Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přirozený výběr

10. 05. 2018
1
16
348
Autor
Laraille

Louka byla plná nepřeberného množství květin, rostlin a jiných fotosyntetizujícíh organismů. Hmyz se snažil přenést pylová zrna z jedné květiny na druhou, tak aby došlo k opylení a květiny mohly rozšiřovat do světa svou genetickou informaci a vytvářet tak další a další biomasu. Korýši se snažili zalézt do co nejtemnějšího kouta. Tento úkol zdál se pro ně býti poněkud obtížným, protože záření ze slunce nemělo před sebou žádnou překážku. Žížala, která se z neznámého důvodu dostala na povrch, byla spatřena černým opeřencem, takzvaným kosem, a ihned zkonzumována. Nedaleké srny zvolily mírnější formu stravování. Pouze okusovaly zeleň, ostatních stvoření si nevšímaly.  Nejdrsnější ze všech dostupných metod obživy zde na louce zvolil medvěd skrývající se na samém okraji louky, kde se nacházelo houští. Z něj pečlivě pozoroval bílá zrcátka srnek pasoucí se na louce.

Jediné stvoření, které nechtělo nic sežrat ani se rozmnožovat či fotosyntetizovat, sedělo na pozůstatku obrovského kmene uprostřed louky. Tím stvořením byla malá holčička, která pozorovala všechno to dění kolem sebe.  Pozorovala všechen život, který dokázala svýma očima zaznamenat. Všechno mělo řád, všechno fungovalo tak, jak mělo. Jediné, co přírodě vytýkala, byla její krutost. Ale bez této krutosti, by zřejmě nic nefungovalo. Ale ona si nepřišla jako součást tohoto řádu. Přišla si tu jako vetřelec, nechtěla do ničeho zasahovat a nikomu ubližovat. Proto jen seděla na pařezu a koukala se kolem. Pozorně sledovala každičký náznak pohybu. Jejímu pozornému pohledu neunikl ani medvěd schovaný ve křoví. Připravoval se k rychlému výpadu. Jeho nohy se napružily a už se chystaly pohnout celým tělem dopředu. Z huby, ve které měl řádku pěkně ostrých zubů, mu kapaly sliny. Objala si nohy a přisunula si je k bradě. Její podvědomí si nejspíš myslelo, že poloha embrya v těle matky jí může ochránit.

Medvěd se napružil a odrazil se od země. Využil moment překvapení, kdy se srny poklidně pásly a neměly nejmenší ponětí o tom, co se bude dít v následujících momentech. Poháněný hladem a přirozeným řádem přírody pronásledoval jednu z nich, která se zdála být slabší než ostatní. Byla až na samém chvostu stádečka. Holčička vykřikla. Medvěd zaryl své drápy do boků srny, která nevydržela déle stát, a tím byl zpečetěn její osud. Marně se mu zoufalými pohyby snažila uniknout snad ze spárů, kdyby byl býval dravcem. Holčička se na to nemohla dívat, běžela od něj pryč. Ten je ale krutý! Proč zabíjí ostatní zvířata? To se přece nedělá! Proč se nemůže také pást jako srny? Běžela loukou dál a dál od strašlivého stvoření. Ani si neuvědomovala, kolik života ona ničí tím, že prostě jen běží po louce. Tu křup ulita, tu mravenec černá placka, tam zlomenina lodyhy.

I přes slzy najednou uviděla malé medvídě, krčící se na okraji louky. Zdálo se být vyplašené
a možná, kdyby bylo v tomto okamžiku člověkem, dítětem, tak by se mu také slznými kanálky hrnuly proudy slz, kvůli strachu. Chudáček malý. Je tady úplně sám. Všichni ho opustili, běželo hlavou holčičce. Obrátila se a uviděla, jak se medvěd začal pohybovat směrem k ní. Vláčel s sebou mrtvolu srny a byl čím dál blíž a blíž. Holčičku polil studený pot. Vypadal velmi hrozivě a agresivně, pomyslela si, že by si jí mohl dát jako zákusek k té srně. Takovou třešničku na dortu.

Ale opak byl pravdou. Vůbec si jí nevšímal. Vypadalo to, jako by něco hledal. Položil si srnu na zem a otáčel hlavou na všechny strany, začenichal. Najednou se z houští vyřítilo malé medvídě. Jeho nálada se otočila o 180 stupňů. Z ustrašené kuličky hnědých chlupů se stala veselá a poskakující hmota. Jak to, že má radost z něčeho takového? Holčička to nemohla pochopit. Medvídě se lísalo k medvědovi. Kdyby byly dvě lidské existence ve stejném rozpoložení jako teď oni, jistě by se objali. Tu náhle jí to došlo. To je přece jeho maminka! Medvěd není medvěd ale medvědice. Ono má radost z jejího návratu.

