Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Léto rok 1968 II.
datum / id19.04.2018 / 487113Vytisknout |
autorMagdalene
kategoriePróza na pokračování
témaHumorné
upřesnění kategoriexxx
zobrazeno63x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Příběh pro velké děti a dospělé. Zatím nemá stálý název. Pokud objevíte jiné, než spisovné slovo (napr. děcka ), je to tím, že Marie je původem z Moravy a některá slova po ní pořevzali i členové rodiny. 

Léto rok 1968 II.

Maminko, vzpomínáš, jak jsi mi včera dala výprask?"

Synáčku můj, na to cos udělal, nejde zapomenout."

Ale nakonec jsem přece z toho tanku slezl."

No, ještě abys tam tak zůstal navždy! Pepíčku, já už tě znám, mne ničím nepřekvapíš, tak co potřebuješ?"

Maminko, prosím, kup mi želvičku."

Nechci doma žádné zvíře, jen binec to dělá!"

Prosím, taková želva je němá, chodí pomalu a nemusíš ji venčit, co kdybych chtěl náhodu pejska? To bys pak

měla starostí! Maminko, prosím, prosím, ani nebudeš vědět, že ji doma mám."

,Je pravda, že děti by měli mít nějaké to zvířátko a učit se mít zodpovědnost, když se budou muset o něj starat,‘

uvažovala v duchu Marie a pak se rozhodla.

Tak dobře, želvu ti koupím, ale kde?"

Já už vím kde, cvalík ze školy mi chce Žofku prodat. On má moc rád zvířata a doma nesmí nic mít."

Jmenuje se Žofka? To bylo jméno tvojí prababičky."

No vidíš mami jak to pasuje, ta želva patří k nám."

Dobře Pepíčku, později pro ni zajdeme."

Večer si Marie pochvalovala, jak dobře udělala, že mu to zvířátko dovolila. O Pepíčkovi a ani o želvě neslyšela,

tak byli po tichu.

 

Uběhl měsíc. Marie vytírala dětem v pokoji parkety a najednou pod válendou smetákem o něco zavadila a přistálo

jí to u nohou. Bože, jak se lekla, než přišla na to, že je to Žofka. A jen si pomyslela, ten kluk měl pravdu, že o ní

nebudu ani vědět.‘

Spratek jeden, chce želvu a pak ji zapomene krmit. Chudinko malá, ještě žiješ? Málem jsi nám tady uschla."

Sebrala kabát, nazula boty a běžela do města hledat krámek, kde by ji udala. Našla, co hledala, a měla štěstí,

prodavač se nad ní slitoval a želvu si vzal. Jen Pepík, tak ten dostal večer takový výprask a musel slíbit, že už

nikdy nebude chtít žádné zvířátko.

 

Marie a její rodina žili jednoduchý život. Chodili do práce, sem tam měli nebo šli na nějakou návštěvu, a tím, že

nebyl internet, facebook a ani neexistovaly mobily měli spoustu času na sebe i na děti. Přes den děti lítaly u

baráku, nikdo se o ně nemusel bát a po večerech hráli - Člověče nezlob se. Nebyly barevné televize a oni většinou

jen koukaly na Večerníček nebo oblíbený pořad pro děti ,Vlaštovka.‘

Zrovna Marie něco šila, když ji vyrušila Hana.

Mami, můžu jít na chvíli k Jarušce?" zeptala se.

Ale nebuď tam dlouho, je sobota a za chvíli příjde táta z hospody domů. Víš jak by řádil, kdyby se dozvěděl, že

jsi byla v té komunistické rodině?"

Hana odešla ke kamarádce a holky se domluvily, že si půjdou sednout před dům na lavičku.

Sluníčko ještě kvečeru svítilo a ony hrály ty jejich přiblblé hry, klip, klap, černé zuby neukaž, když Hana uviděla

vracet se tátu z hospody.

Poznala, že je zle. Pokud šel domů a rozhazoval rukama, to byl pro ni signál, že je opilý jak zákon káže a nadává

na komunisty.

Děcka, tady je nuda, pojďme si hrát za barák!" chtěla je odlákat od divadla, které uměl předvádět její opilý táta.

Jenže nikdo nechtěl odejít a pohroma se blížila.

