Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Oceněná povídka, Důl Dukla 1961
datum / id24.04.2018 / 487228Vytisknout |
autorMagdalene
kategoriePovídky
témaKaždodenní
upřesnění kategorieVěnuji všem havířům.
zobrazeno210x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Nemám ve zvyku zveřejnovat své úspěchy, či neúspěchy. U této povídky z určitých důvodů udělám výjimku.



Dnes mi došel email. Tato povídka vyhrála v soutěži, kterou pořádala ČT 1, s organizátory Havířovský zpravodaj. Cena jsou dvě vstupenky na premiéru filmu Důl Dukla 1961. Sedadla jsou určená mezi čestnými hosty.



Neznamená, pokud zde někdo dílo odsoudí, že je špatné. Proto se nedejte odradit. 

Oceněná povídka, Důl Dukla 1961

  

Důl Dukla 7. července 1961

 

 

 

Když byla Anna ještě malá holka, hrála si s dětmi u domu. Najednou se sebrala, šla za mámou a povídá: 

„Mámo, babička Růženka zemřela.“ 
„Co to říkáš děvče, babička přece žije. Aničko, netrap se takovými věcmi a jdi si raději hrát,“ řekla jí tenkrát matka. 
Další den ráno dostali telegram - babička Růženka zemřela. Čím byla Anna starší, tím více si uvědomovala své předtuchy. Nebylo to často, a také ne pravidelně, jen párkrát se již stalo, že její myšlenka byla autentická.

Dnes 7.  července 1961 měla také divnou předtuchu, nevěděla sice, co by to mohlo být, ale ráno, když vyprovázela Marii do školy, třepala se na celém těle a nervozita byla na ní znát. Vojta měl mít ten den odpolední směnu, ještě spal. Zatopila v kamnech a chystala se vařit oběd. Najednou ji přepadla velká bolest v boku na levé straně. Bolelo ji to už tak, že se u plotny  svíjela. Vojta když se vyspal si toho všimnul a povídá: 
„Co je ti Aničko?“ 
„Já nevím, ale moc mne bolí na levé straně v boku. Vzala jsem si už dvě tabletky, nepomohly, a bolest se stupňuje.“ 
Dovařila s potem na čele a musela si jít lehnout. Jen Vojtovi to nedalo a nemohl ji nechat celé odpoledne, kdy on bude v dole, samou doma s pětiměsíční Miluškou a Maruškou. Zajel na šachtu a vyřídil si dovolenou. Milušku i Marii dal k sousedce, nastartoval motorku a odvezl Annu do nemocnice v Českém Těšíně. V Havířově nemocnice ještě v té době nestála. Domů se vracel už sám. Annu si tam nechali na pozorování, s tím, že to můžou být ledvinové kameny. 
 
Nádherné letní odpoledne a 108 horníků bylo v nesprávný den na nesprávném místě a nikdo z nich netušil, že již nikdy více neuvidí své blízké, slunce nebo denní světlo. Nikdo z nich v tuto chvíli ještě nevěděl, co se stane za pár hodin.

Havíři z Dolu Dukla fárali na odpolední směnu bez Vojty, a každý si dnes naposledy přemýšlel v kleci do podzemí o tom svém. 


V toto nešťastné odpoledne Vojta máchal na dvoře prádlo. Většinou tuto práci doma dělal on, věděl, jaká je to dřina. V ruce každý kousek vymáchat a vyždímat. Zpíval si u toho nějakou písničku, když uslyšel od šachty houkání sanitek, požárních vozů a za chvíli už všichni obyvatelé Dolní Suché věděli o neštěstí na Dole Dukla. Když uslyšel, že mu tam zůstalo mnoho dobrých kamarádů, srdce ho bolelo od žalu a jen si pomyslel: Nebýt toho, že jsem vezl Annu do nemocnice, byl bych tam i já. Podíval se na ty dvě malé cácorky, jak si hrály v pískovišti, které jim z pár latěk stloukl a slzy se mu kutálely po tváři. Nemyslel na sebe, myslel na děti kamarádů, jejichž otcové zůstali pod zemí.

A Anna, když se tu novinu dozvěděla, celým tělem jí projela husí kůže a cítila, že v dnešní osudné ráno to nebylo jen tak, a až se sama polekala takových předpovědí, které se jí občas připomínaly. 


 

Redakce v mediích.

 
Deník Rudé právo otisknulo dne 9.červenec 1961 společné prohlášení Ústředního výboru KSČ, Vlády ČSSR a ÚRO prohlášení k československému lidu, zprávu o důlním neštěstí a soustrastný telegram N. S. Chruščova prvnímu tajemníkovi ÚV KSČ Antonínu Novotnému a předsedovi Vlády ČSSR Viliamovi Širokému. Titulní stránce ovšem vévodil článek "Den stavbařů nástupem k novým úspěchům". V dalších dnech se Rudé právo pouze okrajově věnovalo zveřejňování soustrastných telegramů.

