Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
Romance profesora Yakody
datum / id26.05.2018 / 488014Vytisknout |
autorMovsar
kategoriePovídky
zobrazeno399x
počet tipů12
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Romance profesora Yakody

Příprava

Slunce pomalu zapadalo a ve svém malém tokijském bytě se profesor Šinzó Yakoda připravoval ke schůzce. Čekalo ho setkání s jednou ze studentek, kterou měl navést v jejím bádání o Truffaut-Gauguinově syndromu, tématu její diplomové práce a jeho celoživotního bádání. Přestože samota profesora proměnila v lidského pavouka, nikdy se nevzdal péče o zevnějšek; a tak pečlivě vybral košili, kravatu, kalhoty i sako. Když jeho digitální hodiny zablikaly půl devátou, vyrazil.


Setkání

Dívka jménem Sasuke dorazila chvíli po něm. Podali si ruce a uklonili se, jak se slušelo. Číšník přinesl jídelní lístek a oni si vybrali. On si poručil blahosklonné rizoto, ona si přála nesmělé sabží s tomaty. Jedli. "Pod každou pokličkou se ukrývá něco jedinečného, nezřídka temného," pouštěl šťávu zamyšlení on. Ona brala a těžkala ty plody rozumu mlčky a s vášní opravdového sadaře. Příměry a jinotaje v její péči dozrávaly v radostná sdělení. Předtím než sešli na akademickou cestu, hovořili ještě dlouho o lidství v jeho surové, společenskými zákony nezkalené podobě; nejednou byla věta ostrá jako meč samuraje otevírající tělo na vnitřnosti; to zas ona hojila tichým úsměvem ránu přílišného poznání jako balzám z wasabi. Teprve v samém závěru večera, když už měli oba pocit, že vyčerpali rejstřík témat zvláštního významu, vzali k řeči povinnosti.

Sasuke mu líčila, co ji přivedlo k záměru napsat svou práci o syndromu ostatně také nijak běžném, aby přešla k samotné věci a svému přínosu, který spatřovala ve výzkumu, jejž provedla na půdě heidelberské zemské univerzity. Byl spokojen, ale unaven. Sakurová svíce dohořívala. 

A jak se plamen blížil ke konci knotu, zadíval se profesor Yakoda do výstřihu své studentky a pil. A ona se nechala pít a už jen oba mlčeli a hořeli. A byli si vzájemně žízní i mlékem. 


Cesta

Tokio proudilo schizofrenními toky: světla, hluk, auta, lidé, signály, betonové žíly tunelů a mostů, sklo, kov, obrazovky; a nad tím vším indigový oceán do vesmíru. Taxík je odvážel k jeho bytu.


Vpád

Tak jako každá žena i Susuke podmiňovala intimní lásku bezprostředností, a tak když se za nimi zaklaply dveře bytu, začala ze sebe strhávat všechno oblečení a to samé čekala od něj. Profesor měl v úmyslu drobnou očistu, ale stržen nekompromisním ženstvím, i on se rychle odstrojil. Jen ještě o svíci Susuke požádala, což se stalo skutečností. V třepotavém plameni vonné svíce stáli tam nazí jako dlouhá chvíle básníka.


Koitus

Jako zemětřesení skutečnost zatřásla milenci a věže jejich fantazií, pečlivě vystavěné ještě dlouho před setkáním, se rozdrolily. Ze sutin představ a snů pak trčel prostý fakt koitu.

Přesto oba dávali najevo, hlasem a výrazy, že se stalo něco, co ještě nikdy nezažili a snad už ani nezažijí, jedině spolu. Dívali se z osmadvacátého patra mrakodrapu na hladinu indigového oceánu noci a věděli, že nedostatek vědění, omyly, přání a lži, kterými vyplňovali prázdno, jsou v perspektivě nekonečna nad nimi docela nevýznamné. Usnuli.


Ráno

Už samotný výraz „ráno“ je klišé. Všechno to, co by chtělo být na margo rána vypovězeno, nutně riskuje újmu. Co se stalo ráno, budiž zamlčeno.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

18.06.2018 07:19:29Vigan

Děkuju Movsare za odpověď..on Truffaut točil skvělé filmy a jsou plné osamocení, sebedestrukcí, sám autor byl provokativní  odvážný, inovativní, takže třeba se časem na něj nějaký syndrom "napasuje"..:-)

Přeji ti inspirativní den!

17.06.2018 10:08:56kvaj
redaktor prózy

Základní a nejstarší příběh muže a ženy. Všechno ostatní jsou kulisy. Vlastně by část "Koitus" mohla stát sama o sobě a byla by dostatečně vypovídající.

10.06.2018 11:36:37Movsar

díky, vigan i koblížku. vigan, i já tak japonsko vnímám, i když jen skrze interpretace populárně-kulturních děl, jako třeba te´d mě napadá vejdi do prázdna. tg syndrom je jen můj výmysl.  

09.06.2018 08:46:52Oskar Koblížek

Tak tohle je na mě buď na hony vzdálené nebo příliš chytré. Tím nechci říct, že je to špatné. Inu, jsem podivný pavouk. ;-)

02.06.2018 10:02:20Vigan

Pěkné. Připomnělo mi to film Babel, japonskou část..ten konec..nezměřitelnýpocit osamocení také z vysokého patra.

Ještě mě zaujal ten Truffaut..můžu se zeptat, proč tam je?  Gauguinův syndrom bych už věděla..:-) Díky za odpověď..

A trošku mi tam chybí v tom příběhu ta implementace TG syndromu do příběhu, když už se na začátku zmiňuje..

31.05.2018 09:51:52Movsar

děkuju, k3, jsem rád, že se ti líbil oa žes mi napsal, je to vždy povzbuzení! máš pravdu, že japonská obřadnost by právě mohla snést trochu ornamentů.

30.05.2018 21:20:31K3
redaktor prózy

Mně nevadí, že je to sestavené z miniepizod, jsou jsko stavební kamený. Ba ani ta košatost ve vyjadřování. Myslím že takoví japonci jsou. Potrpí si na jednoduchost, ale vzájemně jsou až úslužní.

30.05.2018 21:10:10K3
redaktor prózy

Dobře si to ráno zahrál do autu. Byl jsem zvědav na tvou povídku sestavenou tvými typickými obrazy. Nezklamala. V jednoduchosti je síla. T.

28.05.2018 23:27:47Movsar

Díky, Yane. Já to právě i tak trochu mylsel, jako skládačku několika miniatur, aby se to dalo i číst samostatně. Ale námitku přijímám, přísně vzato to úplně povídka není.

28.05.2018 14:11:30Yan73

Mně se to tradičně líbí.

Pokud to ale má být povídka, nešlo by krátký text propojit v jeden celek jinak, než pěti nadpisy. Přijde mi to jinak jako Tvoje miniatury, které mám rád, jen s tím rozdílem, že jsou v nich dvě stejné osoby a že časově následují jedna za druhou.

Ahoj Y.

 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.