Skromná rodina se chystala k večeři. Holčičce se udělalo špatně. Nechtěla, moc nechtěla, aby srnu snědli. Chtěla, aby srny a medvědi žili vedle sebe, aniž by se bála snězení. Proč je to tak kruté? U nich doma nejedli zvířátka. Maminka by nikdy nedopustila, aby se u nich doma jedly zvířátka. Jsou to přece stejná stvoření jako my lidé. Zavřela oči a ze všeho nejvíce si přála, aby se srna zvedla a odběhla pryč. Chtěla, aby medvědi byli tak hodní, jako všechny ostatní zvířátka.

Se zavřenýma očima se odvrátila od strašlivé scény. Otevřela oči a rozhodla se jít na druhou stranu louky. Šla pomalinku plná smutku a trápení. Bylo jí všechno moc líto, nelíbila se jí příroda, nesnášela jí, nesnášela celý svět. Ploužila se loukou dál a dál a jak šla, její slzy padaly do trávy. Kam dopadla slza, vyrostla nová květinka. Holčička tak moc plakala, že všude kolem ní nebylo místečko, kde by nerostla žádná rostlina. Na nové květinky usedaly čmeláci. Včely přilétaly, aby si nabraly pylu. Šnek se vydal na dobrodružnou cestu po stonku jedné z nově vyrostlých rostlin. Srna okusovala nové výhonky a vesele se při tom houpal její ocásek.

Počkat! Ta srna je mi nějaká povědomá! Odněkud ji znám! Horlivě přemýšlela a tento složitý proces, kdy se vyplavilo spoustu neurotransmiterů, ještě víckrát než obvykle se změnila propustnost pro sodné ionty, přerušil její žalostný pláč. Ale to přeci není možné! Zvědavost ji donutila se otočit. V jejím zorném poli se objevilo medvídě a medvědice. Bezvládně ležící tělo s ošklivou ránou na břiše však nikde nebylo. Střídavě koukala na místo, kde ještě před chvílí byla mrtvola a na spokojenou srnu pasoucí se na louce. Medvědi spásali trávu, srna spásala trávu. Srna přežvykovala, medvědi přežvykovali.

Přání holčičky se splnilo. Zase plakala, ne smutkem ale radostí, která kolovala nejen jejími žílami, ale i tepnami, na které se v příslovích často zapomíná. Lehla si do trávy, smála se a plakala zároveň, vesele kopala malýma nožkama. Medvídě si všimlo jejího chování. Velmi se mu líbilo, a tak jej napodobilo. Chlupatá koule se válela v trávě a běhala kolem ní. Ta jej pohladila, což ho nejdříve velmi vyděsilo, neznalo takový pocit, ale za chvilku si ho oblíbilo. Nechalo se hladit na hlavě, za ušima, ne hřbetě a už se válelo, čtyři nohy ve vzduchu, a nechalo se hladit i na bříšku.

Tak si tam tak vesele dováděli. Všichni byli šťastní, najedení, nikdo nemusel používat kruté metody, aby se nasytil. Vidíte, jde to i bez toho. Maminka jí naučila spoustu užitečných věcí. Třeba i to, že když učiníš druhého šťastným, sám budeš šťasten. Holčička si potvrdila, že tohle opravdu funguje a je to přesně tak, jak maminka říkala. Jak to ta Maminka věděla? Tak chytrá byla! Koloběh štěstí byla ta poslední myšlenka, která jí probíhala hlavou, zatímco se zavřenýma očima ležela na trávě. Dovádění, veselení a zázračná událost ji tak vyčerpalo, že po pár minutách klidného ležení v trávě se zavřenýma očima usla tvrdým spánkem. Občas se ze spaní usmála. To asi proto, že ve snu uviděla Maminku, jak se na ní usmívá, hladí jí po vlasech a říká, jak to holčička krásně vymyslela.


16 názorů

agáta5
11. 05. 2018
Dát tip

proč ne... takový snový příběh , budeme jíst travičku a mít se rádi.. :)

věty máš vcelku postavené fajn, někde bych si upravila slovosled a zkorigovala trochu "si" "se"     např. tady:

Objala si nohy a přisunula je k bradě. Její podvědomí si nejspíš myslelo, že poloha embrya v těle matky jí může ochránit.

