Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+6 neviditelných
Ďábel s motýlími křídly
datum / id14.05.2018 / 487758Vytisknout |
autorAlitoc
kategoriePovídky
témaKaždodenní
zobrazeno183x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Příběh popisující vzestup umělecky nadaného mladého chlapce na jeho osobní vrchol slávy. Ovšem pod přikrývkou úspěchu se schovává něco, co by málo kdo čekal. Spousta slavných osobností si dle jejich slov vydřela vzestup mezi smetánku a užívají si lukrativní život plný značkového oblečení, luxusního jídla, aut, vil. Náš klučina se vydal snazší leč mnohem dražší cestou ke svému snu. Je přesvědčen, že jiná cesta není. Musela každá hvězda zaplatit tuto cenu nebo je to jen přelud? Začátek je jeden z nejtěžších a nejšpinavější cest k našemu cíli. Sledujte život mladého umělce a jeho změnu myšlení, postoj k životu samému a vývoj jeho emocí. Zaprodal svou duši ďáblu za kousek štěstí v životě nebo je to jen shoda náhod?

Ďábel s motýlími křídly

„Bůh Vás nechá trpět v životě, odmění Vás po smrti.“

„Ďábel Vás odmění v životě, nechá Vás trpět po smrti.“

 

Já si vybral tu druhou možnost.

Dostal jsem se do životní fáze:

„Pokud neprožiju život tak jak já chci, nemám tady co dělat.“

 

Od malička jsem si myslel, že budu svůj vlastní vrah. Do té doby jsem nesmrtelný. Chceš vědět, jak to skončilo? Tak se pročti do samotného konce. Konec ti nedám jen tak, začnu hezky od začátku, abys mě dokázal pochopil.

Asi jako pro každého mladého teenegera je základní škola plná vzdoru a puberty. Moje nebyla jiná. Marné navádění samic na samcův pyj bylo na denním pořádku. Škola nebyla priorita a budoucnost tak trochu v mlze, co by se dala krájet. Říká se to tak, ne? Ostatně to mám tak do teď. Jak se přehoupla puberta začal věk vzdorů, trávení času venku až do pozdních hodin, alkohol, cigarety. Na drogy nikdo z nás neměl koule a ani jsme neměli důvod s nimi začínat. Zatím.

Noc černá jako spálený kus dřeva. Parta drzejch floutků co si mysleli, že jim patří svět. Ruku v ruce proti všem a všemu aniž by věděli proč. V batůžku ze školy dřímala pokojně flaška vodky a pár krabiček cigaret koupené za pět prstů. A mezi nimi já. Ten, který se radši přidal ke klukům, než aby seděl doma. V hlavě zakázaný myšlenky. Nebyli jsme ti šmejdi ulice, ba naopak. Děcka z rodiny jako vytržené z učebnice a možná proto jsme byli takoví. Neměli jsme nouzi o zábavu a ani o holky. Dost často nám dělaly společnost. Puberta. Fellit daleko od města byla naše tradice. Z batohu se vytáhla láhev bílé tekutiny, která jemně pálila v krku. Kolovala jako levná štětka na swingers párty. Pokec o tom, jak je život na prd a o tom kdo nás prudí, bylo jasný téma. Já měl hlavu jinde, tam v oblacích a tentokrát za to nemohly cíga, ale ta zlatovlasá dívka vedle kámoše. Chtěl jsem jí mít. Hladila si kolena od zimy, občas mi smíchem odhalila zuby jako perličky. Byl jsem namotaný. Láhev ke mně doputovala přes písečné pusy jako dromedár Savanou a já byl naštěstí vyprahlý jako Beduín. Odhodlal jsem se s ní prohodit pár slov. Zdála se jako roztomilé, chytré děvče. Jsme obklopeni nasávajícíma houbama a přesto sami. Už nejsem ten felák a frajer, co si přišel pro zářez. Její hlas je hladký jako peřina po brzkém ránu, znáš to ne?

Najednou je ze mě zadrhávající, stydlivý generátor náhodných slov. K mému údivu si společně povídáme celou noc. Ta holka mě baví. Většina jejich generačních omylů žvatlají a samy neví o čem, plky, o tom jak moc chlastají jsou mi proti srsti, zvláště když po druhém panáku jsou „našutr“. Mám lehce naváto a do ucha mi brnká teplo ženského slova. Nebyl jsem jediný, kdo měl naváto. Kolem už se kluci s holkama šermovali jazykama a byla řada na mně. Nahodil jsem ožralecky balící výraz, který vypadal jako polodementní kůň. Zabralo.

 

Tehdy jsem byl šťastný jako svině. Nebylo nic, co by mě štvalo. Byl jsem na osobním vrcholu. Vtipný, jak jsem si to myslel. Mladý, naivní, co víc chceš. Myslel jsem si to, ale pravda byla ještě dole. Neboj, začal jsem s tou holčinou chodit. Náš spolu trávený čas se nelišil od mého standartu. Tudíž zase alkohol, cigára, bordel po městě, s jedním rozdílem a ten byla ona. Ze začátku to bylo jako mít parťáka. Jenže netrvalo dlouho a dost věcí se změnilo. Ke špatnému nebo k dobrému posuď ty sám…

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

19.05.2018 21:16:32Alitoc

Děkuju mockrát :)

19.05.2018 17:41:05Jeff Logos

povedený popis věcí a situací

16.05.2018 10:40:27Fruhling
Nenamlsala. Beat, intelektualstina, andeli, intimni zpoved... je tam vsechno... a nic. Nemuzu si pomoct, ale stylove mi to pripada, jako bys narval vsechny cool styly do mixeru. Jenze pred poradnou chlastaci party je treba i trochu pouklizet.
16.05.2018 09:53:10Alitoc

Měl jsem v hlavě o hodně delší příběh, tohle je jen taková ukázka nebo ochutnávka. 

15.05.2018 21:13:20K3
redaktor prózy

Upřímně, nelíbilo se mi to. Už ten prolog je takový, zbytečně dlouhý, než se jím čtenář prokouše, dost možná ztratí zájem. Na to, že to má být povídka, tam chybí příběh s pointou. Tohle je jen takové expresivní vyjadřování ve snaze zaujmout.

Ale nevěš hlavu, příště to může být mnohem lepší, zkus vymyslet příběh se vším všudy, není to lehké, ale dá se to vymyslet nebo okoukat, záleží na tobě:).


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.