Kurvy, jedny komunistické! Držíte nás tu jak zvířata v kleci! Vy kurvy, vraťte mojí rodině to, co jste nám

ukradli!" rozléhalo se po celém okolí.

Hana byla červená od studu, když slyšela svého opilého tátu jak kleje. A ostatní se jí jen smáli, jak se její táta zase

opil.

Jejich otcové se také chodili občas do hospody opít, tak jako ten její, který to také nedělal denně, jenže žádný z

nich nepořádal takové divadlo pro celé okolí jako on.

Však ty komunisty z duše nenáviděl. Nedali mu spát. Ale denně to Rudé právo četl. Marie mu pokaždé, když se

rozčiloval říkala, ať ty noviny nekupuje. Jenže jej vždy lákalo dozvědět se, co tento komunistický deník zase

vyplkne. Když zahrál svou scénu dětem na lavičce, šel s druhým dějstvím domů k Marii. Už na schodech ho

slyšela.

Ešče som sa něoženil, už ma žena bije......kurvy komunistické!

Táto, nekřič tolik, sousedé tě slyší dobře, nemusí mít uši na dveřích!" chtěla ho utišit Marie.

Já neřvu, jen ty kurvy komunistické, mne serou!"

Buď ticho, proboha tebe! Jednou tě za toto zavřou! Ty se s tou tvou hubou nevymáchanou dostaneš určitě do

kriminálu!"

Ešče som sa neoženil.......ech, kurvy komunistiké!"

Marie měla co dělat, aby ho dostala do postele.

A v zápětí přišla Hana s brekem domů.

Co brečíš?" zeptala se jí Marie.

Mami, však jsi slyšela jakou dělal ostudu a děcka se mi zase smály."

Ani nevěděla, co te své nešťastné holce říct, ale něco musela.

Haničko, oni jsou hloupí. Tvůj táta je odvážný člověk a chtěl by pro vás svobodu a abyste se měli v životě dobře,

proto vykřikuje. Jiní drží hubu, a to, co dělá váš táta je velmi nebezpečné. Jsi už velká holka a na děcka se vykašli,

oni na to jednou také příjdou."

No jo, kdyby aspoň nebyl opilý."

 

No víš, kdyby nebyl opilý, to by zas neměl tu odvahu."

 

 

zdroj: Totalita 1968

1.9.1968

ČTK přináší informaci o platných předpisech, které zaručují všem občanům náhradu za postižení při vojenských akcích. Vojenské obsazení Prahy si vyžádalo podle tehdejšího prozatimního zjištění 25 obětí na životech, 431 lidí bylo raněných a 124 z nich zůstalo v nemocničním ošetřování.

 

 

Toto léto bylo hodně slunečné a Marie se už nemohla dočkat konce směny. Neměla ráda ranní směny, obzvláště

pondělí. Konečně se dočkala. Ve dvě hodiny si na vrátnici píchla píchačku a běžela do zeleniny. Měla informace

od své známé, která v tom krámku prodávala, že odpoledne budou banány. Fronta jak šlak a nezbylo jí, než se do

ní postavit, protože její děcka chtěly banány.

Stojí, stojí v té frontě, když najednou slyší:

Banány, došly!"

Tož krucinál, celou směnu se těším, jak jim koupím banány, slíbila jsem jim to, a teď mám leda tak hovno," říkala

si naštvaná sama pro sebe.

Už byla kousek od jejich domu a naproti jí běžel Pepík.

Mami, máš banány?"

Mám tak jedině hovno," pomyslela si znovu.

Děcko moje, nemám, banány došly, udělám ti pudink."

Nechci pudink, nebudu furt žrát pudinky, já chci banány!" vztekal se Pepík.

Vytáhla peněženku, dala mu korunu, aby se ho zbavila. I to stačilo.

Vešla do bytu a tam binec jako v tanku.

Její velký Pepa seděl u Rudého práva a když vešla, koukal na ni, jako by spadla z nebe a zapálil si startku bez

filtru.

Hana stála u zrcadla a také tam koukala - jestli jí už rostou prsa. Pepík - ten se někde coural venku s tou korunou v

kapse.

Tak to mám tedy rodinu," pomyslela si a spustila.