Medvěd se napružil a odrazil od země.

 

 

 


kvaj
11. 05. 2018
Dát tip

K ničemu tě přece nenutím. Pouze se vyjadřuji k tvému dílku, jak ho vidím a pokouším se ti něco poradit. Jak s tím naložíš, je čistě tvoje věc. Myslím, že k tomu, abys zaujala "masy" máš hodně hodně daleko. Klidně si piš do šuplíku, když to ale veřejně prezentuješ, tak snad proto, aby to někdo přečetl a aby tvé sdělení čtenáře zaujalo (slovo zalíbila jsem nepoužil), navíc uvádíš, že stojíš o hlubší kritiku, a nyní se jakékoli kritice bráníš. Píšeš: "Neumím to sdělit tak, aby to většina pochopila." No a právě to by ses měla naučit. Dále píšeš: "Já to tak napsala schválně. Schválně jsem měnila úhly pohledu." O tom nepochybuji. Ale tvrdím, že je to špatně.

K té osobitosti. Tím, co jsem napsal, ti přece říkám, aby ses vykašlala na snahu o okázalou osobitost pomocí černých opeřenců takzvaných kosů apod., ale naučila se napřed psát, tedy řemeslo, a tvůj osobítý styl se dostaví. Jsi však ve fázi, kdy si nějaký styl teprve vytváříš.


Laraille
11. 05. 2018
Dát tip

Nepovažuji to za špatnou věc. Asi je to věc názoru bych řekla. A nechci, aby to zaujalo. Nechci psát tak, abych se zalíbila. To opravdu ne. Přijde mi, že jen pár lidí rozumí tomu, co chci sdělit. Jak už jsem říkala dříve, nemám tu moc zaujmout masy. Neumím se zalíbit většině. Neumím to sdělit tak, aby to většina pochopila. 

Pokud vám to přijde jako tápání, budiž. Já to tak napsala schválně. Schválně jsem měnila úhly pohledu. 

Tohle není příběh, je to jen jeho začátek, chápu, že to vypadá jako vytržené z kontextu. 

Na osobitost se nikdy nevykašlu. Nikdy. 

Toť můj názor :) 


kvaj
11. 05. 2018
Dát tip

Píšeš si svým osobitým způsobem? Jestli osobitost je hlavním hlediskem, s nímž přistupuješ k psaní, pak je to úplně špatně. Tobě by mělo jít především o to, abys vyprávěla příběh, který zaujme, a to pokud možno sdělou formou, aby ho čtenáři přijali. To samo o sobě je velmi těžké. Mohu-li ti tedy radit, vykašli se na osobitost, na kudrlinky, na černé opeřence takzvané kosy, na neurotransmitery a podobné věci a nejdřív se nauč stavět příběh. Je velmi nešťatsné, jestliže děj vyprávíš chvíli z pohledu malé holčičky, chvili z jakéhosi neutrálního úhlu vypravěče a sem tam do toho mrskneš pseudovědeckou větu.

Chválím ti, že chceš být sama sebou. Prostředky, které k tomu ale používáš, k tomuto cíli určitě nevedou. Abys mohla být sama sebou a mít osobitý styl, musíš se nejdřív najít. To, co v tomto textu předvádíš, je ale tápání.


Laraille
11. 05. 2018
Dát tip

Nevím a nevím. Píšu "do šuplíku"  a svým dílem se nekochám, mám prostě jen potřebu se vyjádřit.

Užívám si psaní? Nevím, většinou píšu v depresi, tak nevím, zda je to užívání si xD

Rozumím, proč se to někomu zdá krkolomné, nebo se mu to jednduše nelíbí xD Nemám tu moc zaujmout masy. Píšu si s vým osobitým způsobem a na tom se mi nechce moc měnit. Jediné co chci, je být sama sebou. 

Mám v hlavě  promyšlenou osnovu xD tohle je jen defacto prequel. 


kvaj
11. 05. 2018
Dát tip

Přečetl jsem text i diskuzi a celkem rozumím tomu, že se ti samotné líbí, jak píšeš a že si to užíváš. Mám však několik otázek: Proč by tvé dílko měl chtít číst ještě někdo jiný? Píšeš pro sebe nebo pro čtenáře? (Nemluvím o tvé potřebě psát, ale kochat se vlastním dílem.) Ty v tomto textu chceš pokračovat? Proč?


