoliv zájem, aktivitu a iniciativu. Jakékoliv úkoly a překážky, které dříve pacient hravě zvládal, jsou teď pro něj nedosažitelné a nepřekonatelné.

Lidé v této fázi onemocnění nejsou schopni pociťovat radost, svět kolem vidí pouze v negativních barvách, nedokážou se plně koncentrovat, ztrácí veškerý zájem o své koníčky, rodinu a přátele. Nemocný se cítí neustále ospale a dokáže ho unavit i sebemenší činnost nebo námaha. U těchto osob dochází i k poklesu vlastního sebevědomí a sebedůvěry a jakýkoliv neúspěch nebo selhání přičítají vlastní neschopnosti a nemožnosti.

S nízkým sebevědomím se dále dostavují i pocity bezcennosti, viny a výčitky svědomí. Nezřídka si pacient pohrává i s myšlenkou na sebevraždu.

Depresivní stavy jsou také doprovázeny tzv. tělesnými příznaky, např. úbytek hmotnosti, poruchy spánku, ztráta sexuálního apetitu atd.

Stav, který je charakteristický výše uvedenými příznaky a nelze jej jednoznačně zařadit do určité kategorie, je stav smíšený.

Osoby trpící maniodepresivní psychózou se od sebe liší druhem období, kterým v dané době trpí i frekvenci, se kterou se jednotlivá období objevují. U některých lidí se manické a depresivní období projevuje se stejnou frekvencí, u jiných se častěji projevují depresivní stavy a naopak.

Pacienti trpící bipolární afektivní poruchou během prvních deseti let prožijí zhruba čtyři výše uvedená období. Ženy častěji zažívají depresivní stavy, zatímco muži trpí manickými epizodami.

Jednotlivá období mohou trvat dny, dokonce až roky. V některých případech může dojít mezi jednotlivými obdobími i k úplnému zotavení, po kterém se nemusí po několik let objevit jakékoliv příznaky maniodepresivní psychózy. Jiní pacienti však mohou i nadále trpět depresemi nebo výkyvy nálady.

Bipolární afektivní porucha se převážně objevuje v pubertálním období nebo v období rané dospělosti. Může se však začít projevovat již v dětském věku nebo naopak až kolem padesátého roku života. Jestliže osoba starší padesáti let trpí manickou fází poprvé nemusí se jednat vždy o maniodepresivní psychózu, ale na vině může být i konzumace nadměrného množství alkoholu nebo užívání různých léků.

Léčba maniodepresivní psychózy

Aby se pacientův stav zlepšil je nutné, aby byla léčba zahájena včas a aby byla správně nasměrována. Jestliže dojde k zanedbání léčby, neužívání léků, úplné ignoraci atd. může to mít negativní vliv na pacientův duševní stav. Jednak se tento vliv může promítnout na pacientově zdravotním stavu a jednak se může zvýšit riziko pokusu o sebevraždu, které je ke všemu v prvních letech tohoto onemocnění velice vysoké. Toto tvrzení lze doložit faktem, že jeden z pěti jedinců postižených maniodepresivní psychózou během této nemoci spáchá sebevraždu.

Může dokonce dojít i k tomu, že se onemocnění stane chronickým, to znamená, že se pacient příznaků bipolární afektivní poruchy již nikdy nezbaví.

Někteří lidé mohou trpět častějším střídáním jednotlivých fází, což značně ztěžuje léčbu, protože každá proběhlá fáze může s sebou přinést další komplikace. Tomuto stavu se říká rozněcování. Léčba si klade za cíl počet těchto fází co nejvíce snížit.

Při léčbě maniodepresivní psychózy se doporučují hlavní tři medikamenty. Jedná se o tzv. antidepresiva, antipsychotika a stabilizátory nálady. Pacientovi mohou být předepsány i léky, které mají pomocné účinky např. při nespavosti, úzkosti, neklidu atd.

Antidepresivy se léčí příznaky deprese. U maniodepresivní psychózy se musí antidepresiva užívat v kombinaci se stabilizátory nálady. Pokud jsou antidepresiva užívaná bez zmíněných stabilizátorů, může tento problém u nemocných postižených bipolární afektivní poruchou vyústit ve vyvolání manických fází. Farmakologický trh nabízí různé druhy antidepresiv s rozdílnými chemickými mechanismy i vedlejšími účinky.

