Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+16 neviditelných
Fronty z radosti
datum / id23.04.2018 / 487212Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno223x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Fronty z radosti

Bytí k smrti

Jde parkem od nádraží. Má černou sukni k zemi, průsvitnou na prádlo, a v prstech umrlčí cigaretu. A tahá z ní namodralý sen, co nestihla dosnít ve vlaku. Patrně v něm bude muž se zvýrazněnými znaky mužství, muž přebujelý ve své mužnosti, muž žíznící po životě a po ní. A na lavičkách kolem muži v přebujelé žízni. Tuláci utopení ve znacích bídy. I je si jednou vysní umrlčí ženská.


Má frajírka

Má svého frajírka a z vína lehkou únavičku, hezká bude taky na fotkách. A v klíně roztomilou kočičku, na kalhotkách. Tak jedou domů a působí jako bezva dvojka z amerického filmu, co trochu baví, trochu dojímá, trochu vzrušuje a trochu nudí. Až se za nimi pak zaklapnou dveře bytu, budou jiní? Patrně ne. On se možná převleče za instalatéra a ona za hospodyni. A až on bude bezeslipý, ona výskne: "Máš ho jako dýni!"


Sólo pro Mouchu

"Pusťte toho Džastina Tintrlejka," poručil golpoton, obří Rom. V ústecké diskotéce vřela chvíle, noc nabízela tmavé tělo k polaskání. DJ udělal, jak golpoton řekl. Parket se rozhemžil lidmi, pot se vsakoval do stěn a pestré alkoholy tekly a mátly i ty nejbystřejší hlavy. "A teď sólo pro mouchu," zahalekal golpoton jako promotér večera. Na parket vkráčel Hynek Moucha, místní seladon a dancer..


Fronty z radosti

Kdysi se stály fronty z nouze, teď se stojí z radosti. Na nábřeží u Výtoně točí prý báječnou zmrzlinu. A tak děti všeho věku seřazeny jako ovečky čekají na ledový dudlík. A tím utiší svůj strach z osamění, z kosmického prázdna, své horror vacui. Nejvhodnější je na to prý levandulová nebo nugátová. „Vždy však s trochou soli!“ říká pan Gelato, „neboť bez soli by zmrzlina byla trochu prázdná.“

 

Co patří k létu

Dlouhé pohledy do ohně a vážné řeči, to patří k létu. Slova, co hřejí, a taky ta, co pobolívají. Někde poblíž vždycky přehrada, řeka nebo aspoň louže. Vůně připálených špekáčků a piva, vzrušené hlasy z dálky, kde národy k slávě člověka vystavěly hospody. A smích, všude dost smíchu; smích jiskřivý, skřípavý, báječný, úlevný anebo smích „tekoucí z úst jak hnijící zranění“. Máky úplné i pořezané hladovci po snech, máky ronící opilé slzy. A měsíc v doteku. Léto, které vážné řeči mění na nevážné.    

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

29.04.2018 22:01:48pampelin

*

24.04.2018 11:16:53qíčala

sladká, slaná, hořká - jsou tam skoro všechny a není po nich kyselo, spíš umame:) Jsi barman okamžiku

24.04.2018 09:26:11Movsar

je to tak, agáto. asi nějaká šmouha na duši, newvím, tak to někdy přichází na mysl a člověk ani neví proč. díky!

24.04.2018 05:53:13agáta5

přijdou mi dnes smutné nebo jsem smutná já... co patří k létu a zmrzlinové dudlíky s trochou soli :)  sladká a slaná zároveň

23.04.2018 23:12:25Movsar

tak dobrou chuť! :-) a díky!

23.04.2018 22:56:50Gora
redaktor poezie a prózy

Pusťte toho Džastina Tintrlejka:-)

Vždy však s trochou soli!“ říká pan Gelato...

učil ses dobře od p.Gelata...máš tam špetku soli...

 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.