DO OČÍ ... (pokračování)

~~
Podzim

(na motivy staré čínské básně)

Podzimní listí do větru padá

Utkáváš rubáš podzimní růži

Vydáš se na cestu

Dalekou cestu

Cestu

co nekončí

Cestu co neustává

Vydáš se na cestu

od města k městu

Tam potkáš lidi

co jinde nepotkáš  …

 

 

 

 

 

 

Nikdy jsem tam nebyl

 

Zvedám ruce k závojům vypůjčených hvězd

Rozhlížím se po údolí ohňů

Pokládám  bodláky

do klínů milosrdných samaritánek

Lidé v maskách

se chystají snít

prastarý sen o probouzení

Jsem cizinec

Zabil jsem pro kapku vody

Co moje matka?

Nevím …

Prosím?

Ne!

Tam jsem nikdy nebyl …

 

 

 

 

Hlavy

 (Briser ton tete … )

Až uvidíš hlavu

s očima od trávy

Vezmi kámen

Až uvidíš hlavu

s azurovým mozkem

Vezmi kámen

Až uvidíš hlavu

s očima z marmelády

Vezmi kámen

Až uvidíš hlavu

s modravými rty

Vezmi kámen

Rozbij tu hlavu

Až uvidíš hlavu

s vlastníma očima

To nebude nic

Jen celkem všední umírání hlav

Vezmi kámen

Rozbij tu hlavu

 

U kašny

 

Tisknu tě u kašny

Bdělé oči jablek

Tisknu tě u kašny

Nohy pod fialovou sukní

Tisknu tě u kašny

Drtím tě

Spaluji

Zvětralý kámen sladkoticha

Vodotrysk tryskohlavý

Tisknu tě u kašny

ze zvětralých kamenů

 

 

 

 

 

Nikomu nic

Nikomu nic

A ani teď

Zeleň

Žluč

Karmín

Hněď

Nikomu nic

 

Bezradní svůdci zeptají se tiše:

“Kdo jsi 

že nebojíš se vlhké zimy? ”

Ty jim neodpovíš

Ani omšelými rýmy

Ani hořkou čarou cigarety

která leptá noc

 

Volat o pomoc?

K čemu …

Na místo zlého činu

přece jako první přicházejí hyeny

a přilétají supi?!

 

Nikomu nic a ani kdysi

Podpisy na dopisy

Pokrývat paměť kaligramy

Ne!

Nejde o paměť

Jde o všechno!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Budeme …

… zpívat u politých stolů

Budeme žít

a pak klesnem spolu

do náruče dívky

             co kosu nosí

Budeme jednou

někdy

někde

čekat na otázku:

”Co bylo ve štěstí?”

Odpovíme pak biřicům noci:

“Ne tudy žádné nohy nešly …”

Budeme sedět podél cesty

Sešlí

Nebudem?

Budem!

Chceš - li

Pavučiny budou vroubit včerejšek

 

 

 

PO BOUŘI

 

Bouřka ztlumila palbu tympánů

Ulice zvlhla jako oči panny

Břízy přicházejí v zástupech

Kondolují loutkám knihkupců

oděným do květovaných kuten

E- maily císařů

        a dalších blaho-sklonných pápěr

Telefonní linky se  zauzlovávávávávají  …

 

Večírky u pekelného grilu

Pojídání masa ze šílených krav

Odb(p)orný servis

Šílenství Nových zpráv

Obludný byznys krys

Netopýři pěšky putují

k dálnicím do Provence ...

 

 

 

KDYŽ …

… naposled jsem marně spěchal

a chodil  pak po prázdném nástupišti

(v té chvíli nezbývalo žádné příští)

slyšel jsem tvá slova:

“Neujelo ti těch vlaků nějak moc ?!”