Další léky, které jsou při léčbě užívány jsou antipsychotika, jež mají stabilizační účinky na pacientův duševní stav.

Stabilizátory nálady, tzv. tymoprofylaktika, jsou užívána k udržení nálady v mezích normy. Jsou podávány při tzv. tymoprofylaxi, stabilizaci nálady, při které dochází k preventivnímu užívání těchto léků, aby se zabránilo patologickým výkyvům nálady. Nálada může být plně stabilizována až po několika týdnech.

Účinnou metodou při léčbě maniodepresivní psychózy je také psychoterapie a tzv. fototerapie (aplikace světla).

Dále se při léčbě tohoto duševního onemocnění užívá, veřejností často neprávem negativně označovaná, elektrokonvulsivní terapie. Jedná se o nejrychleji a nejefektivněji účinkující metodu, která zachránila již mnoho životů pacientům, kteří trpěli těžkými depresemi nebo manickými stavy.

Dosud nebyla vynalezena žádná jiná léčebná metoda, která by účinky elektrokonvulsivní terapie překonala. Používá se jen v těch nejtěžších případech maniodepresivní psychózy, např. při velmi těžkých depresích, u pacientů se sebevražednými sklony nebo u pacientů, u kterých se duševní stav navzdory léčbě nezlepšuje a již dlouho trpí neúnosnými symptomy této choroby.

Pacient si samotnou terapii nepamatuje a nepociťuje žádnou bolest, poněvadž je před výkonem uspán. V některých případech s sebou přináší i negativní vedlejší účinky, např. v podobě přechodnému narušení paměti, která se však během několika měsíců zase zotaví.

Jak si mohu pomoci sám

Při onemocnění maniodepresivní psychózou byste se měli vy a vaše rodina snažit dozvědět se co nejvíce o tomto onemocnění a jeho léčbě. Čtěte knihu zabývající se touto problematikou, navštěvujte a bavte se se svým lékařem nebo terapeutem.

Dodržujte pravidelný spánkový režim. Zvykněte si chodit večer spát zhruba ve stejný čas i ráno ve stejnou dobu vstávat. Různé studie prokázaly, že nepravidelný a narušený spánkový režim může způsobit poruchy nálady. Jestliže se chystáte vycestovat do ciziny, ve které platí rozdílné časové pásmo, domluvte se již předem se svým lékařem.

Kromě spánkového režimu udržujte v pravidelném chodu i svůj denní režim. Činnosti si plánujte, neleňte, ale zároveň se také nepřepínejte.

V průběhu onemocnění nekonzumujte alkohol a jiné psychoaktivní látky, např. marihuanu, pervitin, kokain, LSD atd. Alkohol a drogy mohou negativně ovlivnit dosavadní účinnost psychofarmako­logické léčby, narušit spánkový režim a mohou zvýšit výkyvy nálady.

Taktéž si dejte pozor na konzumaci kofeinu a některých volně dostupných léků proti alergiím, nachlazení a bolesti, poněvadž i malé množství látek vyskytujících se v těchto lécích mohou negativně ovlivnit spánek a náladu nebo mohou reagovat s vašimi předepsanými léky.

Přijměte podporu a pomoc od vaší rodiny nebo přátel. Ku prospěchu vám může být i společná rodinná terapie nebo návštěva podpůrné psychoterapeutické skupiny.

Pokuste se co nejvíce vyhýbat stresu a psychickému náporu, a to nejvíce v zaměstnání. Zkuste si přizpůsobit pracovní dobu tak, abyste se vždy dostali včas do postele a řádně si odpočinuli. V každém případě se vyhněte směnnému provozu. Pokud nejste kvůli bipolární afektivní poruše vůbec schopni pracovat, poraďte se se svým lékařem, zda se zaměstnáním zcela skoncovat nebo si jen vzít pár dní volna.

