asi

asi se mi zdají

sny

plující

barevní motýlci

když

pleskot křídel

bubnuje

o nahá kolena

asi

asi se do snů

propadám…

Narozeniny jsou v naší rodině událost.  Kupují se šílený dárky, peče maso, koláče a hoduje od brzkých ranních hodin. Tedy nevím, jak na to přišli mí milovaní, já bych raději vždycky narozky prospala.

Ondra měl v sobotu krásných sedm let, a protože všechno má, je kupování moje noční můra. Obíhám obchody, obracím v ruce každý možný dárek… na poslední chvíli zajíždíme se starším synem ještě na burzu. Tam se občas objeví poklady, které má malej nejraději. Sice už jsem přidala na ponorku s krmením pro rybičky, ale to bude spíš dárek pro tatínka. Ondru potěším jen něčím zvláštním, neokoukaným.

Konečně! Do očí mi padla vykládaná dýka. Na rukojeti hlava s otevřenou pusou. Vypadá docela strašidelně. Okolo jsou vyryté ornamenty a prapodivný písmo. Je pěkně těžká, přichycená do dřevěného rámu. Navrtáme mu ji nad psací stůl, až se bude mučit učením, aby měl čím potěšit svý oko.

Celou cestu vymýšlíme příběh. Každá takováhle věc musí mít přece příběh.

Honza ho obdarovává v pokoji, já sedím s mladými v kuchyni a čekám na svoji roli.
„Tak tady máš ode mě dárek, ale pozor, to není jen tak nějaká dýka.“
Ondra si ji prohlíží a ani nemukne.
„Jsem ji přivezl z daleký Indie a je kouzelná. Kdysi dávno s ní jeden maharádža pozabíjel zlý čarodějnice, kterých bylo v Indii strašně moc a škodily lidem. Od tý doby pokaždý, když se k dýce přiblíží nějaká ať už zlá nebo dobrá, to je jedno, začne koktat a nemůže čarovat. Podle toho poznáš, jestli je v domě. A bude tě chránit.“
Ondra pořád ani muk. Jen pokyvuje horlivě hlavou.
„Tak já si jdu dát něco dobrýho,“ nechává ho myšlenkám Honza a odchází k nám.

Docela dlouhou dobu se nic neděje, až jsem z toho nervózní. Asi si ji prohlíží a přemýšlí. Ááá, už je tady. Je kapku rozpačitej, pokukuje po mámě. V duchu se směju, Lucka nemá ani páru, Ondra může být klidnej. Nastává můj čas.

„Ty ty Lu lu lu cko máš  tu tu ro lá lá lá du do do brou,“ koktám.
Lucka se na mě nechápavě podívá. Musím přitvrdit. Honza si tiskne ruku na pusu, aby se nechechtal.
„Ta ta  ná ná ná plň je je m m m m ňam.“
„Jani je ti dobře?“ už se trošku děsí Lucka.

 
Ondra utíká do pokoje schovat dýku i s vykulenýma očima.  Maminka je v pořádku a u mě to předpokládal. Všechno je jak má být.
Konečně vypravujeme, co jsme na Ondru vymysleli.
„Ty vole, takhle mě vyděsit, já myslela, že máš infarkt,“ uleví si Lucka.

Do večera vyzkoušel Ondra všechny ženy, který vešly do baráku. Ani jedna nekoktla, to dá rozum. Nakonec si ji schoval pod polštář, co kdyby náhodou v noci, že jo?

Prostě mám tu čarodějnici ještě na pár chvil tutovou. A kdo myslíte, že řídil v akvárku ponorku a krmil dvě přeživší rybičky? No jasně, že táta se strejdou.