Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Dívka v pavoučím domě
datum / id05.05.2018 / 487513Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
témaMysteriózní
zobrazeno117x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Tato povídka volně navazuje na dvě předcházející, a sice "Dívka jako Picassův Sen" a "Dívka s horkou čokoládou", které jsem zde uveřejnil již dříve.

Dívka v pavoučím domě

     Liliana chyběla Filipovi na každém kroku, i když ji viděl všude, kam se podíval. Uplynul už rok, co s ním jeho láska nebyla. Přesto se s ní stýkal denně. Jenže to byly pouhé obrazy vytvořené jeho steskem. Občas se však vize doslova zhmotnila a Filip pak měl dojem, že Liliana stoji vedle něj, že se nachází v jeho blízkosti.
     Jako třeba když s ní plul dvoranou Legiobanky, která připomíná loď. Netušil, proč do Paláce Archa Na Poříčí vůbec šel. Neměl tam žádné zařizování, jenom spády, protože ten dům je vrcholným dílem rondokubismu a kubismus si Filip zamiloval v okamžiku, kdy se na výstavě tohoto uměleckého stylu setkal s Lilianou.
     Svou Lili viděl Filip také v každém letadle v Leteckém muzeu poblíž kbelského letiště. Neměl zdání, co ho tam zavedlo. Pak náhle ucítil, že jeho neteř, jeho sladká milenka kráčela vedle něj. Bylo to tak intenzivní a živé, jako by to mohla být pravda.
     „Jsem šťastný, Lili, že jsi tu zase se mnou,“ řekl radostně.
     „Já vím, Filipe.“
     „Kde ses tu vzala?“
     „Jsem s tebou vždycky. To přece víš.“
     „Ano. Ale takhle…“
     „A víš taky,“ skočila mu do řeči, „že s tebou už nikdy nebudu skutečně.“
     „Ano, vím,“ posmutněl.
     Díval se na ni. Byla stále stejně něžná, křehká a krásná jako tenkrát, když se mu s úděsnou konečností ztratila pod barokní soškou Černé Matky Boží na rohu domu mezi okny kubistické kavárny, kde spolu prožili poslední společné chvíle. Hlavu jí zdobil zase ten žlutý klobouk s temně rudým stínem na levé spodní straně krempy, který signalizoval její krutou nemoc.
     „Pověz mi, Liliano, co děláme zrovna tady?“
     „Neptej se,“ usmála se, ale v očích měla bolest. „Včas se to dozvíš.“
     Rozhlédl se po exponátech letadel kolem a v jejich kabinách spatřil Lili, její tvář, temeno hlavy, oba profily. Koukl vedle sebe a všechny ty obrázky z kokpitů se složily do jediného obličeje Liliany. Znovu obrátil oči k letadlům a spolu s jeho pohledem se rozlétly fragmenty její hlavy zpět do pilotních kabin. Tak nějak vidí svůj model malíř, když tvoří kubistický obraz.
     „Pojď odtud pryč,“ navrhl.
     Souhlasila. Zamířili k východu z muzea. Ještě, než opustili areál, zahlédl na kole posledního letadla, které míjeli, velkého pavouka. Čímsi Filipa upoutal, tak se k němu sklonil a přísahal by, že ten osminohý tvor měl Lilianinu tvář.
     „Pojeďme do ZOO,“ zaprosila jeho neteř.
     „To myslíš vážně?“ užasl. „Chceš do zoologické zahrady?“
     „Nechci, strejdo. Já tam musím.“
     Řekla to s tak příšernou jistotou, že raději nic nenamítal a nechtěl vědět proč. Za chvíli už řídil auto do Troje. Lili seděla vedle něj jako socha, jen ta rudá skvrna pod krempou jejího klobouku k němu vysílala bodavé impulsy, i když ji vlastně neviděl.
     Od vchodu zoologické zahrady šli kolem červených pand, urzonů, indonéské džungle, ledních medvědů, vyder, zeber, nosálů, lam, údolí slonů, hyen, vlků, sov, tygrů, levhartů, kiangů a jelenů, až dorazili ke Gočárovým domům. Liliana šla rychle a rozhodně, zvířat si vůbec nevšímala.
     Teprve když stáli před jedním ze dvou červeně a modře zdobených dřevěných domků, které vytvořil Josef Gočár v rondokubistickém stylu, Filipovi to doklaplo. Dům u Černé Matky Boží s kavárnou, Palác Archa i tyto domky, to všechno jsou kubistická díla onoho slavného architekta a kubismus je zase pojítkem mezi Lilianou a Filipem. Letecké muzeum mu pak mělo připomenout, že tyhle domky na konci zoologické zahrady stály kdysi na blízkém kbelském letišti. I ten pavouk s Lilianinou tváří na kole letadla dostal smysl, protože v dřevěnici, před níž stáli, probíhala výstava sklípkanů.
     Liliana vešla dovnitř a Filip ji následoval. Už nespěchali, ale kráčeli pomalu kolem terárií s velkými pavouky. Mnohé lidi tito tvorové děsí nebo odpuzují, štítí se jich, on je však pozoroval fascinovaně. Jsou skoro přízrační a dokonalí, řekl si. Mrkl na Lili a uvědomil si, že se její pohled do pavouků přímo vpíjí. Konečně objevili terárium, jež obývala třicet centimetrů velká samice sklípkana, která expozici vévodila. Lili stála nehnutě, a přitom se zdálo, že ty dvě spolu rozmlouvají nějakou nezvučnou řečí.
     Vždyť je to celé obludně absurdní, pomyslel si. Už je to přece víc než rok, co Lili udolala rakovina. Filip byl u toho, když v nemocnici náhle ochabla její ruka, zůstala mu bezvládně v dlani a proměnila se v kus neživé hmoty. Teď si uvědomil, že se ta mrtvá dlaň s vyzáblými prsty podobala velkému pavoukovi, kterému chybějí tři nohy.
     Díval se a díval na obrovskou samici sklípkana a vnímal, že se stále zvětšuje. Pavouk pozbýval třetího rozměru, jeho tělo, klepítka i dlouhé členité nohy získávaly geometrické tvary, prostředí okolo něj se měnilo v barevné plochy, až se celý ten výjev stal dokonalým kubistickým obrazem. Mrkl na Lilianu a s úžasem sledoval, jak se její postava rozkládá na ostře řezané části, ty procházejí sklem terária a vstupují ústním otvorem do pavoučice. Jeho milenka se mu po dílech ztrácela z očí.
     „Chci jít s tebou,“ stačil ještě zavolat.
     Viděl, jak se k němu natáhla Lilianina neživá ruka, chytil se jí a pak Filip zmizel v kubistickém obrazu obrovské samice sklípkana. Láska na věčnost se naplnila.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

25.05.2018 07:49:53kvaj
redaktor prózy

Díky za tip i připomínky. Určitě bych na ně sám nepřišel. Už proto, že  svoje publikované texty znovu nečtu, pokud mě k tomu něco nebo někdo nepřiměje. Kolikrát se mi totiž stává, že po čase objevím nějakou novou kritiku či diskuzi a přitom už nevím přesně, o čem jsem v té povídce psal. Musím ji tedy přečíst znovu, abych mohl reagovat. 

25.05.2018 07:39:20Lakrov
redaktor prózy

> ... Jako zlý sen chorobně zamilovaného to mělo právě působit...

Takže autorsky záměr se podařil. Pak tedy tip.

P.S. Všímám si i drobných změn v textu.

24.05.2018 18:46:55kvaj
redaktor prózy

Tak šťoural, tvé dvě konkrétní připomínky jsem akceptoval. Jako zlý sen chorobně zamilovaného, jak jsi to charakterizoval, to mělo právě působit. Měla to být taková schíza, kterou jsem ukončil trojici příběhů s Filipem a Lilianou.

24.05.2018 14:24:19Lakrov
redaktor prózy

Dobrej blázinec je to. Něco jako zlý sen chorobně zamilovaného z toho na mě  vykukuje. Nevím, proč mi při čtení přišlo na mysl Utrpení mladého W.  Na předcházející "Dívku jako Picassův Sen" si pamatuji,  na "Dívku s čokoládou" ne.  "Dívka jako Picassův Sen" byla myslím napsaná lépe, než je tohle.  V úvodní pasáži je možná nadbytek zájmen a věta  ...Uplynul už rok, kdy s ním jeho neteř i láska na věčnost nebyla...  je nepřehledná (snad kvůli slovu ...kdy...)  ...Kde jsi se... ## je hyperkorektnost.  Kde ses by znělo hovorověji a navíc je to i gramaticky správně.  (Já vím, jsem šťoural :-) )  

09.05.2018 19:46:10kvaj
redaktor prózy

Ok, Patricie.

09.05.2018 19:41:20patricia w.

Od vchodu zoologické zahrady šli kolem červených pand, urzonů, indonéské džungle, ledních medvědů, vyder, zeber, nosálů, lam, údolí slonů, hyen, vlků, sov, tygrů, levhartů, kiangů a jelenů, .........a šli a šli......až přišli :) kristova noho!

šeď, nuda a blbiny - podivná kombinace

08.05.2018 14:43:36lastgasp

V celku i jako samostaně navazující díl je povídka čtivá se zaujetím a fantazií. Pro mimopražské čtenáře je to rebus, i když třeba v ZOO je cesta popsaná velmi přesně (byl jsem tam před týdnem) až ke G. domům. Nevím jestli ten popis zvířecích výběhů je tam nutný, bylo možné jít i jinudy, ale na atmosféře přiběhu to neubírá to milieu kubismu, které je asi podpůrným obrazem imaginárního děje. 

05.05.2018 19:47:24kvaj
redaktor prózy

Snad jsem to ani nedovysvětloval pro čtenáře, ale fedroval jsem do povídky stále kubismus (i do předchozích dvou), protože ten byl takovým leitmotivem.

05.05.2018 19:41:11Stargazer

No jasně, ale obávám se, že žádný čtenář (kromě znalců pražské architektury) si je nedokáže takto propojit. A pak je nutné to trochu nepatříčené dovysvětlení...   

05.05.2018 19:33:24kvaj
redaktor prózy

Legiobanka, kubistický Dům u Černé Matky Boží, kubistické domky v ZOO - tato místa pojí právě ten kubismus a navíc architekt uvedených staveb Josef Gočár. Letecké muzeum pak k tomu váže tak, že domky, které jsou dnes v ZOO, stály na kbelském letišti, jež sousedí s Leteckým muzeem. 

A dovysvětlení pro blbce - on ten Filip také napřed nevěděl, co dělá v Leteckém muzeu a proč odtamtud jedou do ZOO.

Kromě toho tato povídka navazuje na dvě předchozí se stejnými postavami, a sice "Dívka jako Picassův Sen" a "Dívka s horkou čokoládou". Nejspíš to ještě uvedu v prologu. 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.