Autoportrét

Vyznání sv. Augustina pod pouliční lampou  

                                  ...

Na hlavě střapec hvězd a v očích jiskřičky sazí,

Já, srnka s uvízlou nohou v mlází,

co každým dalším pohybem trhá si hedvábnou kůži.

Svůj smysl sbírám mezi odpadky svého štěstí

a rozkvetlou růží tvého snění,

plného něžných starých věcí, jimiž se obklopuješ.

Asi tím samotu okupuješ,

co ti visí pod bradou jak návěsní štít

a sklenice s vínem i ta vana s horkou vodou,

na chvíli já! stala se tvojí samotou.

A tak prosím alespoň pro jednou,

nech mě stít mléčnou dráhu

za tvým oknem.