Naučte se rozpoznávat tzv. časné varovné signály, které přichází s dalšími fázemi maniodepresivní psychózy. Každý jedinec má takovéto varovné signály rozdílné a čím dříve je rozpozná, tím dříve mu může být poskytnuta pomoc. Tyto signály mohou být zastoupeny např. změnou nálady, spánku, sebedůvěry, aktivity, koncentrace, sexuálního zájmu, náhlým optimismem nebo naopak myšlenkami na sebevraždu, ztrátou vlastního úsudku a dokonce i změnou účesu nebo stylem oblékání.

Pokud máte pochybnosti a myslíte si, že léčba správně nezabírá a že trpíte spíše různými vedlejšími účinky, neostýchejte se a poraďte se se svým ošetřujícím lékařem. V žádném případě sami léky nevysazujte ani si neupravujte jejich dávkování.

11.04.2018 16:00:56Magdalene

O mazání byl pouze můj názor, může to ovlivnit nemocné lidi. Tvá a adminova  věc. Z psychiatrického hlediska je to, co píšeš, nemožné. A pokud si myslíš, že psychicky nemocný člověk, může napsat vše, a všichni tomu budou věřit, protože tím neprošli, tak to nefunguje. 

​Kdo to čte, každému musí být jasné, jak je Tvůj stav nemoci těžký. Objímá Tě žena v černém plášti, přemýšlíš , čím nebo jak spáchat sebevraždu, pak se o ni dvakrát pokusíš, a další aspekty ukazují, že jsi těžce psychicky nemocný člověk, pohybující se na veřejnosti. I diagnoza tomu odpovídá. Proto nevěřím, že tuto diagnozu máš .  Vážně uvažuji, upozornit na Tvou osobu někoho kompetentního. Jelikož jestli je to vše pravda , neexistuje, abys chodila na veřejnost. Jsi nemocná, a můžeš ublížit i někomu jinému. Tohle opravdu není legrace. Nikdo neví, jaké léky bereš, a jestli vůbec bereš léky.

Rozbrečela jsem se. Načež odvětil,že si myslel, že už jsem vyléčená.

Tahle nemoc je nevyléčitelná, dá se pouze utlumit léky. 

V  Ústřední vojenské nemocnice, jsi byla také nejednou hospitalizována, to znamená, že  tohle onemocnění je u Tebe  chronické, už proto nemůžu uvěřit, ničemu, co píšeš. 

 

 

 

 

11.04.2018 14:46:26Omněněmě

Domýšlíš si. Jak můžeš tvrdit, že jsem nebyla na neschopence? Nic takového jsem nenapsala. Jistě, že byla. Přesto mi toto zaměstnavatel řekl v době pracovní neschopnosti a propustil samozřejmě až po skončení nemocenské. 

Jak to myslíš běhat s takovou diagnózou? Vše se vyvíjelo postupně v té době, kdy je text psaný se lékaři domnívali, že trpím peridodickou depresivní poruchou. Pravá mánie přišla až o o půl roku později. 

Nevím, proč bych na Tvou žádost měla něco mazat. Ať pousoudí administrátor, zda je to hodno smazání. 

11.04.2018 13:58:22Magdalene

Vůbec jsem Tě neurážela. S Tvou nemocí to nemá nic společné. Psala jsem kritiku pouze na Tvou knihu. Netahej do toho osobní pocity, stále se bavíme o knize. Já Tě nevyšetřovala , neznám Tvůj zdravotní stav a proto nemůžu posuzovat Tvou nemoc. Reaguji pouze na Tvé psaní. 

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Jedna věc je, co říká zákon, druhá věc je co dělá zaměstnavatel. Promiň, ale trochu mi přijde, že žiješ mimo realitu... -

Já žiji mimo realitu? Co tím chceš říct? Že zaměstnavatelé jsou nadřazení zákonu a můžou si dělat co chtějí? Ani tady jsi mě nepřesvědčila. Uvědom si, žes neležela doma s rýmou, ale s těžkou nemocí a to dlouhodobě. Proč jsi nebyla na neschopence, když trpíš těžkou psychozou? To chceš říct, že naše zdravotnictví nechává člověka, který trpí těžkou duševní nemocí lítat po světě bez nemocenské, zavírá ho na psych. uzavřené oddělení s diagnozou - maniodepresivní  psychóza a pak ho nechá v klidu odejít domů? A kdo platil ten pobyt na psychiatrii, když jsi neměla nemocenskou? Ty jsi neuváděla do papíru, že jsi pracující? Tvůj šéf si dovolil takto nemocného člověka v době jeho nemoci propustit? Vše si naprosto odporuje, nepřesvědčila jsi mě a doporučuji opět vše smazat. 

