O skutečném významu slov 3

Rok 1813 - neblahý rok. Pod Moskvou Napoleonovi vyprášili kožich. Listopad byl nezvykle studený a na svatého Martina nejen, že ležel sníh, ale také krutě mrzlo. Jocelyn Malheur - zraněný dezertér z Napoleonova vojska se belhal Evropou zpět do rodné vísky. V moravských Mutěnicích vinař Josef Bohuslav (mezi lidmi řečený Bóža) již druhý rok spouštěl prodej mladého vína - tenkrát se mu ještě neříkalo svatomartinské. Jocelyn Malheur hladový a špinavý právě dorazil do Mutěnic, když uzřel vinařa a jeho souseda latrináře, jak se lopotí se zamrzlou latrinou. "Bóžo lej! Ještě! Bóžo lej!" křičel na vinaře latrinář, aby přidal z lavoru horkou vodu, která měla uvolnit zamrzlé fekálie  v suchém záchodě. "Bóžo lej!!!" rozléhalo se dvorkem a špunt zamrzlých hoven nechtěl povolit. Malheur zbystřel, když zpozoroval, jak se oba muži posilňovali rudým mokem z láhve. I na Jocelyna se dostalo skelnice vína, kusu špeku a chléb. Když vyrazil na cestu, stále mu znělo v uších: "Bóžo lej!"

Poté, co dorazil do rodné vísky, vyprávěl příhodu svým přátelům, kteří posléze zkusili lahvovat mladé víno pod názvem Beaujolais...a aby mu dodali správnou chuť a buket, tak víno ze sudů nejprve prohnali vesnickou strouhou, než lahvovali.