  


POSLEDNÍ FÁRÁNÍ 

 
Tisíc metrů pod zem 
do dolu klec sjíždí. 
Havířská mysl 
k svaté Barboře se upíná. 
Bože to zas bude dřina. 
Černá díra, černý kámen 
pod světly kahanu 
ta parta havířů   
potem orosená -
uhlí dobývá. 
Nastala změna. 
Chodba varovným plynem 
merkaptanem je prosycena. 
Chlapi k šachtě běží 
vozíky s uhlím 
cestu jim kříží. 
Sto osm statečných obětí 
za hrázi zůstalo. 
Sto osm rodin 
blízkého ztratilo. 
Však přednost uhlí mělo. 
Na celý kraj dolehl smutek. 
Zdař Bůh! 


108 horníků přišlo při výkonu svého hrdinného a čestného povolání o to nejcennější - o své životy.  

Svědci dokládají - nejdříve šlo uhlí a pak havíři.
 
 

V tento nešťastný pátek odešlo Vojtovi do nebe spousta dobrých kamarádů a známých. Další dny to měl moc těžké. Bál se fárat a v noci ho budili mrtví kamarádi. Rodina se mu snažila pomáhat, jak se jen dalo. Starší Maruška  přestala zlobit a bez řečí mu běhala pro pivo do džbánku k Ježibabě, a jejich máma mu dopřávala jen ty nejlepší jídla, jaké měl rád. 


Vojta seděl na trávě, ramena se mu třásla. Nelze říct, jestli to bylo chladem, nebo  pláčem.
Byl to tvrdý chlap, který těžce pracoval. Po pár týdnech si to v hlavě vyřešil a život musel jít dál.

Nikdy nezapomene!

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

05.06.2018 22:00:51K3
redaktor prózy

Asi se tam všechno nedostalo, viď? Ale věřím, i tu předtuchu, že to tak bylo. I tak si myslím, že film docela věrně neštěstí zachytil. I v magazínu Dnes děj trochu popsali, muselo to být opravdu peklo.

04.05.2018 14:36:59Lakrov
redaktor prózy

Omlouvám se, ale k téhle připomínce tragické události, či spíš  k jejímu literárnímu ztvárnění, se nějak neumím vyjádřit.  Jo, čtu podruhé od začátku, shledávám náznak mystéria i jakousi dějovou  linii vedenou v náznaku (...zajel na šachtu a vyřídil si dovolenou...),  která se však náhle ztrácí a dál už pokračují jen převyprávěné dobové  zprávy. Přeju lepší čtenáře než šťouravého mne.  

25.04.2018 09:31:23Magdalene

K3. Vážím si toho od Tebe. Děkuji. 

25.04.2018 08:21:41K3
redaktor prózy

Magdalene, oceňuji tvou práci a držím ti palce.

24.04.2018 23:26:06Magdalene

K3. Také se moc na film těším. Uvidím ho zítra. Budu ráda, když mi pak napíšeš své dojmy z filmu.  Vidím, že Tě téma zajímá, proto se rozepíšu.

Jsem moc zvědavá, jestli ve filmu budou scény , kdy havíř jménem Moravčík ( příjmení už si pamětník nepamatuje) se výdušnou šachtou po řebřících dostal na povrch a možná jako jediný si zachránil život. Bude mít faktury na obou nohou a následně dostane invalidní důchod. Hledám někoho z jeho příbuzenstva. Na Magistrátu Ha mi řekli, že nikdo takový neexistoval. Já vím, že existoval. Ha je město, kde v minulém volebním období byli u vlády komunisté a nechtěli připustit, že havíře tam zaživa zazdili. Tvrdí, že když zazdívali, už byli mrtví. Příběh pana Moravčíka ukazuje na lež. Pán Moravčík už nežije, ale já hledám jeho děti,  syn Mojmír Moravčík, další dvě jména neznám. Pokud by je tady  někdo znal, at mi dá vědět.  Byli bývalým bytem Havířov , ulice Slezská  Pokud ve filmu nebude nikdo, kdo přežil, film nebude autentický a já budu dále hledat důkazy. Moc děkuji za gratulaci. M.

24.04.2018 22:06:43K3
redaktor prózy

Magdaleno, blahopřeji.

Ať už tvá povídka byla šikovná mystifikace nebo neuvěřitelná skutečnost, ocenění si zaslouží. Film si nenechám ujít.

24.04.2018 13:43:15Magdalene

Zdendo, děkuji. 

24.04.2018 13:16:15Zdenda
Gratuluji!

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.