Nevyšetřoval Tě pouze jeden lékař, vyšetřovalo Tě více odborníků ( dávali Ti elektrošoky,)  proto není možné, aby Tě nechali běhat s takovou diagnozou. 

 

​Trpíš maniodepresivní  psychózou? To je těžké duševní onemocnění, ( deprese , mánie).  V jedné kapitole píšeš, že tě poslali z nemocnice domů, nic nenašli, a pak taková diagnoza? To je přesně to, co jsem Ti psala nahoře. Je třeba si vybrat správnou diagnozu, dříve než začneš psát. 

​Odpovídám pouze na Tvé psaní, aby sis to nepopletla, že Tě urážím nebo urážím Tvou nemoc. V žádném případě. Proto se ani nemám zaco omlouvat. Pokud to nesmažeš, letmo to budu hlídat, jelikož je to aspon z mé strany zavádějící a možná i pro někoho nebezpečný text. 

 

11.04.2018 13:23:50Omněněmě

Pleteš se a moc. Pokud by to nebylo identické, nikdy bych toto nenapsala. Zajímalo by mě kolikrát si sama na té psychiatrii ležela, že to všechno tak dobře víš. Ona cesta k určení diagnózy je někdy docela trnitá. A příběh není u konce. K tvé otázce. Trpím maniodepresivní  psychózou.

Jedna věc je co říká zákon, druhá věc je co dělá zaměstnavatel. Promiň, ale trochu mi přijde, že žiješ mimo realitu...

Je viděť, že moc pozorně nečteš. Nevadí mi to, sama píšeš že jsi četla letmo.Kdybys četla pozorně, tak z příběhu pochopíš, že jsem se otrávila léky, což je bráno jako pokus o sebevraždu. Proto jsem byla  převezena na uzavřené oddělení. A jak jistě víš, při maniodepresivní psychoze se stavy střídají a také to v ději popisuji, že deprese vzala nohy na ramena. Tak proč bych si nemohla klást otázky?

O sebevraždu jsem se pokusila dvakrát. A to jednou i dost závažným způsobem. Že mi nevěříš je tvoje věc. Sama vím nejlíp, jak vše bylo. 

Teď jsi zase rozesmála ty mě. S větou, že pokud jsi na uzavřeném oddělení, automaticky ti dají důchod. Možná tobě. Mě řekli, že jsem mladá a vzdělaná a byla by škoda, kdybych nepracovala. Víc je moc nezajímalo. 

A jaká reakce po práškách byla? Nechtěla jsem tě více hnusit, ale když se ptáš. Překvapivě jsem hodně, hodně zvracela. 

Pokud se ti to nelíbí, tak to dál nečti. Ale laskavě mě neurážej. 

 

11.04.2018 12:45:31Magdalene

Přečetla jsem si letmo tři díly. Tvé pocity na mě působí, že se pohybuješ mezi lehkou oligofrenii a těžkou schyzoidní psychopatii. Mezi těma dvěma diagnozama je dost velký rozdíl. Mám pocit, že své stavy v příběhu hodně a to hodně zveličuješ. Býváš ponořena nadměrnou obráceností do vlastního světa a kontrastně přecházíš v běžný život.  Obecně se sice říká , ulevilo se mu a zase naopak - přitížilo. Ono to tak nějak bývá, ale v žádném případě ne, podle Tvé povídky. Víš jak dlouho trvá, než někoho pustí ven z uzavřeného oddělení? Jaký složitý proces a vyšetření tomu předchází? Obzvláště u lidí, kteří se neustále chtějí sebevraždit nebo by mohli ohrozit okolí. 