Táto, takhle to už dál nejde! Ty buď sedíš u novin, nebo s půllitrem piva v hospodě. Hana když nečumí do

zrcadla, čumí do skříně. A já nebudu dělat všechno sama. Chodím do práce a jsem utahaná jak vůl! Každý

dostanete nějakou práci!"

Já tě uživím, nemusíš dělat," zabručel Pepa od novin.

Každá korunka je dobrá. Děcka rostou, budou chtít studovat," oponovala mu Marie, jelikož svou práci měla ráda

a nedovedla si představit nečinně sedět doma.

„Prosím tě, školy jsou u nás zadarmo," zabručel opět Pepa.

Víš co, táto? Nediskutuj se mnou, mne nepřesvědčíš. Rozdám vám úkoly a bude!" zvedla hlas, teď už byla docela

rozčílená.

Hanko, ty budeš chodit stát fronty do obchodu, a nemysli si, že v těch nových cuklách, máš tam staré!"

Hana jenom ohrnula nos.

Ty táto, ty budeš vysávat koberce!"

A co bude dělat Pepík?" ozvala se Hana.

Ten je ještě malý, ten nebude dělat nic!"

Jo, jo, chudáček, ani koš na smetí by neunesl," odmlouvala znovu Hana.

Tak dobře, bude tedy chodit s košem. Ale běda vám, jestli nebude vše než příjdu z práce domů hotové!" pronesla

naštvaná matka.

Hana uslyšela zvonek u dveří a běžela, že se málem přetrhla. Za dveřmi stál ubrečený Pepík a vypadal, jako by ho

někdo kopnul do řiti.

Co řveš? A příště si ber klíče, nejsem tvoje služka!" vynadala svému mladšímu bratrovi. Byla naštvaná, protože

nezvonil ten, kterého by tam chtěla vidět.

Co pláčeš Pepíčku?" ptala se ho starostlivá máma.

Soused mne kopnul do řiti."

Co?"

Vždyť ti říkám, že mne soused kopnul do řiti," opakoval s pláčem Pepík.

Tak to tedy ne! Moje děcko nikdo nebude kopat do řiti! Naštvala se Marie a běžela na souseda.

Zazvonila mu na zvonek ten vylezl, a nestačil říct ani slovo a už na něj letěla sprška nadávek.

Tak vy budete moje děcko kopat do řiti? Kopejte si své děcka do řiti a ne moje!

Vy, vy, trpaslíku jeden!" dokončila svou řeč Marie, nečekala na odpověď, souseda tam nechala stát s otevřenou

pusou a odcházela od dveří.

Hana šla za mámou a začala se dost nahlas smát.

Co ty se směješ? Čemu ty se budeš smát?" a její dcerka dostala takovou facku, až se jí zablesklo před očima.

No, čemu, čemu?" mumlala Hana přes pláč, „směji se, protože ten soused trpaslík, je větší než ty!"

Marie přišla vzteklá domů a v závěsu za ní ubrečená Hana.

Pepíčku, a proč tě vlastně soused kopnul do řiti?"

Protože jsem mu zvonil na zvonek a vždycky jsem utekl," odpověděl vysmátý Pepík.

Marie si přitáhla kluka blíže a tak mu kopla do řiti, že málem odletěl a všechen smích ho přešel.


 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

20.04.2018 12:34:08Magdalene

Dobrá přopomínka:-) Děkuji. 

20.04.2018 12:05:45Oskar Koblížek

V pohodě. O nic zásadního nejde.  To byla jen taková kulturní vložka. 

20.04.2018 11:54:38Magdalene

Děkuji za informaci. Ověřím si to. Já v té době byla někde na kaštanech a tak si to nemůžu pamatovat. 

20.04.2018 11:24:07Oskar Koblížek

V roce 1968 a ještě dost let poté se pracovalo do 14.30. (8 prac.hodin + 30 min.oběd).  To jen tak pro upřesnění.

Já jen aby Marie neopouštěla pracoviště předčasně, za což by jistě byla popotahována na nejbližší stranické schůzi a zcela určitě potrestána za rozvracování pracovní morálky. Ti horlivější by mohli dokonce požadovat trest za hanobení a poškozování socialismu. A údernější, tvrdé jádro, by jistě usilovalo i o vyloučení ze strany. Ať už v ní byla, či nikoliv.

20.04.2018 06:24:15R. L.
*/

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.