Když ujel první

říkal jsem si:

“Žádný další vlak mi ujet nesmí”

Když jsem zíral na červená zadní světla

druhého

a  pak čekal na třetí

znělo mi jen v hlavě:

“Incensis pater quantum …”

Dnes už ty vlaky nepočítám

Toho červnového večera

(bylo myslím třiadvacátého)

jsem dokouřil darované´doutníky

a zbytek noci prochodil

ulicemi Malé  Strany a Smíchova

V Kinské zahradě

v  místech

kde jsem se jednou vznášel

jako můra nad propastí

vlály závoje světel svatojánků

Ve čtyři ráno

jsem si pod Petřínem

připil se sochou stojící  uprostřed kašny

frankovkou přímo z láhve

To bylo tehdy

když naposled jsem marně spěchal

 

 

 

 

 

 

 

 

 

SVOU MANDOLÍNU …

 

…  naladil jsem možná nejpřesněji

a potom drnkal

na ty polonaladěné struny

Znělo z nich cvrlikání cikád

Vonělo z nich víno

Zapálil jsem si

po dlouhé době

dýmku

Kouř kreslil na sklo okna

            RTG snímek  mojich plic

(V těch chvílích umíral můj

            otec na rakovinu)

Mandolína bylo tvoje tělo

Víno bylo krev

A ty akordy?

Moře ...

 

 

 

ŠACHOVNICE

 

Polem táhnou stáda PĚŠCŮ

Káňata pomlouvají třešně

Mají prý plody bez pecek

KRÁL kouří cigaretu ve višňové špičce

a promlouvá k břízám

STŘELEC sedící na chrpě

naslouchá DÁMĚ s větrnými vlasy

V dálce se tyčí VĚŽE keltských hradišť

Cikády v obilí jsou černí JEZDCI

pádící naproti vstříc podzimu

 

 

 

 

 

 

KDO NAUČÍ PTÁKY ZPÍVAT ?

 

Vyhnali jsme ptáky z  polí

           luk

              a lesů

Krajina  poleprázdná

Krajina lesopustá

Krajina lesoprázdná

Krajina polepustá

Ptáci

osídlili parky vprostřed měst

              křoviny podél dálnic

              zarostlé zanedbané jabloňové sady

(Slavíci prý nejraději tlukou 

na rumištích

mezi ojetými plášti pneumatik …)

Mláďata naslouchají pláči motorů

dusotu klávesnic

předení tiskáren

střelbě a výbuchům z televizí

 

 

Jejich písněmi brzy budou znělky telefonů

(Jistý profesor  Švédské akademie

pokřtil svého zahradního špačka Nokia)

 

Kdo naučí  zase ptáky zpívat?

Kdo

naučí zpívat nás?!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

KASPAR  von KASPERL

(Pokus o životopis)

 

Zrodil se v komedii dell¨arte

V Lyonu ožil pod prsty Loutkáře

Řečnil a bavil

Kázal nesmysly

Svými

nesmyslnými smysly  chápal se současnosti

na jarmarcích i na barikádách

V  Plzni mu odhalili pamětní desku

když jeho místo po boku Spejbla

zaujal Hurvínek

nastal

definitivní  konec

Starých dobrých časů

 

Neděle u řeky

 

Brodít se vodou v zátočinách řeky času.

Hejna letošních rybek okusují oblázky porostlé šedavými řasami.

Prchat před bílými psy,rozhánějícími hejna kachen.

Po hladině plují kusy igelitu. Jako závoje utonulých Ofélií.

Smaragdové klenoty ledňáčků.

Vykotlaná vrba.

Ztracená pramice, zapletená do rákosí po včerejší povodni.

Psát verše do černého bloku a mlčet.

Mlčet,mlčet,mlčet …

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konverzace

 

      Nikdo déšť neudělá z ničeho. Ten večer taky nikdo nezmění. Prohýřili jsme noc a pak jsme o tom povídali rybám.

    V šedivých rukavicích mlhy jsme podepsali Savojský dokument.

  Před záblesky hrotů našich per rybky asi nikdy nepokleknou, ale také nikdy nepřestanou volat: “Nepiš o tom!  Nepiš o tom!”

Byla to hrozná konverzace. Hrozná jak prohlížení diorámat deště.

   Jednou zmoknout - bezdeští.  Podruhé zmoknout - neštěstí?

 Zmoknout potřetí to už je o debatu …

  Chvátáš nekonečně v podloubích.

  Ředitelky zámků na kopcích - ty dozorčí čisté rasy  anebo čistého třídního původu, teď zásobují úřední šimly kapitálu zbytečnými tiskopisy.

    Pegas, chcípajícího hlady, v okovech vede neviditelná ruka na jatka ...

 

 

 

 

---