Laraille
11. 05. 2018
Dát tip

Promiň, ale budu si psát tak, jak chci já, jen mě zajímá, co si o tom myslí jiní. Nějaké rady vezmu v potaz jiné ne. Nebudu se řídit každou  xD Děkuji ti za názor, ale není nic špatného na tom, že s tebou třeba i nesouhlasím, a ty zase nesouhlasíš se mnou xD Nehážu to za hlavu xD jen se nebudu řídit každou radou, to by ten text vypadal jaksi úplně jinak, než bych chtěla xD A mám hodně zkušeností s urážením zde na písmáku.  1 nebo  2 výjimky jo? No nevím xDD myslím, že těch "výjimek" bude více. xD Ale to už je úplně jiné téma xD


Gora
11. 05. 2018
Dát tip

To mne těší, ale již méně, že stojíš o vážnější kritiku, a když má někdo s něčím ve tvých textech problém, napíšeš, že trváš na svém,že přesně takhle jsi to chtěla napsat a rady hážeš za hlavu:-)

Jinak - Písmáci se navzájem neurážejí, to tady až na jednu, dvě výjimky není zvykem...


Laraille
11. 05. 2018
Dát tip

Děkuji za názor :) Především oceňuji nearogantní jednání a konstruktivní kritiku xD kritizovat bez urážení, to umí jen pár lidí xD Díky


Laraille
11. 05. 2018
Dát tip

Promiň, ale mě to dává smysl. Nepřijde mi to jako mišmaš. xD

Ale tak to je jen ozvláštnění. Nevím, nepřipadá mi to jako překážka. 


Gora
11. 05. 2018
Dát tip

ASi dost přesně vím, co jsi chtěla vyjádřit, na tu info ve wiki se podívám, díky...ale takhle to nejde psát, máš z toho mišmaš, napůl dětskou vyprávěnku, zčásti vědecké informace a pár normálních vět...

Kos - ostatní zvířata jsou nazvána jmény, názvy, a jen kos ne, to je to divné, medvěd je medvěk, srnka je srnka, a kos - černým opeřencem, takzvaným kosem, nedává to smysl, promiň

Třeba se ještě někdo na dílko koukne.


Laraille
11. 05. 2018
Dát tip

Neurotransmiter, aneb látky pomáhající při přenosu nervového vzruchu - https://cs.wikipedia.org/wiki/Neurotransmiter

Chtěla jsem, aby to působilo naivně, jelikož je to próza na pokračování, děj bude gradovat. Je to schválně.

Ano to je chyba, opravím to. 

A proč nemůžu použít takzvaným kosem? Popisuju toho opeřence, který se jmenuje kos xD

Tahle věta se mi právě líbí. Tvoje verze mi připadá obyčejná xD mám prostě takový styl psaní. Mám ráda divné věty. 

Chtěla jsem vytvořit protiklady drsná příroda x malinká holčička. Proto ty útržky z biologie a proto ty zdrobněliny. 


Gora
11. 05. 2018
Dát tip

 

Přečetla jsem, ale musela bych ti vypsat snad celé dílko, snad kromě myšlenky té reakce, kterou popisuješ -kdy se vyplavilo spoustu neurotransmiterů, jelikož tomu nerozumím a nejsem schopna posoudit její možnosti a dopad na život...

Spousta zdrobnělin textu nepomáhá, působí naivně, ale ne z pohledu dítěte, spíše pro čtenáře:

 Chtěla, aby medvědi byli tak hodní, jako všechny ostatní zvířátka.

Myšlenka možná není špatná, ale její zpracování se nepovedlo, omlouvám se, ale nic k pochvale se mi nedaří najít:-)

 

----------------

Korýši se snažili zalézt - sloveso snažil již v předchozí větě

takzvaným kosem, - to bych vypustila, pokud jiná zvířata jsou nazývána svými jmény, tak proč ne kos?

Nejdrsnější ze všech dostupných metod obživy zde na louce zvolil medvěd skrývající se na samém okraji louky, kde se nacházelo houští.  - nahradila bych krolomé souvětí jednoduchým: Medvěd seděl v houští na okraji louky a lačně pozoroval srnky.


Gora
11. 05. 2018
Dát tip

Aha, tak ti dík, jdu na to:-)


Laraille
11. 05. 2018
Dát tip

Ahoj, nějak zmizelo xDD chtěla jsem ho upravit, text zmizel, myslela jsem si, že to můj pc nezobrazuje. To je mi zvláštní xD Před úpravou tu ten text byl.Prostě WTF


Gora
11. 05. 2018
Dát tip

Ahoj, ráda bych si přečetla tvé dílko, ale nic jsem nenašla, můžeš prosím tě vložit? Díky.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru