Tetřev mezi nahaticemi

Primus inter sitientes

Náhle se z oblohy spustil bílý déšť. To Neklan Rozuměj rozerval mraky a vytáhl z nich dva mléčné prsy stvořené pro srážky. A nechal pít žíznivé. A sám pil, první mezi žíznivými.

Tetřev mezi nahaticemi

V 5. patře činžovního domu na Klikovce bydlí pan Tetřev Mňouk. Jeho byt zdobí desítky obrázků, bez výjimky akty. O měsíčných nocích, kdy kočky mluví k stříbrnému světlu a na leckoho usedá závrať, pan Mňouk utíká do bezpečí klínů mateřsky rozkypělých. Za horkých letních odpolední zas nachází potěchu uprostřed střídmé nahoty nedospělých dívek. Z bytu zabydleného nahaticemi skoro nevychází. Kam taky..

Nemožnost úniku

Kuchyň rozvoní horké mléko a med divokých včel, křupne pečivo; žádné lámání chleba, sobotní ráno nepěstuje dramatický žánr. A do oken slunce a fryšný vánek a někde u země rosa, co na obrázcích v ní běhají dítka bosa. Studio kamarád nebo z tranzistoru naučná relace. Spáčům shovívavý smích a ptáčkům drobky. A nemožnost úniku.

Bez moře

Nemůžeme se za ouplných nocí procházet pískem pláží, nemáme moře. Ale máme kasina, můžeme procházet městem a poslouchat šumění peněz. Když se přiblížíme k řece a budeme mít štěstí, ucítíme pach mrtvých ryb, další nezbytnou kulisu moře. A z italských taveren půjde vůně pizzy a stolních vín a nedbalý hluk, středomořská znamení. A když se zadaří docela, potkáme opilé Američanky vřískající na měsíc.

Světoběžník

Ze zoufalství převlékl se za Marii Rottrovou a miloval se s trpaslicí Bambi. Ale nebylo mu to dost, prošel řadu barů a v každém cítil se jak potměšilý host. Žíznil, a tak pil barevné koktajly a polyvar z kaktusů. Ráno na Florenci nasedl do autobusu a odjel zpátky do Tenochtitlánu.

Služebník Dionýsův

Nezdá se, že by mu žízeň byla na obtíž. S dobrým ovocným vínem snadněji se nese kříž. Tulák z Můstku, zanedbatelný služebníček Dionýsův. A léto mu přichází vhod, holky nalehko, postel pod nebesy, hlad o poznání mírnější. A když je dost vína, ani ten není na obtíž.