Poštovní holub

Cestoval zase vlakem. Myšlenky se míhaly rychle a překotně, jako světla za okny.

Zase v nich hrála hlavní roli. Vrátil se do dob dávno minulých. Obyčejná dívka z dělného lidu, však výjimečná skromností a oddaností. Posílala mu zprávy poštovním holubem. Na svitek papyru napsala pár slov a vsunula jej do malého pouzdra ze smoly. Věčnost uplynula od jejich posledního setkání, kdy držel ji v náručí a šeptal "Miluji Tě"! Někdy týdny mlčela, jindy zase za pár okamžiků dokázala jedinou větou rozervat jeho srdce. Miloval její smích a její omamnou vůni. Šestým jarem čekal na zprávu a nepřicházela. Věděl, že je konec, že její srdce už nikdy nebude jeho. Usínal u krbu a přes praskání polen slyšel třepetání křídel. V mátohách přišel k oknu, vzal za kliku a okno pootevřel. Nemohl uvěřit svým očím, když za oknem uviděl holoubka s dopisem. Oči se mu zalily slzami, protože ona jediná mu psala. Když rozbaloval svitek, dojetím plakal. Slzy smáčely papyrus a rozpouštěly zprávu. Její obsah se mu vpil do vlhké kůže, a aniž by zprávu stihl přečíst, věděl, že jsou si souzení.

Vážení cestující! Příští zastávka: Česká Třebová