Chápu Tě, chtěla jsi napsat knihu, některé lidi jsi utáhla na vařené nudli, mě ne.  

Tvé stavy se pohybují mezi reaktivní depresi a maniodepresivní psychozy. Než jsi začala psát, měla sis vybrat formu nemoci, kterou nám tady budeš líčit.  Nikde jsem nenašla, čím vlastně trpíš. Neurozou, psychozou , psychopatii nebo Tě dali na uzavřené oddělení bez diagnozy? 

 

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Rychle jsem pospíchala do práce, a ještě v den propuštění jsem měla sraz se svým nadřízeným. Chtěla jsem se co nejdříve vrátit do normálního života a na tuto etapu zapomenout. Ten mi však oznámil, že si nemohou dovolit co půl roku moje dvouměsíční výpadky a že jsem propuštěna.

- Zákon říká: Nelze propustit ze zaměstnání v době nemoci.

​,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

 

Na Jednotce intenzivní péče jsem strávila necelé dva dny. Poté jsem byla povinně převezena na uzavřené oddělení psychiatrie. Ptám se, proč na uzavřené oddělení?  

- Povinně?  Léčila jsi se dobrovolně, pro okolí jsi nebyla nebezpečná. Nejříve si zjisti, jaké stavy jsou uzavírány na uzavřené oddělení. - Byla jsem zvědavá. Jaké lidi tam asi potkám? - To mě rozesmálo. Neustále jsi se chtěla sebevraždit, život Tě nezajímal, nechtěla jsi žít a pak napíšeš tuto větu a to zrovna v době, kdy u Tebe převládala těžká deprese na uzavřeném oddělení.  

 

Pokud bych to měla uzavřít. Můj názor je, nevěřím v tvou nemoc, je vylíčená s nadsázkou, nedůvěryhodně. Pokud bys opravdu byla takto nemocná, tu sebevraždu bys spáchala nebo se o ni pokusila. A ne stále se pohybovala na hranici - mám to udělat, nemám to udělat, mám to udělat....

 

Člověk, který chtěl aspon jednou spáchat sebevraždu a dostane se na psych. uzavřené oddělení, dostane invalidní důchod a tito lidé už jej většinou pobírají navždy a musí brát léky. 

 

Ta smrt byla blažená. Sen každého z nás. Jen usnout a už se nikdy neprobudit. Bez bolesti,bez utrpení. Byla jsem klidná. Smrti jsem se nebála. Vždycky ve mně konečnost života vzbuzovala spíše uklidnění. Věřila jsem přesvědčení, že to je správné. Pomalu a v klidu jsem zapíjela jeden prášek za druhým. Lehla jsem si do postele. Bylo mi tak lehce. Cítila jsem úlevu. Už se nemusím bát. Už není třeba bojovat.  A pak jsem usnula. Čekajíc na smrt.

​- A aká byla reakce po spolykáni tolika prášků? To jsi jedla vitamín C?

 

Doporučuji vše smazat. Toto nikomu nepomůže, ba naopak, opravdu nemocnému člověku může uškodit.

Našlo by se tam mnoho  nesrovnalostí, ale pro mě už není důležité je vypisovat. Hnusí se mi to nadále číst, když jsem si jistá, že to není identitické. 

 

 

 

 

 

 

09.04.2018 07:20:38mND

Je dobře že to píšeš, sama si tím moc pomáháš. Pokud by ale Tvoje tužba byla poučit nebo varovat, nevyjde to. Je jiná doba, informace lidé nepřijímají, musíme jim je do hlav natlačit přes jejich „slabá místa“. Sex, drogy, RnR atd. Ale to nejspíš moc dobře víš. Stejně jako to, že když nad tím zvítězíš, můžeš se díky zkušenostem z nezměrného utrpení stát člověkem mimořádně kvalitním a užitečným. Já si myslím, že kdo umí takhle pevně psát, dokáže to. Hezký den.

 

(Nezlob se, ale cítím ještě potřebu doznat, že jsem to takřka nečetl. Nezlob se prosím, obsah textu někteří dokáží vytěžit i zběžným náhledem, protože... však ty víš (ale zlobit by jsi se přeci jen mohla;))


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.