Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Pozdni sber
datum / id15.04.2018 / 486947Vytisknout |
autorarkonar
kategorieÚvahy
zobrazeno71x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Pozdni sber
Jak jsem mohl byt k tem citlivym bytostem tak lhostejny !? Kazda bytost si zaslouzi cit neb miluje - trpi. Ma hloubku. Co propojuje vsechny uvahy v tom dlouhem textu je, jak rika Pjer, dialog nebo spise stav dialogu. Byla to stastna nahoda vedouci k osviceni. My vlastne nikdy nevedeme dialog, vedeme vetsinou monology. Bud jeden mluvi a druhy mlci nebo mluvi oba najednou nebo nemluvi vubec a treba i utoci. Kde konci dialog zacinaji predsudky, manipulace, ego a "mit", ale plati to i naopak. Z celeho textu je videt ze dialog je cil a smysl. V dialogu je hodne svobodne vule - rozhodnuti. Ale neni to vec co by sla, ci se mela uctivat, od toho je tu lez a to nemyslim negativne. Dialog ale neznamena jen vymenu slov, ale i ciste neverbalni naslouchani, ponor, rezonanci. Dialog vedeme zajiste i se sebou samym - je velice dulezity. Treba uvedomovat si odmitnuti vuci deni okolo, hnev, touhu byt sam apod. - to je stale dialog se sebou, jeste je to dialog pokud to alespon v sobe citime, ale pokud jsme k tomu, k sobe, lhostejni tak tam dialog konci. Casto vedeme dialog s lhostejnosti, zeny takto vidi muze a clovek Boha. Lhostejnost - tvrda zed pred nami, rozviji dialog ale nikam nevede stejne jako sexualita a posetilost. Neprekroci totiz prah smrti. Ne-ja. Fyzikalne by se dalo rici ze nevkroci do stavu pred narusenim supersymetrie. S tou stenou se musi umet domluvit. Ta stena jsou vsechny predsudky, jsou to smrti v nas. Za tou stenou neexistujeme, tam je nase smrt, a je to napr. pro daneho muze: zena, dite, slavista, homosexual, Nemec atd. Toto - predsudky, mame vsichni vuci sobe. Muzsky pohled se v dialogu odrazi v tom, ze dialog musi nekdo vest, tedy jedinci co nekym jsou, bez toho dialog nema smysl. Dialog je umet vuci entite co nas desi nejvice, uplne nejvice, zabiji nas, i ostre, do neexistence, tedy vuci ni umet vyjit a mluvit. Odvaha, prekonani strachu. Dialog vedou jiz velmi vyzrale bytosti. Jiz prekrocili vsechny predsudky, smrti. Dospeli tak maximalniho poznani, jednim z predsudku byl nevedecky pristup ke svetu. Tedy tato bytost se jiz spojila se svym ne-ja. Umi davat i kdyz nic uz nema. "Nemusi byt", je v lasce. Umi se i odevzdat a pritom zustat sama sebou, ale ne tvrdosijne, ale slabe, vzdalene, presto jiste. Az spojenim s ne-ja, umenim prekrocit nas prah, pochopime plne sebe a svuj smysl. A smysl zivota. Dialog je zaroven stav nejvyssi lasky. Buh je nejvyssim dialogem a spojenim maximalniho poznani a lasky. Dialogem se dostaneme k pravde. Dialog je smyslem zivota, i smrti. Pro dialog bych i umrel. Pritom to neni nic blyskaveho ci vzrusiveho nebo majestatniho, je to maximalne obycejne, ten rozhovor. Kdyby vam nekdo rekl ze nejvyssim smyslem je dialog bude se certit a pousmivat a rikat, ze je to nuda (neni to prave nic lhostejneho) a bude ho bolet, ze nejvyssi je to uplne obycejne, a o to jde. Kdyz prijdu z lesa do civilizace hned vnimam, ze zde se dialog nevede - budovy, hrany, dokonalost. Kontakt se sebou, kontakt s klickem stromu, s brizou... Casto se i o dialog snazime, ale na pozadi uvnitr je predsudek a snaha po ovladnuti druheho. Casto jsme my nebo protejsek zatvrdly ci posetily, i zde by mela byt snaha o dialog, napriklad ze sebe udelat toho, koho bodne, umet priznat svoji chybu, at si ulevi, tim se prostor vycisti, kdyz ani na toto nezareaguje, je bytost, ale uz velmi vystrasena a potrebuje samotu a dialog se smrtmi. Dialog totiz (i) velmi boli, proto jej odmitame. Pokud nekdo nevede dialog - nezabyvat se jim, nejsem spasitel, jsem jen clovek. Neni to ze bych nad "pokusenim", posetlosti, zvitezil, to nejde, jen drzet na uzde - v lhostejnosti. V posetilosti teprve vznika z bozstvi to, co iniciuje dialog - lhostejnost. Podobne intelektual vi ze dialogem se dospeje k pravde, ale on vede casto spise vnitrni (posetily) obsesivni monolog. Prozit. Praxe je prave dialog. Zivot. Zazit si to. Male dite je plne ve stavu dialogu, ktery se tu pracne utvari. Na konci jiz puvodni iniciujici bytosti mizi a zustava jiz pouhy dialog - produkt, Buh. Dialog sleduje smysl reci a nikoliv (jen) vztahy, neverbalnost. Dialog je, jak popisuje Pjer ci nekdo v knize, bytosti prichazeji do spolecneho prostoru, vymenuji si, a odchazi promenene, obohacene. Je tam prostupnost. Je to az ta posledni moznost komunikace neb dialog je "smrt". Dialog je pritomny a je o spontannosti. Zde na Zemi muze vycpet, proto jej predsudky vlastne zivi. Na dialog se vsak nema spechat, musime mit gral. Bez nej opet dialog nema smysl pak bychom my byli gral a vse a vedli monolog. Tento zaver o dialogu nemuze nahradit predchozi dlouhy text, v nem je iniciace a bez ni nema cely pribeh smysl. A jsou tam podstatne uvahy, z nichz bych zminil tu, ze onen svet je, ci ma svuj zaklad, fyzicky, v nasem nevedomi. Neb pod svicnem je nejvetsi tma. Odesláno ze zařízení Samsung
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.